Proč mají Číňané Nebeský palác a nelétají na ISS

29. říjen 2011

Modul Nebeský palác 1, vyslaný Číňany na oběžnou dráhu, je prvním krůčkem k výstavbě čínské kosmické stanice, její součástí však nebude.

Čínský technologický modul Tchien-kung ji-chao, označovaný také zkratkou TG-1, byl vypuštěn do vesmíru 29. září 2011. Přestože je plně uzpůsoben k pobytu lidské posádky, orbitální stanice to pořád ještě není. Vysvětlil nám to Antonín Vítek, odborník na kosmonautiku z Akademie věd České republiky.

Proč bylo tedy toto těleso vůbec vypuštěno?

„Je nazýváno modulem, ale jeho životnost má být pouze 2 roky. Jeho hlavní úkol je sloužit jako cílové těleso k nácviku spojování dvou kosmických objektů ve vesmíru, které musí Číňané technologicky zvládnout předtím, než začnou budovat svoji vlastní kosmickou stanici. Což plánují od roku 2020. Tchien-kung je vybaven zařízením umožňujícím pobyt posádky v trvání zhruba několika týdnů, včetně základního vybavení k provádění lékařsko-biologických experimentů. Modul je vybaven systémem zabezpečení životních podmínek a komunikačním systémem včetně videolinky a možnosti komunikace se Zemí prostřednictvím e-mailu. Číňani musí celou infrastrukturu testovat a prověřovat před tím, než vůbec zahájí nějaké kroky se stavbou vlastní kosmické stanice, jejíž název ještě není stanoven.“

Jak by čínská orbitální stanice měla být velká?

„Má mít hmotnost kolem 60 tun a jednotlivé moduly mají být zhruba dvacetitunové. Z toho vyplývá, že počítají se základem tvořeným třemi moduly. Nebeský palác má pouze 8,5 tuny a jak už jsem řekl, na oběžné dráze má být 2 roky. Poté má být vypuštěn další podobný modul, který se staví a který by byl lépe vybaven různými experimenty, které by tam kosmonauti prováděli. Měl by dokonalejší a kapacitnější klimatizační systém a vůbec systém k zabezpečení životních podmínek, takže by umožňoval dlouhodobější pobyty kosmonautů na oběžné dráze, aby měli možnost zjistit na vlastní kůži chování lidského organismu v prostoru beztíže v podmínkách kosmického letu. To jsou všechno kroky, které samozřejmě vedou k výstavbě té stanice, ale zdaleka to ještě není přímo její výstavba.“

Start čínské rakety Dlouhý pochod s modulem Šen-čou 5, na jehož palubě byl první čínský kosmonaut Jang Li-Wej

Číňané ve svém kosmickém programu se zpožděním několika desetiletí kopírují cestu, po které už prošly jiné dvě kosmické mocnosti – Sovětský Svaz, dnešní Rusko, a Spojené státy americké. Jak je to v případě jejich orbitální stanice?

„Číňané jsou blíže sovětské cestě. První pokusy o spojování kosmických lodí byly prováděny prvními moduly Sojuzu. Šlo o tělesa, která měla hmotnost zhruba 7 tun, což je velice podobné tomu, co mají teď Číňané. Čínská kosmická loď Šen-čou má 8 tun a Nebeský palác 8600 kilogramů, je to prostě ve stejném měřítku. A Tchien-kung 2 bude zhruba na té úrovni, jako byl první Sajlut a k němu připojovaný Sojuz jako transportní loď. Vidíme, že se pohybujeme v historii kosmonautiky někde na konci 60. let minulého století. To nám dává představu, kde ti Číňané v podstatě jsou.“

Postupují ale přece jen o něco rychleji...

„Když se podíváme na to, jak probíhaly jejich pokusy, tak oni ‚srazili‘ to, co trvalo Rusku od roku 1961 do roku 1970, na 6 let. Pokud by šli tímto tempem dál, tak budou dohánět kosmické velmoci ještě hodně dlouho. Ale já předpokládám, že oni ten náskok Rusů a Američanů budou zkracovat rychle. V současné době už třeba mají závod, ve kterém vyrábí rakety, které se velice podobají tomu, co teď Rusové připravují pod názvem Angara. Je to v podstatě modulární stavebnice, ze které můžete postavit nosné rakety s nosností od nějakých 17 do 65 tun. Pokrývá to velké spektrum různých požadavků právě zejména s ohledem na výstavbu kosmické stanice, ale třeba i pro lety těžkých objektů k Měsíci.“

A kdy se Číňané na Měsíc chystají?

Čínský skafandr pro výstup do volného vesmíru

„Uvažují o tom, že by v roce 2017 uskutečnili odběr vzorku z měsíčního povrchu. Dopravili by tam vozítko, které by jezdilo po nějakém prostoru a sbíralo tam vzorky hornin, které by potom přivezlo a přeložilo do sondy čekající na návrat k Zemi. A na to všechno potřebujete, stejně jako potřebovali Rusové, raketu o velikosti Protonu, která má na nízkou oběžnou dráhu nosnost kolem 20 tun. Tady vidíte, že se to všechno zase schází, že tady zase hovoříme o tom, co bylo určitým vzorem v té sovětské kosmonautice konce 60. a začátku 70. let minulého století.“

Nejsou Číňané blíže Rusku jaksi „od podstaty“? Jsou to sousedé, mají za sebou podobnou ideologicky podbarvenou minulost. Nepůsobili třeba v Číně sovětští nebo ruští poradci, přestože, jak víme, vztahy obou mocností nebyly vždycky idylické?

„Sověti Číňanům s raketami zpočátku pomáhali, pak ale přišlo prudké ochlazení vztahů. Spolupráce znovu ožila na konci 70. let a trvá dodnes. To jsme mohli vidět třeba na příkladu zatím posledního čínského pilotovaného letu, kde měli dva kosmonauti skafandry. Ten který vylezl polovinou svého těla ven z kosmické lodi, měl na sobě čínský skafandr. Druhý kosmonaut měl starší typ ruského skafandru Orlan. Byl schován uvnitř, ale také ve vakuu, aby mohl v případě potřeby zasáhnout, kdyby třeba selhalo něco na tom čínském skafandru a ten první kosmonaut nebyl schopen se vrátit zpátky. Další záležitost je ta, že systém kosmické lodě Šen-čou je do jisté míry podobný konstrukci ruské kosmické lodi Sojuz. Můžete namítnout, že je to hodně optimální konstrukce. Proč vymýšlet něco jiného, když to staré funguje a když Rusové předvádějí, že ještě v roce 2015 budou vozit Američany a ostatní cizí kosmonauty na Mezinárodní vesmírnou stanici lodí, která je v provozu už od poloviny 60. let minulého století! Tak ať mi nikdo neříká, že raketoplány odešly z toho důvodu, že byly příliš staré!“

Mezinárodní vesmírná stanice ISS obíhá kolem Země už nějaký ten pátek. Střídají se na ní Rusové, Američané i kosmonauti jiných národností. Proč potřebují Číňané stavět svou vlastní stanici? Proč i v tomto případě nevyužijí to, co funguje?

„Je to v první řadě politické rozhodnutí. Ale Číňané mají i jiné důvody. Hrozí nebezpečí, že v roce 2020 bude Mezinárodní vesmírná stanice zlikvidována, podobně jako kdysi třeba Mir. Je tady sice možnost, že by její životnost mohla být prodloužena až do poloviny dalšího desetiletí, hovoří se o roce 2027, ale to je otázka stárnutí té konstrukce. Číňané přitom nebudou mít nejméně do roku 2014 možnost ze žádného svého kosmodromu bezpečně startovat na oběžnou dráhu se sklonem 51,5 stupně, kde obíhá Mezinárodní vesmírná stanice. Z každého svého kosmodromu by při startu na takovouto dráhu museli se svými nosnými raketami přelétat velkoměsta nebo jejich bezprostřední okolí, což by bylo samozřejmě značně riskantní.“

Start čínské kosmické lodi Šen-čou 6

Co zásadního se stane v roce 2014?

„Nejdříve právě v tomto roce by měl být otevřen nový čínský kosmodrom Wen-čchang na ostrově Chai-nan u pobřeží Jihočínského moře. Tady by rakety startovaly stejně jako třeba na Cape Canaveral přes oceán, v tomto případě Tichý, takže by nehrozilo žádné nebezpečí pro obyvatelstvo. Rusové sice nadhodili Číňanům možnost podílet se na Mezinárodní vesmírné stanici – Američané byli trochu rezervovanější, ale v podstatě říkali, že by jim to moc nevadilo – ale Číňané nebyli ochotní se spolehnout na to, že je tam bude někdo vozit. A sami tam létat nemohli. Otázka je, jak to bude, až bude Wen-čchang zprovozněn. Já se ovšem domnívám, že oni budou mít s tím zprovozňováním kosmodromu a hlavně s certifikací svých kosmických lodí značné problémy, a že se to všechno protáhne tak, že by možná ani ten rok 2020 nemuseli stihnout.“

Nakonec by se to Číňanům mohlo i vyplatit, mít kosmickou stanici takříkajíc podle vlastního „mustru“. S tím souhlasí i Antonín Vítek, odborník na kosmonautiku z Akademie věd České republiky. Dokonce by na ní mohli i vydělat. To kdyby třeba právě čínská orbitální stanice, ať už se bude jmenovat jakkoliv, byla v určité době shodou okolností sama na oběžné dráze.
Ale to už si možná příliš vymýšlíme. Kdo ví jak to nakonec dopadne.

Vysíláno v Planetáriu č. 44/2011, 29. října - 4. listopadu.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.


Čtěte také:
Padající družice. UARS, Skylab a další
Antonín Vítek: Život s kosmonautikou
Čínský posel k Měsíci
Skafandry včera, dnes a zítra

autoři: Antonín Vítek , frv
Spustit audio