Náš přítel Měsíc. Sondy a náměsíčníci
Povídání o kosmických sondách, očekávaném a stále odkládaném návratu lidí na Měsíc a také o vlivu, který prý má náš bledý průvodce na pozemské počasí a snad i na nás samotné.
Na Měsíc se jenom nedíváme, vědci ho také zkoumají za pomoci sond. O tom jsme hovořili s Pavlem Gabzdylem z brněnské Hvězdárny a planetária.
Co aktuálního se právě u Měsíce děje a co se chystá do budoucna?
„Teď zrovna zkoumá velice intenzivně Měsíc americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO). Odstartovala už v roce 2009 a data, která přináší, jsou naprosto fantastická – svým objemem, ale také kvalitou. Veškerá pozorování naprosto předčila očekávání a zastiňují předešlé způsoby mapování Měsíce. Sonda LRO je schopna pozorovat Měsíc s takovými podrobnostmi, že vidíme i stopy astronautů a samozřejmě celou řadu dalších útvarů. O některých neměli dříve geologové ani tušení – objevily se tam propasti a jakési přírodní mosty, samozřejmě vulkanického původu. Co se týče budoucnosti, sonda LRO s ní úzce souvisí, protože byla vyslána právě s tím záměrem, aby podrobně zmapovala Měsíc pro další pilotované mise. Ještě před několika lety se hovořilo o tom, že Američané se chtějí dostat k Měsíci do roku 2018, ale politická situace a ekonomická krize způsobily, že se tento projekt odsunul na neurčito.“
Pořád se diskutuje o tom, jestli takový návrat bude mít nějaký přínos a jestli raději nezkoumat Měsíc jen prostřednictvím automatických sond. To se ale neřeší jen v případě Měsíce…
„U Měsíce je situace trochu jiná. Už se odzkoušelo, že to jde, a při možnostech dnešních technologií by to možná mohlo jít ještě lépe. To, jestli je při výzkumu Měsíce automatická sonda schopná nahradit člověka, je otázka. V mnoha ohledech toho není žádný robot schopen. Třeba z toho důvodu, že člověk, který na Měsíci přistane, zažívá nějaké pocity. Ty pocity pak může zprostředkovat všem lidem na Zemi; to robot nikdy nedokáže. Často se hovoří o tom, že zážitky astronautů v rámci mise Apollo byly naprosto úžasné a byly velkým přínosem projektu. Pokud člověk vidí Zemi utopenou v kosmickém prostoru a uvědomí si, že kolem se nachází jen velice nehostinná místa a že i samotný měsíční povrch je velice nehostinný, tak potom vnímá věci v úplně jiných souvislostech. Myslím, že i v současnosti by to byl velký přínos mise pilotované lidskou posádkou.“
Také se mluví o tom, že by na Měsíci mohla vzniknout nějaká stálá stanice. Jaký by byl její přínos a jsou nějaká místa, kde by její vybudování mohlo být opravdu velmi zajímavé?
„O vybudování stálé měsíční základny se hovoří už velice dlouho. Už v 70. letech minulého století, kdy se ‚překopala‘ finální fáze projektu Apollo, se o něm hovořilo. Jak to dopadlo všichni víme. I samotný program Apollo byl seškrtán a předčasně ukončen. Vybudování trvalé měsíční základny by určitě bylo přínosem. Na Měsíci by se mohla uskutečňovat zajímavá vědecká pozorování, zvláště třeba na odvrácené straně, která je chráněná před televizním vysíláním i před dalším vyzařováním naší Země. Jako úplně ideální oblasti pro vybudování trvalé lunární základny se ukazují oblasti kolem měsíčních pólů, které jsou utopeny v měsíčním stínu a nebo ve stínu kráterů. Je tam možnost existence vody a pokud bychom měli nějaké sluneční kolektory, které by vyčuhovaly nad okraje těch kráterů, tak by tam byla neustálá dodávka slunečního záření, což by zajišťovalo trvalý přísun solární energie. Polární oblasti jsou místa, kde bude vybudování trvalých základen zdaleka nejprospěšnější.“
Sondě Lunar Reconnaissance Orbiter se dokonce z oběžné dráhy podařilo dohledat i ztracený ruský Lunochod 2…
„Je zajímavé, že oba dva Lunochody mají ve své výbavě zařízení, která fungují dodnes. Jsou to takzvané koutové odražeče – jakási zrcátka. Pokud k odražečům pošleme ze Země laserový paprsek, dopadne na ně a vrátí se zpátky k Zemi. My můžeme velice přesně změřit dobu letu paprsku a z toho se dá velice snadno vypočítat přesná vzdálenost Země a Měsíce. Problém byl v tom, že nebylo známo, kde přesně se Lunochod 2 zastavil, takže nebylo možné s ním pomocí laserového paprsku navázat kontakt. To se podařilo až díky sondě Lunar Reconnaissance Orbiter, která pořídila takové snímky, díky nimž bylo možné místo odpočinku Lunochodu 2 přesně lokalizovat a později s ním navázat laserový kontakt. Takže velice, velice užitečná věc.“
Měsíc je velké těleso a jeho vliv na naší vlastní planetu je neoddiskutovatelný – stačí si vzpomenout třeba na mořský příliv a odliv. Měsíc má prý vliv i na počasí a někteří jedinci se dušují, že i na ně osobně. Nebo přinejmenším na různé spící náměsíčníky, bloumající při úplňku temným bytem. Opravdu může mít Měsíc až tak zásadní vliv na člověka?
Podle astronoma Pavla Gabzdyla je to pravda v tom smyslu, že Měsíc je věčnou inspirací umělců. V době úplňku může také Měsíc svým svitem rušit náš spánek. Ostatní vlivy jsou ale diskutabilní – vliv na porodnost, nehody a podobně: „Dosud nebyla publikována žádná solidní práce, která by skutečně nějaký vliv měsíčních fází na chování člověka potvrdila,“ říká Pavel Gabzdyl. Dokonce ani psi a vlci ve skutečnosti nevyjí na Měsíc, jak se říká. „I představa, že náměsíčníci jsou ze spánku vytrženi právě díky Měsíci, je mylná. Je to porucha spánku, která s fázemi Měsíce nemá žádnou souvislost.“
Co se počasí týče, Měsíc sice má vliv na atmosféru, ale je to vliv zanedbatelný. Někdy se říká, že pokud je Měsíc v první čtvrti, bývá hezké počasí. Podle Pavla Gabzdyla vychází zřejmě toto tvrzení ze skutečnosti, že Měsíc v první čtvrti je dobře pozorovatelný na večerní obloze: „Pokud ho v první čtvrti vidíme, tak si ho všimneme a samozřejmě musí být jasno.“
Říká na závěr svého povídání astronom Pavel Gabzdyl z brněnské Hvězdárny a planetária. Snad už máte kolem Měsíce jasno i vy. Náš měsíční seriál končí, ale s Měsícem se budeme setkávat i dál. Jeho tvář na nás bude shlížet z noční oblohy – a určitě si o něm budeme znovu povídat i v Planetáriu.
Vysíláno v Planetáriu č. 14/2011, 2. - 8. dubna.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (12:18).
