Planeta Venuše: Žhavý skleník bez života

17. březen 2012

O Venuši si astronomové dlouho mysleli, že je něco jako vlastní sestra nebo dvojče naší planety.

Ještě v druhé polovině 19.století se dokonce spekulovalo o možnosti života na Venuši: „Kvůli blízkosti planety ke Slunci budou asi v tropickém pásmu teploty nesnesitelné, ale v mírných a chladných pásmech mohou existovat oblasti s podnebím, které by nám dobře vyhovovalo… Nenacházím žádný důvod… zamítnout, že Venuše může být plná stvoření tak vyspělých, jako žijí na Zemi,“ psal v roce 1870 Američan Richard Procter.
K zdání, že je Venuše dvojčetem Země, přispělo nejen to, že je naší nejbližší planetární sousedkou, ale také to, že míry a váha (nebo, fyzikálně správněji, hmotnost) této krasavice jsou hodně podobné naší Zemi. Jak se dají planety i hvězdy zvážit? Zjednodušeně řečeno - díky panům Keplerovi a Newtonovi a jejich fyzikálním zákonům, které počítají se vzdálenostmi a vzájemnou přitažlivostí, tedy gravitací těles. Podle nich odvodili astronomové hmotnost Venuše z poruch, které planeta způsobuje ve vzájemném působení se Zemí nebo Merkurem. Razantní obrat do znalostí o Venuši přinesla až éra kosmického výzkumu. Mnohem přesnější výsledky dalo sledování pohybu kosmických sond v blízkosti Venuše. Její hmotnost činí podle těchto výpočtů necelých pět septiliónů kilogramů, přesněji 4,781. Číslo nepředstavitelné, zvlášť když k němu připíšete čtyřiadvacet nul. Naše Země váží téměř 6 septiliónů kilogramů, tedy ve vesmírném měřítku jen o trochu víc.

K tomu, že hvězdáři kdysi viděli ve Venuši dvojče naší planety, přispěl i poloměr Venuše, 6100 km, odvozený z vizuálních pozorování. Je to jen o 270 km méně, než má Země. Zdání však klame. I přes tuto podobnost existují mezi Zemí a Venuší velké rozdíly. Vědci se o nich začínali dozvídat teprve s vypuštěním prvních kosmických sond, se zavedením radaru a dalších metod průzkumu Venuše. Na povrch dosedly sondy Veněra, Pioneer a další...
Dnes víme, že planeta Venuše, kterou halí opticky neprostupný závoj, je mimořádně nehostinným prostředím s velkým tlakem a vysokou teplotou. Atmosféru tvoří téměř výhradně oxid uhličitý, což způsobuje rekordní skleníkový efekt. Povrch Venuše je doslova výhní, jakou nemá žádné těleso v naší sluneční soustavě: 475 stupňů Celsia. Je tedy zcela zřejmé, že ačkoli se tato planeta velmi podobá Zemi, nelze o existenci života pozemského typu na Venuši uvažovat.