Po stopách hvězdy Betlémské
O tom, že hvězdy a vánoční svátky mají mnoho společného, určitě nikdo ani v nejmenším nepochybuje.
Na cestu za vánočním tajemstvím a hvězdami nás pozval Marcel Grün, ředitel pražského Planetária a Štefánikovy hvězdárny na Petříně. Jeho povídání jsme pro vás natočili sice už na sklonku minulého století, ale svou platnost ani po letech neztratilo – tajemství zůstala tajemstvími.
Vánoce a hvězdy spolu úzce souvisejí
V prosinci přichází nejtajemnější období našeho roku, zimní slunovrat. Pokles slunce se zastavuje a dny se začínají prodlužovat, slunce začne sílit a znovu přijde jaro, s ním i nový život. Ten zázrak znovuzrození byl oslavován mnoha pohanskými národy. V antickém Římě se například 25. prosinec světil jako den zrození nepřemoženého Slunce. A jak prohlásil svatý otec Jan Pavel II., křesťanům se zdálo logické a přirozené nahradit tento svátek oslavou jediného skutečného Slunce, Ježíše Krista, který přišel na Zemi, aby přinesl lidem světlo pravdy atd. To je první souvislost Vánoc s astronomií. Snad ještě dodejme, že 25. prosinec se jako den vánoční poprvé slavil až v roce 354 a jako církevní svátek byl uznán snad až v 6. století po Kristu.
Kometa nad jesličkami
Druhý vánoční symbol je ona kometa nad jesličkami, která měla zvěstovat zrození Spasitele. Tady už musíme vstoupit na půdu hypotéz a spekulací, protože jediným pramenem, který máme k dispozici, je Bible – a to je soubor spisů, které vznikly s odstupem mnoha generací na základě ústního podání. Ponechme stranou otázku vnuknutí nebo něčeho takového. V každém případě – všichni, ať už věřící nebo nevěřící, se shodneme v tom, že Bible nebyla psána jako astronomická příručka a nebyla psána ani se záměrem dokonale dokumentovat všechny jevy na obloze, v přírodě a mezi lidmi, které se v té či oné době staly. Přesto musíme začít právě u jediné původní zprávy o hvězdě nad Betlémem v Novém zákoně. Máme-li si ale po mnoha staletích, ba tisíciletích, znovu představit nebo spočítat, jak vypadala obloha v té době, měli bychom přesněji znát datum, ve kterém tu oblohu chceme vidět. A tam pak pátrat, jestli tam bylo to či ono k pozorování. No, a tady je první kámen úrazu.
Tajemství Kristova narození
Nevíme, kdy vlastně se měl Ježíš Kristus narodit, protože, jak už bylo řečeno, nynější datum Vánoc je konvenční záležitost. Určitě se to nestalo 25. prosince roku 0, dokonce ani roku 1. Tady nám musí pomoci nějaké další historické prameny. Víme, že v té době Judea patřila k římské říši, kde se používal římský kalendář, který byl vlastně tak trošku novinkou, protože to byl kalendář císaře Julia Caesara. Ten existoval souběžně s historickým židovským kalendářem s velmi složitými pravidly odvozenými nikoliv z pozorování Slunce na obloze, ale Měsíce. O Ježíšovi žádné přesné letopočty nenajdeme. Počítat nový letopočet od Ježíšova narození navrhl opat římského kláštera Dionysius Exiguus se zpožděním více než pěti století. Vzal si na pomoc staré letopisy a vycházel i ze zápisů Klementa Alexandrijského, podle nichž se Kristus měl narodit ve 28. roce panování císaře Augusta. Jenže Dionysius nevěděl, a ani nemohl vědět, že Augustus v prvních čtyřech letech užíval jiné jméno – Octavianus. Takže už jen z těch historických pramenů a jejich porovnání nám vychází něco velmi důležitého. Ježíš se musel narodit o 4 roky dříve, než se běžně bere v úvahu; nejspíš kolem roku 4 př.n.l. Ale ani to nemusí být konečný výsledek.
Komplikace s Herodem
Další porovnání s fakty říká, že v roce 4 př.n.l. pravděpodobně zemřel Herodes a Kristus se musel narodit v každém případě o něco dřív, za dnů Herodových. Tady vstupujeme na velmi tenký led historických pramenů, které jsou neúplné a nedaly nám zatím dokonalé a jednoznačné datování třeba právě doby Herodovy. Je to vázáno jedno na druhé, jako když se pes chytá za svůj vlastní ocas. My jsme při astronomických hledáních museli vzít na pomoc letopisy a prameny historické, které si zase naopak berou pro datování na pomoc astronomické jevy – třeba zatmění Měsíce, které mělo být vidět krátce před Herodovým úmrtím v Jerichu, několik dní před Velikonocemi. Z toho se usuzuje, že v roce 4 Herodes zemřel a Kristus se musel narodit ještě o 2 nebo 3 roky dříve. Astronomové jsou však schopni vycházet i z tak nepřesných dat a hledat jevy na obloze, které se měly stát někdy kolem roku 6 a nebo možná 7 př.n.l.
Betlémská hvězda jako kometa?
Vzhled hvězdné klenby nad Betlémem jsme schopni si spočítat a představit. Nicméně nic takového, co by nasvědčovalo přítomnosti hvězdy Betlémské, na ni astronomové nezjistili. Nemohly to být běžné hvězdy, musíme vyloučit i všechny krátkodobé úkazy a astronomické zápisky neříkají nic o mimořádných jevech v téhle době. V žádném případě se nemůžeme spokojit s vysvětlením, že hvězda Betlémská byla kometa. Jednak komety byly už v těch dobách sledovány, a to nezávisle na sobě, třeba v Koreji a Číně, a žádná jasná kometa v tom období, které jsme si vymezili, na obloze pozorovatelná nebyla. Druhý důvod, který nás vede k tomu, že odmítáme přijmout kometu jako hvězdu Betlémskou, je výklad. Komety nebyly považovány za nebeské úkazy v té době – objevují se nečekaně a na nebi je přece všechno dokonalé a má svůj božský řád. To se tehdy bralo v úvahu. Komety zvěstovaly vždycky události neblahé; takové hrůzy jako války, epidemie moru, choleru, povodně, utrpení. Tahle pověra přetrvávala po staletí, vlastně tak trochu až do dnešních dnů. A teď si představte, že bychom takovou hrůznou kometu, jaká byla popisována po staletí, měli připisovat tomu nejpozitivnějšímu, co lidé očekávali – příchodu Spasitele, Vykupitele, Mesiáše, který změní svět k lepšímu. To nám s tím zkrátka nejde dohromady.
Jak se komety dostaly nad vánoční betlémy
Vysvětlení máme. Na nejstarších malbách nacházíme obyčejnou prostou hvězdu, ze které teprve za renesance začínají vyhýbat paprsky směrem na hlavu děťátka. Taková slámová vánoční hvězda bývala v lidových tradicích zavěšována nad stůl a ty paprsky zase směřovaly dolů ke středu stolu, kde ležela figurka Ježíška, vánoční pečivo nebo něco podobného. Jakmile tu vánoční hvězdu postavíme, paprsky budou vybíhat nahoru a z hvězdy je náhle kometa. Hodně k tomu přispělo dílo malíře Giotta di Bondone, který podle vlastního zážitku, zřejmě z komety, známé dnes jako Halleyova, počátkem 14. století namaloval nad betlémem na fresce kaple v Padově právě kometu. Krásnou kometu, velmi věrnou kometu, ale bohužel to nemohla být hvězda Betlémská; taková, jaká se mohla objevit nebo jaká byla popisována v evangeliích.
Výpověď astrologie
Zvláštní pozornost byla vždycky věnována planetám, tělesům měnícím svou polohu mezi hvězdami. Astrologie hodnotí vzájemné polohy planet, kterým se říká aspekty a nejvýznamnějším z nich je setkání planet na obloze, takzvaná konjunkce. Čím těsněji se k sobě jasné planety přiblíží, tím výraznější je to jev na obloze a tím větší astrologický význam má. Konjunkce samy o sobě nejsou nijak neobvyklé, třeba konjunkce Jupiteru se Saturnem, dvou poměrně jasných planet, nastávají po téměř 20 letech víceméně pravidelně. Velmi vzácný jev je takzvaná velká neboli trojnásobná konjunkce. To je takový jev, kdy se setkání Jupiteru se Saturnem opakuje zhruba během půl roku třikrát za sebou. Dochází k tomu pouze tehdy, když jsou obě planety poblíž kličky své dráhy mezi hvězdami. Taková situace se vyskytuje zcela výjimečně, nepravidelně a obvykle až po několika staletích. Byla vidět ve 40. letech v době druhé světové války a na příští si budeme muset počkat až do 23. století. Tabulka, kterou astronomové sestavili, nám ukazuje, že trojnásobná konjunkce Jupiteru a Saturnu nastala i v roce 7 př.n.l.
Pozorování velké konjunkce
Je to samozřejmě spekulace, ale jaký astrologický význam tomuto jevu byl přisuzován, můžeme odhadnout velmi věrně, protože Jupiter, to byla hvězda královská a Saturn byla odjakživa hvězda židovského národa. A k tomu setkání v roce 7 př.n.l. došlo třikrát za sebou v souhvězdí Ryb. To je opět z hlediska astrologického významné, protože tehdejší doba brala v úvahu, že Ryby jsou znamením židovské země Palestiny. Doba, o které hovoříme, opravdu těmto jevům pozornost věnovala. V roce 1925 byly objeveny klínopisy pocházející z babylonského Sipparu a na nich je nejstarší „astronomická ročenka“ na světě. V textu pro jednotlivé měsíce bychom mohli číst: Jupiter a Saturn v Rybách. Velká konjunkce z roku 7 př.n.l. byla reálně a pečlivě sledována. V těch tabulkách ovšem není ani slovo o astrologickém významu a bohužel ani o zrození Ježíše Krista. Nicméně astronomové ani astrologové lepší vysvětlení hvězdy Betlémské než jako trojnásobné konjunkce Jupiteru se Saturnem nemají.
Tajemství tří mudrců z východu
Celý ten příběh trošku připomíná detektivní román nebo povídku. A tak se přidržme detektivních metod a položme si otázku – kdo vlastně viděl hvězdu Betlémskou? Podle Evangelia sv. Matouše to byli mudrci. Herodes sám ji vůbec neviděl, ačkoliv nebyl slepý. Podle Lukáše ji dokonce neviděli ani pastýři, těm to musel zvěstovat anděl Páně, takže nemohlo jít o úkaz obecně viditelný. Byl sice významný, ale pochopitelný jenom někomu, jenom vyvolenému – mudrcům. A z těch až mnohem později lidová tradice stvořila ty tři krále – Kašpara, Melichara a Baltazara. V nejstarších řeckých textech je použito slovo „mágové“. To je termín, který se užíval v Babylónii především pro astrology ve službách státu a církve. Takže kdybychom četli Bibli trochu jinak, tak už tam je zapsáno, že Herodes vyzvídal, kdy měla hvězda heliaktický východ a vyptával se na to astrologů. A ti do Jeruzaléma přišli z východních zemí. Tam ovšem už od dob Nabuchodonozorových žily tisíce Židů a někteří docela dobře mohli vystudovat i astrologii.
Poselství planet
Mohli bychom se ještě ptát, jaké poselství tehdejší astrologie mohla vyčíst z velké trojnásobné konjunkce Jupiteru a Saturnu ve znamení Ryb – narodil se očekávaný král Židovský. Nepřítel Židů, Mars, v té době zapadal a jeho síla slábla. To jistě mělo platit především pro Heroda, který byl Židům vnuceným a zdá se dost nenáviděným králem. Kromě toho se slunce zřejmě v té době blížilo jarní rovnodennosti a Mesiášem mohl začít nový cyklus světa, světové jaro – něco takového. Podobně vysvětlený horoskop musel nepochybně vyvolat vzrušení.
Vysvětlení, které astronomové nabízejí, je samozřejmě pouhou spekulací. Je to pokus odhalit, co se skrývá za jedním z vánočních symbolů. Je to ovšem výklad velmi pravděpodobný a jak jsme viděli, je řada argumentů na jeho podporu, i když skutečný důkaz zatím chybí a možná ani nikdy nebude nalezen. Ale to snad ani není to nejpodstatnější. Mnohem důležitější je, jaké poselství k nám z hloubi tisíciletí stále stejně významně promlouvá.
Vysíláno v Planetáriu č. 50/2016, 17. prosince (repríza z 21. prosince 2003).
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.
