Astronom Tycho Brahe

Rozhovor s Pavlem Najserem, vedoucím Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně.

V říjnu roku 2001 uplynulo rovných čtyři sta let ode dne, kdy v Praze zemřel dánský astronom Tycho Brahe. Tehdy, na samém počátku 17. století, se právě v Praze protínaly ty nejprogresivnější cesty evropské vědy. Bylo tu skutečné centrem evropské vzdělanosti. Vždyť na dvoře Rudolfa II. v té době působil i jiný skvělý badatel - Johannes Kepler. On a Tycho Brahe se tu nejen setkali, ale dokonce i spolupracovali. A jejich spolupráce měla pro astronomii zásadní význam...

Co Tychona přivedlo k zájmu o nebeská tělesa a potažmo astronomii?

Tycho Brahe přišel poprvé do kontaktu s astronomií 21. srpna 1560. Tehdy bylo na území Dánska pozorovatelné poměrně velké zatmění Slunce. Čtrnáctiletého Tychona doslova uchvátila přesnost, s jakou bylo zatmění propočteno dopředu a také jeho vlastní průběh. Sám uvádí, že to byl jeden z hlavních momentů, který u něj vzbudil zájem o astronomii. Celý další Tychonův život už se pak nesl v astronomickém duchu, byť byl vzápětí poslán svými pěstouny na studia práv do Lipska. Uvádí se však, že se mu tamější hofmistr marně snažil zabránit v prodlévání celých nocí pod hvězdnou oblohou a jejím pozorování namísto spořádaného studia. Po smrti svého strýce, který ho bohatě sponzoroval, se už Tycho Brahe oddal astronomii úplně. Studoval na nejrůznějších evropských univerzitách, například v Basileji, Wittenbergu, Rostocku, Augsburgu; dokonce i u některých našich astronomů, kteří tehdy byli profesory na zahraničních univerzitách - například u Cypriána Lvovického ze Lvovic. To byly Tychonovy počátky. Vlastní jeho práce se odehrávala později, zhruba od třicátých let jeho věku, kdy už byl velmi renomovaným astronomem a obecně uznávanou evropskou autoritou. Poté následovalo i období pobytu na ostrově Hven, kam zejména patří těžiště jeho astronomické a pozorovatelské činnosti.

O Tychonu Brahem se uvádí, že byl skvělý pozorovatel. Co to ale znamená pro historii astronomie? Čím změnil přístup k astronomickému pozorování?

Tycho Brahe byl asi skutečně největší pozorovatel všech dob; rozhodně to platí o době před vynálezem dalekohledu, kdy se pozorovalo převážně s pomocí velmi nepřesných dřevěných přístrojů. Tycho si stanovil gigantický cíl - rozhodnout o správnosti buď Koperníkovy a nebo zeměstředné světové soustavy na základě přesných pozorování. Za tímto účelem začal konstruovat kovové, na svou dobu velmi přesné přístroje a vyvinul i určitý nový systém jejich zaměřování. Byly to samozřejmě úhloměrné přístroje bez optiky; dalekohled byl v astronomii poprvé použit až několik let po Tychonově smrti. Uvádí se, že Tycho byl dokonce u svých přístrojů schopen odečítat hodnoty pod jednu obloukovou minutu, a to díky značnému zvětšení stupnic a tedy i stupňové škály, která se tak rozložila na větší úseky. Můžeme říci, že Tychonova měření byla zhruba dvacetkrát přesnější, než u všech ostatních astronomů té doby. Tychonovi šlo především o to zjistit, jestli hvězdy na nebi mění své pozice. Šlo mu o určitý malý úhel, který nazýváme roční paralaxou. V případě, že by se Země pohybovala, musely by se hvězdy na nebi z protilehlých bodů své dráhy promítat vždy na trochu odlišné místo na obloze. Hledání této paralaxy se stalo Tychonovi určitou posedlostí; protože jí však nedokázal změřit, považoval za prokázané, že se Země nepohybuje. V té době ovšem nemohl tušit, že hledaný úhel je tak nepatrný, že se ho povede změřit až za nějakých 300 let. Na konci 16. století panovala obecná představa o vesmíru jako o víceméně "meteorologické záležitosti"; myslelo se, že není velký. Tycho Brahe proto vůbec nebyl ochoten uvažovat o tom, že by vesmír mohl být tak obrovský, že ani jeho přístroji ona kýžená paralaxa není změřitelná. Jiné to bylo u jeho následovníků, kteří tuto skutečnost akceptovali - jako například u Keplera.

Jak už bylo řečeno, svá nejzásadnější pozorování uskutečnil Tycho Brahe během let, strávených na ostrově Hven. Ten leží v mořské úžině Öresund, západně od dnes švédské Landskrony. V čase Tychonova působení ostrov patřil Dánsku...

Hven (nebo také Ven, tedy Venušin ostrov) je dnes švédský. Je to malinký ostrůvek, který se dá přejít za tři čtvrtě hodiny, ale má obrovskou atmosféru - je izolován od rušného okolního světa a má velmi dobré pozorovací podmínky. Uprostřed ostrova Tycho Brahe vybudoval hrad, kterému říkal Uranienborg - podle Uranie, což je múza astronomie. Uranienborg byl v podstatě první komplexní vědeckou institucí v pravém slova smyslu. Byla to hvězdárna a astronomická pozorovatelna, která také dokázala od počátku až do konce produkovat vědecké výsledky. Na Uranienborgu byla mechanická dílna, tiskárna, nezbytné ochozy s pozorovacími přístroji, ohromná knihovna, dokonce i papírna na výrobu papíru. Byla to prostě zcela autonomní instituce, která navíc dokázala vydávat a publikovat vědecké práce.

Proč toto pro vědce ideální místo Tycho Brahe nakonec opustil a jak se ocitl v Praze?

Na tuto otázku se snažila odpovědět spousta Tychonových životopisců. Dnes můžeme s poměrně velkou dávkou jistoty říci, že už se to asi nikdy úplně přesně nedozvíme. Těch důvodů byla pravděpodobně celá řada a rozhodně nebyly nijak malicherné. Tycho Brahe byl celých dvacet let bohatě sponzorován, zejména dánským králem Frederikem II. Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho následník Kristián IV.; ten byl tehdy ještě dítě, takže se vůči Tychonovi nemohl nějakým zásadním způsobem projevit a tak poměrně značná přízeň dvora trvala i nadále. Bylo to patrně proto, že jeden ze čtyř regentů, kteří tehdy Dánsku vládli, byl Tychonovým přítelem. Zhruba v polovině 90. let 16. století však už začíná být zřejmé, že Tycho upadl do nemilosti a na jaře roku 1597 mu je nakonec zastavena královská penze. Důvodů byla zřejmě celá řada. Často se píše o Tychonově zvláštní povaze a také o jeho aroganci. Uvádí se i skutečnost, že byl oddán s neurozenou dívkou - možná dokonce vůbec oddáni nebyli, ale ten svazek prý byl legitimizován. Nebylo podstatné, že s ní prožil šťastné manželství... Byla tu i další provinění. Tycho prý například po řadu let nebyl u Večeře Páně; dostával se také do sporů se svými poddanými. Stalo se také, že přislíbil svou dceru jednomu ze svých žáků, pak svůj slib odřekl a ten spor se bůhví z jakých důvodů řešil na akademické půdě, takže z toho byla ostuda. Důvody se hromadily a Tycho své spory takřka vždy prohrával. To, že nakonec zcela opustil instituci, kterou tak velkorysým způsobem vybudoval, aby v době kdy mu už bylo přes padesát začínal někde mimo Dánsko úplně od začátku znamená, že musel mít opravdu nanejvýš pádný důvod. Možná čekal, že bude znovu povolán - dost dlouhou dobu se totiž zdržoval na severu Německa. Nejdřív v Rostocku, potom na zámku Wansburg u knížete Heinricha Ramsau, který byl jeho příznivcem a také příznivcem astronomie. Tam také roku 1598 vydal svůj slavný spis Astronomiae instauratae mechanica, který obsahuje přesný popis všech jeho přístrojů - jako by ukazoval, co všechno zahálí. Povolání zpátky se však nekonalo, a tak musel Tycho Brahe hledat nějaké definitivní řešení. To se naskytlo pozváním na dvůr císaře Rudolfa II.

Po letech, strávených v ideálních podmínkách své observatoře na ostrově Hven se tedy nakonec v létě roku 1599 Tycho Brahe ocitl v Praze, kde neměl zpočátku k dispozici takřka nic, kromě přízně panovníkovy. Dá se ale předpokládat, že chtěl této přízně využít a vybudovat právě v Čechách novou observatoř?

To nepochybně bylo Tychonovým cílem a císař byl v tomto směru mimořádně velkorysý. Tycho strávil v Praze zhruba dva a půl roku, za tu dobu však toho mnoho nestihl. Císař mu nejprve velkoryse nabídl jeden ze tří zámků - Benátky nad Jizerou, Lysou nad Labem a nebo Brandýs. Tycho si vybral Benátky. Ze zdejšího zámku chtěl vybudovat nový Hven, tedy astronomickou instituci v tom smyslu, jak ji znal. Jenže - bylo tu sice velké mecenášství císařovo, císařská pokladna však byla prázdná a na potřebné úpravy, které se na zámku musely provést peníze nezbývaly. Tycho se dostával soustavně do sporů se správcem zámku a hlavně - neměl své přístroje. Ty se do Benátek vůbec nedostaly; uvízly při přepravě lodní dopravou po Labi v Magdeburgu. Rozpadl se i Tychonův pozorovací tým. Do Prahy s ním vedle jeho žáků přijel prakticky už jen jediný renomovaný astronom - Christian Sörensen Longberg. Krátce poté, kdy začal v Benátkách nad Jizerou budovat novou instituci, setkává se Tycho Brahe s Johannesem Keplerem, ale jejich spolupráce je záhy přerušena odchodem Keplera z Prahy do Štýrského Hradce. Vzápětí je Tycho povolán znovu do Prahy, protože císař ho chtěl mít ve své blízkosti, takže se znovu stěhoval. Pak se zase čekalo, než se pro něj upraví rezidence; ta byla, jak dnes víme, v domě po bývalém císařském vicekancléři Curtiovi na dnešním Pohořelci, tam kde stoji Keplerovo gymnázium a pomník Tychona Brahe a Johannese Keplera. Do této rezidence se Tycho nastěhoval až počátkem roku 1601, a to už mu zbývalo v podstatě jen půl roku života. Mnoho astronomické práce tedy v Praze nevykonal. Pro astronomii a její budoucnost však bylo zcela rozhodující jeho setkání s Keplerem.

A proto bychom teď měli říci, čím bylo setkání obou učených pánů tak významné?

Stručně můžeme říci, že za více než třicet let své činnosti shromáždil Tycho velice přesný materiál k pozorování planetárních pozic. Bez těchto záznamů by nebylo možné zpracovat správný model planetární soustavy. Sám Tycho Brahe nevěřil v pohyb Země, a tak vytvořil kompromisní model, ve kterém zachoval Zemi vprostřed světa. Kolem Země nechal obíhat Měsíc a Slunce, všechny ostatní planety však už obíhaly kolem Slunce - vytvořil tedy jakýsi částečný heliocentrismus. Hlavní požadavek, který Tycho na Keplera měl byl, aby propočítal výsledky jeho měření tak, aby potvrdily jeho model planetární soustavy. To samozřejmě nebylo dost dobře možné, protože Kepler byl přesvědčený heliocentrista. Dá se říci, že se oba nesmírným způsobem potřebovali, zároveň si však strašně překáželi. Každý chtěl něco jiného. Bylo jisté, že Tycho sám matematicky nestačí na to, aby zpracoval svá pozorování. Kepler byl sice geniální matematik, ale velmi špatný praktik. Neměl dobrý zrak a jako pozorovatel by se jistě neuplatnil, byl však skvělý teoretik a dokázal na základě Tychonových pozorování správně odvodit své tři zákony o pohybech nebeských těles, o pohybech planet. Nejprve v roce 1609 v Praze vydal Astronomii novu, kde jsou definovány první dva zákony a o deset let později vychází jeho Harmonie světa, kde se nachází třetí, harmonický zákon. Můžeme tedy říci, že základ k epochálnímu Keplerovu dílu byl v díle Tychona Brahe, protože bez jeho výsledků by se Kepler nemohl dopracovat dál. A on to velmi dobře věděl. Začal si například nesmírně vážit astronomických měření, protože pochopil, že jedině taková teorie, která je v přesném souladu s astronomickými pozorováními má naději na úspěch. Tycho Brahe také u Keplera zbořil víru v pevné planetární sféry. Tycho už totiž věděl, že tyto sféry nemohou existovat, protože jimi například pronikají dráhy komet. Nemůže tedy jít o žádné pevné kružnice; konečně - ani jeho model to nepřipouštěl. Kepler po velkém váhání tuto myšlenku přijal a tudy vlastně vedla cesta k oné keplerovské elipse. Vzájemný vztah obou badatelů, jakkoliv komplikovaný, byl tedy pro vědu nesmírně cenný.

Jak už víme, Tycho Brahe zemřel v říjnu roku 1601. O příčinách jeho smrti se říká či říkalo ledacos. Třeba to, že zemřel vinou prasknutí močového měchýře, když nechtěl přerušit pozorování zatmění Slunce. Jiní zase tvrdí, že se neodvážil opustit císařskou audienci. V době kolem Tychonovy smrti však v Praze žádné zajímavé zatmění k vidění nebylo - a prasknutí přeplněného močového měchýře je tak jako tak z fyziologického hlediska zhola nemožné. Je tu však ještě jedna teorie. V roce 1901 byl otevřen Tychonův hrob v pražském Týnském chrámu. Analýzou astronomova vlasu se zjistilo, že měl v těle velké množství rtuti. Diskutovalo se tedy i o tom, nebyl-li snad Tycho Brahe otráven. Co všem těm hypotézám říkáte?

Popravdě řečeno, celý život Tychona Brahe byl jako vystřižený z románu Alexandra Dumase. Hned po narození, ještě jako miminko, byl unesen svým strýcem; byl vlastně ukraden. Když mu bylo dvacet, přišel v souboji o nos a zřejmě i o část ušního boltce. Nosil pak na nose jakousi protézou, protože jeho obličej byl deformován. Do tohoto kontextu tak trochu zapadají i okolnosti jeho smrti, i když v tomto případě je to mnohem civilnější záležitost. Pravdou je, a máme o tom poměrně dost přesné záznamy, že Tycho skutečně zemřel na onemocnění močových cest; pravděpodobně na následky toho, že se mu moč začala vylučovat do krve a on pak umíral dlouhých jedenáct dnů na její otravu. Tento případ dnešní medicína běžně řeší, v Tychonově době to byl bohužel prakticky jistý rozsudek smrti.

Jak k tomu mohlo dojít?

Uvádí se, že k tomu došlo na hostině Petra Voka z Rožmberka; na té skutečně Tycho byl. Etiketa tehdy zapovídala, aby host vstal od stolu dříve, než hostitel. Právě tehdy prý došlo k tomu předržení. Tycho si zkrátka nešel, jak se říká, ulevit a vinou toho u něj zřejmě došlo k otoku močových cest. Na vině mohl být i ledvinový kámen - na to by spíš odpověděla lékařská věda. Není v tom úplně jasno, ale vlastní příčina nemoci je poměrně dobře popsána.

Co po Tychonovi v Praze zůstalo? Myslím tím zejména nějaké hmotné památky?

Bohužel, z jeho přístrojů se nedochoval žádný. To už dnes můžeme říci s naprostou jistotou, i když víme, že Tychonovy přístroje nakonec do Prahy skutečně dorazily, a že byly uloženy v letohrádku Belveder. V Národním technickém muzeu však máme dva sextanty, které se svou konstrukcí Tychonovým přístrojům velmi podobají. Takových sextantů se do dnešní doby dochovalo pouze pět. Jeden z nich je signován Erasmem Habermehlem, tehdejším dvorním konstruktérem astronomických a měřicích přístrojů císaře Rudolfa II.; datován je rokem 1600. Dá se takřka s jistotou říci, že pokud takový přístroj vznikl v době Tychonova působení v Praze, musel o něm Tycho Brahe vědět. Možná s ním i zkusmo pozoroval. Z konstrukce sextantu je ale zřejmé, že to není vlastní Tychonův přístroj, protože on měl jinak řešené stupnice a vizíry - to byl jeho vynález. A tato zlepšení nejsou u přístroje uplatněna. Druhý přístroj jednoznačně svým charakterem a konstrukcí napovídá, že jde o dílo Joosta Bürgiho (Rudolfova dvorního hodináře, též známého matematika, astronoma a mechanika - pozn. aut.); v době svého pražského působení s ním několikrát pozoroval Johannes Kepler. I o tomto přístroji nepochybně Tycho musel vědět. To je asi z té přístrojové stránky. Tychonovy ostatky leží dodnes v pražském Týnském chrámu, zatímco například pozůstatky Jana Rokycana byly po Bílé hoře z chrámu odstraněny. Týnský chrám byl v předbělohorské době největším utrakvistickým kostelem v Praze a po rekatolizaci v něm proto byly prováděny takovéto drastické operace. To, že Tychonův hrob tehdy zůstal nedotčen, svědčí o jeho vážnosti. V Praze také zůstala Tychonova rozsáhlá knihovna, která je dnes uložena v Národní knihovně v Klementinu; je to celý soubor tychonian, včetně některých Tychonových poznámek a autentických autogramů, které v knihách můžeme najít.

Ačkoliv žil Tycho Brahe v Praze jen něco přes dva roky, jeho dědictví je zde stále živé. Je to i tím, že dodnes stojí většina budov, kde Tycho pobýval a pracoval, zatímco z jeho velkolepé observatoře na ostrově Hven jsou dnes už jen ruiny. Nakonec se Tycho Brahe dostal i na nebesa. Jeho jméno nese nejen jedna z planetek naší sluneční soustavy, ale i jeden z měsíčních kráterů.

Frederik Velinský 

Autor:  Frederik Velinský, Pavel Najser
Pořad: Planetárium  |  Stanice: Sever
Čas vysílání: neděle 09:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 5. září  2010 v 11:20     Audio  rubrika: Astronomie a kosmonautika

    Popularizace astronomie a korejský souboj o vesmír

    O popularizaci astronomie jsme si povídali s asi nejznámějším českým popularizátorem tohoto oboru Jiřím Grygarem. S astrofyzikem Petrem Kulhánkem jsme hovořili o knize Astronomie a fyzika – Nové obzory. Korejský souboj o vesmír nám přiblížil odborník na kosmonautiku Marcel Grün.

     
  • 29. srpna  2010 v 11:20       rubrika: Astronomie a kosmonautika

    Vesmír plný děr

    K nejpodivuhodnějším objektům kosmu, který nás obklopuje, patří nepochybně takzvané černé díry. Toto označení je zároveň jejich nejjednodušší charakteristikou. Černá díra totiž není vidět a co do ní jednou spadne, zmizí....

     
  • 29. srpna  2010 v 11:15       rubrika: Astronomie a kosmonautika

    Procházka oblohou (září)

    Slunce se blíží nebeskému rovníku, noci se prodlužují a dny se krátí. Vyrovnají se 23. září ve 4 hodiny 8 minut SEČ; v letním čase ještě hodinu připočtěte. V tu chvíli vstoupí Slunce do znamení Vah a podzimní rovnodenností...

     

Soutěže

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas