Sopky na Venuši
Poměrně nedávno proběhla tiskem zpráva, že sonda Venus Express, obíhající kolem Venuše, naměřila cosi, co by možná mohlo svědčit o existenci aktivních sopek na této planetě. Mělo se jednat o devět podezřelých oblastí, kde se snad pod povrchem Venuše skrývají zásoby žhavého magmatu.
Co ale skutečně naměřila sonda Venus Express? Zeptali jsme se Jakuba Halody z České geologické služby.
Jakub Haloda: „Pravda je, že sonda Venus Express studovala v infračerveném záření vulkanické oblasti převážně na jižní polokouli Venuše. Sondě se podařilo naměřit data, která po zpracování ukázala, že v určitých místech rozsáhlých vulkanických planin jsou oblasti, kde se ještě zachovalo původní složení vulkanického materiálu před tím, než stačil zareagovat s hustou atmosférou planety. A když se provedl odhad stáří těch oblastí, ukázalo se, že některé z nich jsou jen asi 2,5 milionu let staré. Tento fakt by v podstatě svědčil pro velmi mladou vulkanickou činnost. Je to poznatek, který nám umožňuje lépe chápat a porozumět tomu, jak vulkanická činnost na Venuši probíhala a po jak dlouhou dobu, protože víme, že Venuše je v podstatě kompletně na svém povrchu vulkanicky přetvořená. Otázkou ale dodnes zůstává, jestli se jednalo o nějakou vulkanickou činnost během jedné časově krátké fáze vulkanismu, a nebo jestli se jednalo spíše o několik fází vulkanické činnosti.“
Ten nový nález by tedy asi svědčil spíše o tom druhém?
Jakub Haloda: „Ten poznatek by spíše svědčil pro tu druhou variantu, že povrch Venuše byl přetvořen v sérii několika vulkanických epizod.“
O případné existenci vulkánů na Venuši tedy nesvědčí nějaké útvary, objevené na povrchu? Já vím, ono tam není vidět, ale něco se jistě naměřit dá...
Jakub Haloda: „Máme radarová měření ještě ze sondy Magellan a víme, že na Venuši je sopek ohromné množství. To, co nám chybí, je přímý důkaz, že některá z těch sopek je stále aktivní. Z toho, jak vypadá povrch Venuše a z toho, jaké je složení Venušiny atmosféry víme, že vulkanická činnost tam musela po nějakou dobu trvat a protože povrch je vulkanicky velmi mladý, musela přetvářet povrch Venuše ještě v relativně nedávné době. Ovšem jestli jsou i dodnes na Venuši aktivní sopky nemůžeme s určitostí říci, protože pro to nemáme zatím jediný relevantní důkaz.“
Vědcům by asi velmi pomohlo, kdyby měli k dispozici alespoň nějaké vzorky hornin z povrchu planety Venuše?
Jakub Haloda: „Vzorky z povrchu Venuše by samozřejmě pomohly, protože bychom získali jedinečný materiál – horniny, které by se daly v laboratoři na Zemi studovat. Bylo by možné lépe pochopit, jaké to jsou vulkanické horniny a z toho už se pak dozvíme, za jakých podmínek takové horniny vznikají, jaké jsou teploty a složení toho žhavého magmatu. A dá se samozřejmě i spočítat, jak ty horniny jsou staré, a to velice přesně.“
Laik se vás zeptá, proč není možné ty vzorky jen tak získat...
Jakub Haloda: „Ono nejde ani tak o to, že by to bylo úplně nemožné. Jde spíše o to, že doposud nebyla realizována žádná mise, která by na povrchu Venuše přistála a počítala s odebráním vzorků a návratem na Zemi. Je to technicky velice obtížně proveditelné. Na Venuši v minulosti přistály automaty, tehdy ještě sovětské sondy Veněra, které pořídily snímky okolí místa přistání, na kterých je ta vulkanická krajina vidět. Nicméně vinou podmínek, jako je velmi vysoký atmosférický tlak – asi devadesátkrát vyšší než na povrchu Země – a velmi hustá agresivní atmosféra, vydržely ty sondy pracovat jen pár desítek minut.“
Nic podobného se zatím do budoucna nechystá?
Jakub Haloda: „V budoucnu není plánována žádná mise, která by přímo počítala s přistáním na povrchu Venuše, odběrem vzorků a návratem na Zemi.“
Sopky jsou tedy na Zemi, sopky jsou na Venuši, sopky jsou na Marsu – jak je to s vulkanismem na dalších tělesech naší sluneční soustavy?
Jakub Haloda: „Jde o to, co přesně si pod pojmem ‚vulkanismus‘ představíme. Buď myslíme takový, který známe ze Země. Ten v podobné formě existoval na Venuši i na Marsu. Sopky jsou ovšem i na Jupiterově měsíci Io. Tam ten vulkanismus je generován slapovými silami, protože Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, má velmi velkou hmotnost a tedy i přitažlivost. Měsíček Io, který obíhá velmi blízko Jupiteru, je těmito slapovými silami ovlivňován. Dá se říci, že v jedné fázi je jakoby natahován a poté zase smršťován a ta energie se uvolňuje právě v podobě vulkanické činnosti, která probíhá na celém povrchu tohoto měsíce.“
To je taková, řekněme, tradiční vulkanická činnost, ale pak je tu ještě kryovulkanismus.
Jakub Haloda: „Kryovulkanismus je zvláštní případ, který známe třeba ze Saturnových měsíců Enceladus a Mimas. U těch víme, že tam dochází k uvolňování vodních par a ledových krystalků z trhlin na povrchu a k jejich unikání do okolního meziplanetárního prostoru. Co je příčinou tohoto vulkanismu není úplně přesně objasněno. Víceméně jen víme, jak velké množství materiálu se uvolňuje, a v jakých oblastech; ty oblasti jsou vázány na hluboké zlomy v ledové kůře těchto měsíců.“
O vulkanismu nejen na Venuši, ale i na dalších tělesech sluneční soustavy, jsme si povídali s Jakubem Halodou z České geologické služby.
Vysíláno v Planetáriu č. 24/2010, 12. - 18. června.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (6:51).
