Čtyřsetleté prstence

Saturnovy prstence - Foto:  NASA

Saturnovy prstenceFoto:  NASA

Saturnovým prstencům je 400 let. Právě tolik let uplyne v červenci od chvíle, kdy je ve svém primitivním dalekohledu spatřil slavný Ital Galileo Galilei. Objekt se mu jevil jako jakási trojitá hvězda. Tři světlé skvrny, z nichž ta prostřední byla větší.

Nejprve si všiml, že tato sestava nemění vzájemnou polohu. Píše o tom v dopise vysoce postavenému toskánskému úředníkovi Balisario Vintovi a žádá ho, aby o objevu pomlčel, než ho Galileo sám zveřejní. Pro jistotu ještě zašifroval objev do anagramu.
Galileův dalekohled – dnes bychom s despektem řekli ‚brýlák‘ – slil prstence a obraz planety do již zmíněné podoby. Z ní Galileo usoudil, že Saturn má dva měsíce, v porovnání s Jupiterovými však mnohem větší a blíž planetě. Už po dvou letech ale poznal, že se situace mění. Saturn nebyl trojitý, spíš se podobal Jupiteru. A o pár let to bylo zase jinak. V roce 1616 se podoba vracela k počátku s tím, že místo dvou postranních hvězd – tedy, jak se hvězdář domníval, měsíců Saturnu - měla planeta kolem sebe jakési uši. 

Prstence nejsou jednolité útvary, ale skládají se z velkého množství malých tělísek. Prstence se dělí na mnoho tenkých vláken. - Foto:  ESA

Prstence nejsou jednolité útvary, ale skládají se z velkého množství malých tělísek. Prstence se dělí na mnoho tenkých vláken.Foto:  ESA

K objevu pravé podstaty prstenců byl jen krůček, ten už ale Galileo neudělal. Teprve třináct let po jeho smrti, v roce 1655, se o to postaral nizozemský astronom Christian Huygens, který si postavil mnohem dokonalejší přístroj. Viděl v něm podle popisu nejen „tenký a rovný prstenec nikde se nedotýkající planety“, ale zároveň také Saturnův největší měsíc Titan. Objev popsal v roce 1659 v knize nazvané Systema Saturnium, čili Saturnův systém.
Dnes víme, že Saturn není jedinou planetou s prstenci. Ale ty jeho jsou nejkrásnější a staly se doslova symbolem astronomie. Tvoří je miliardy gravitací vázaných částic, od mikroskopických až po obrovské bloky skal. Mezery připomínají při bližším pohledu klasickou gramodesku s drážkami. V průměru mají téměř půl miliónu kilometrů, jejich tloušťka ale nepřesahuje několik desítek metrů. Rotace Saturnu a sklon jeho osy vůči dráze kolem Slunce pak způsobuje, že se poloha prstenců vůči pozemskému pozorovateli mění. Jednou za 14-15 let se dokonce ocitnou při pohledu ze Země v jedné rovině, takže nám ze zorného pole na čas zmizí. Naposledy se tak stalo loni v září. Teď se k nám naklání jejich severní strana. 

Vysíláno v Planetáriu č. 29/2010, 17. - 23. července.
Rubrika Mýty, omyly a novinky astronomie se vysílá každé třetí Planetárium v měsíci. 

Pořad: Planetárium  |  Stanice: Sever
Čas vysílání: sobota 18:10  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 5. září  2010 v 11:20     Audio  rubrika: Astronomie a kosmonautika

    Popularizace astronomie a korejský souboj o vesmír

    O popularizaci astronomie jsme si povídali s asi nejznámějším českým popularizátorem tohoto oboru Jiřím Grygarem. S astrofyzikem Petrem Kulhánkem jsme hovořili o knize Astronomie a fyzika – Nové obzory. Korejský souboj o vesmír nám přiblížil odborník na kosmonautiku Marcel Grün.

     
  • 29. srpna  2010 v 11:20       rubrika: Astronomie a kosmonautika

    Vesmír plný děr

    K nejpodivuhodnějším objektům kosmu, který nás obklopuje, patří nepochybně takzvané černé díry. Toto označení je zároveň jejich nejjednodušší charakteristikou. Černá díra totiž není vidět a co do ní jednou spadne, zmizí....

     
  • 29. srpna  2010 v 11:15       rubrika: Astronomie a kosmonautika

    Procházka oblohou (září)

    Slunce se blíží nebeskému rovníku, noci se prodlužují a dny se krátí. Vyrovnají se 23. září ve 4 hodiny 8 minut SEČ; v letním čase ještě hodinu připočtěte. V tu chvíli vstoupí Slunce do znamení Vah a podzimní rovnodenností...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas