Sluneční hodiny z Ústí nad Labem-Kočkova ukazují i v noci
Meteorologové v Ústí nad Labem si na svou budovu pořídili sluneční hodiny. Fungují i když je zataženo; dokonce i potmě.
Sluneční hodiny na fasádě pobočky Českého hydrometeorologického ústavu v Ústí nad Labem-Kočkově ukazují čas teprve pár týdnů. Netvoří je jen nějaká ozdobná kovová tyčka vrhající stín na soustavu čar a římských číslic na fasádě, jak byste si možná představovali...
Na obhlídku hodin se vydala redaktorka Gabriela Hauptvogelová. Při té příležitosti vyzpovídala ředitele pobočky Libora Hejkrlíka:
Jak je možné, že se sluneční hodiny na Kočkově dovedou vypořádat s tmou?
„Obsahují v sobě mechanismus, který umožní časový údaj promítat laserem.“
Co bylo nejtěžší – sehnat někoho, kdo umí sestavit strojek pro noční ukazování a nebo někoho, kdo by správně nakreslil všechny ty „čárky“?
„Naštěstí existují v naší republice lidé, kteří se problematikou slunečních hodin zabývají dlouhou dobu a dá se říct profesionálně. Jsou to například lidé kolem Astronomické společnosti v Hradci Králové, v Astronomickém ústavu nebo na Matematicko-fyzikální fakultě. Tihle lidé umí i na komerční bázi poskytnout jako produkt obrázek slunečních hodin. A dokonce se přes ně dají najít kontakty na mechanické hodináře, kteří dokáží zkonstruovat hodinový strojek, který běží v pravém slunečním čase, čili stejnou rychlostí jako slunce na obloze – v každé části roku jinak.“
Jak se liší ten pravý sluneční čas od toho, který máme na hodinkách?
„Pravý sluneční čas, který ukazuje to skutečné sluníčko na obloze, se během roku liší někdy i podstatně od našeho času na hodinkách. Například v listopadu ta odchylka může být až 16 minut. Je způsobená především tím, že Země obíhá kolem Slunce po elipse a v některých částech roku se tudíž slunce po obloze pohybuje zdánlivě rychleji než v jiných obdobích.“
Na jižní zdi pobočky ČHMÚ v Ústí nad Labem na Kočkově jsou dva ciferníky. U jednoho jsou římské číslice, u druhého arabské. Proč?
„Je to záměrně, abychom veřejnost nepletli. Každý ví, že v létě je zavedený letní čas, který se od středoevropského liší o jednu hodinu. Takže ten vnitřní ciferník slouží k tomu, aby si lidé mohli odečíst přesný čas i v létě, v letním středoevropském čase.“
Proč jsou vaše sluneční hodiny tak veliké?
„Jsou, dá se říct, obrovské, protože jejich průměr je 5 metrů. Ta velikost byla zvolena záměrně, aby byl objekt hodin vidět z širokého okolí a nějakým způsobem naši pobočku identifikoval. Zdálky bude připomínat obrazec slunce s paprsky.“
Přes ty čáry ciferníku vedou ještě jiné hnědé čáry, co nám můžou napovědět?
„Sluneční hodiny dokáží ukazovat nejen pravý sluneční čas. Délka stínu se každý den mění a pokud se vhodně postaví ta tyč, která stín vrhá, tak právě z délky tohoto stínu se dá dokonce odhadnout, které roční období je. Soustavě těch hnědých křivek, která tam je, se říká kalendárium. Naznačuje místa, kam dopadá stín v době slunovratu a v době rovnodennosti.“
Jak funguje ten mechanismus, který i v noci a nebo když je sluníčko za mraky zajistí, že můžu vidět, kolik je hodin?
„V hodinách je umístěný hodinový mechanismus, řízený počítačem, protože ten čas, který laser ukazuje, je pravý sluneční, čili není střední sluneční. V hodinách je umístěná fotobuňka, která při poklesu osvětlení pod nějakou zadanou hodnotu ten laser zapne. Takže by v některých případech ty laserové hodiny ukazovaly dokonce i při nějaké bouřce, pokud se při ní setmí.“
Jak ten počítač ví, jaký je pravý sluneční čas, když sluníčko není vidět?
„S tímto problémem se firma vypořádala velmi jednoduše. Hodiny přijímají přesný střední sluneční čas a pomocí opravné tabulky, kterou má počítač v sobě vloženou, řídí každou minutu krokový motor hodin tak, aby otáčení ciferníku bylo přesně jako pravý sluneční čas.“
Hodiny na ústeckém Kočkově v sobě skrývají i další symboliku – sluníčko na nich totiž nejen ukazuje čas, ale samo dokonce hodiny pohání. Baterie strojku je napájená ze solárních panelů. Takže všechno je sluneční?
„Ano, to vychází ze záměru výtvarníka, který hodiny navrhl. Hodiny mají trojí sluneční symboliku. Kromě toho symbolu slunce viditelného z dálky a slunečního času, který ukazuje tyč, je třetí sluneční význam v tom, že celý systém hodin i laseru je napájený sluneční energií.“
A vy jste k těm slunečním hodinám přidali ještě bonbonek, který je zemi pod nimi. Prozraďte, co to je?
„Bonbony tam nebudou, bude tam sešitek a z toho už leckdo pochopil, že jsme k hodinám umístili takzvanou ‚kešku‘. Nadšenci, kteří se zabývají hledáním ‚kešek‘, tam najdou stručný popis v angličtině a v češtině o tom, jak hodiny vznikaly a samozřejmě sešitek, kam budou moci svoji návštěvu zaznamenat.“
Příznivců geocachingu stále přibývá, takže se dá předpokládat, že se sešitek v tzv. „kešce“, tedy ve schránce ukryté pod slunečními hodinami, začne velmi brzy plnit jejich zápisy. Lidé, kteří se tomuto dobrodružnému koníčku věnují, se zabývají ukrýváním a hledáním skrýší nejrůznějšího typu a obsahu, k jejichž nalezení mají jako vodítko zeměpisné souřadnice, získané na internetu. Pak už potřebují jen GPS navigaci. Naše krajina je schovávačkami „kešerů“ doslova prošpikovaná. Nejvíc je jich poschováváno na turisticky zajímavých místech. Není divu, že se této variantě hledání „pokladů“ věnuje kdekdo od turistů v pokročilém věku, až po rodiny s malými dětmi. Dozajista přijdou i na Kočkov.
V rozhovoru Gabriely Hauptvogelové s ředitelem pobočky Českého hydrometeorologického ústavu v Ústí nad Labem-Kočkově Liborem Hejkrlíkem nezaznělo pár důležitých údajů. Výtvarný návrh slunečních hodin vyšel ze soutěže Fakulty užitého umění a designu ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Soutěžilo v ní 24 návrhů a ten vítězný je dílem Ondřeje Šimona. Veškeré potřebné výpočty provedl a podobu ciferníku navrhl odborník na konstrukci slunečních hodin Miloš Nosek.
Možná vás zajímá, kde jinde v České republice je možné spatřit další unikátní sluneční hodiny. Před několika lety jsme si na toto téma v Planetáriu povídali s Miroslavem Brožem z Astronomického ústavu Univerzity Karlovy v Praze, zároveň odborným pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové. Vysvětlil nám také, jaké jsou základní typy slunečních hodin:
„Většina slunečních hodin u nás je svislých, to jest umístěných na svislých zdech. Poměrně běžným typem jsou ještě sluneční hodiny vodorovné. Ty mají číselník vodorovný, ale tyčka, ukazatel, je opět rovnoběžný se zemskou osou. A pak ještě zmíním sluneční hodiny polární prstencové. Ty vypadají trošku jako takový mřížovaný glóbus. Je to prstenec, který je rovnoběžný s rovinou rovníku a ukazatel je zase rovnoběžný se zemskou osou; tyto hodiny se často používají jako ozdobný prvek do zahrad.“
Jsou i vzácnější typy slunečních hodin.
„Můžeme jmenovat třeba hodiny analematické. To jsou hodiny, které mají svislý ukazatel, čili nikoli rovnoběžný se zemskou osou, ale takový ukazatel musíte během roku posouvat. Nemůžete ho mít na jednom místě, to by ty hodiny neukazovaly dobře. Ty hodiny se často konstruují jako interaktivní, tak, že člověk sám je ukazatelem. Je to vlastně deska se značkami jednotlivých měsíců. Člověk se postaví na příslušnou značku a jeho stín ukáže, která hodina je.“
Kde se u nás podobné hodiny nacházejí?
„Já si vzpomínám na tři lokality. Jedna je v Němčicích na zámku. To jsou hodiny, které tam vyrobila komunita, která na tom zámku působí v rámci terapeutického programu. Jsou to mimořádně pěkné hodiny, na jejichž gnómonickém návrhu se podílel pan Příhoda. Další jsou v Zahrádkách v okrese Jindřichův Hradec, před obecním úřadem; navrhl je, myslím, pan Zeman. Třetí lokalita se nachází v Hradci Králové u Gymnázia Boženy Němcové. Tyhle analematické hodiny jsou zvláštní tím, že nemají datovou úsečku, kam si stoupá člověk, úplně celou, protože po část roku je to místo stíněno blízkou budovou. To je unikátní věc z gnómonického hlediska. Když k tomu přijdete, tak je to potěcha pro oko.“
A kromě těch analematických hodin – máme u nás i nějaké jiné kuriozity?
„Například v Praze u Místodržitelského letohrádku jsou unikátní kůlové hodiny. Číselník je vynesený na kouli a ukazatel je pohyblivá kulisa. To jest – musíte za ten ukazatel vzít a natočit ho tak, aby vrhal co nejkratší stín. Poloha toho ukazatele potom ukáže, kolik je hodin. Kromě toho – takovéhle hodiny se složitým číselníkem nemusí ukazovat jenom hodiny. Ony ukazují i spoustu dalších věcí; třeba datum. Umožňují ukázat, kolik hodin uplynulo od západu nebo východu slunce. Některé číselníky jsou tak krásné a složité, že dokáží poskytnout údaje, i když je třeba úplně zataženo. Můžete z nich například vyčíst, v kolik hodin vychází v zimě slunce. Některé hodiny jsou vybavené i takovou specialitou, které se říká měsíční hodiny. Je to takový přepočet z měsíčního stínu na sluneční. Když v noci svítí dostatečně jasně měsíc a vy vidíte na těch slunečních hodinách měsíční stín, tak můžete pomocí měsíčních hodin přepočítat ten čas, který ukáže měsíc na čas, který je podle slunce.“
Že sluneční hodiny sloužily zpočátku hlavně k měření času je jasné. Nebylo ostatně mnoho jiných způsobů, jak ho měřit. Jak říká astronom Miroslav Brož, s rozvojem klasických mechanických hodin se role slunečních hodin postupně změnila. Dnes už jsou hlavně na ozdobu:
„Ještě v počátku existence mechanických hodin byly sluneční hodiny důležitou pomůckou pro jejich seřizování, protože pravidelnost chodu mechanických hodin byla v 15. a 16. století tak špatná, že je bylo potřeba denně seřizovat. Ještě bych zde připomněl, že ono se sice na první pohled zdá, že sluneční hodiny nejsou přesným měřítkem času, ale je potřeba říct, že ukazují trošku jiný čas, než mechanické hodiny. Sluneční hodiny ukazují pravý místní sluneční čas. To je čas, který je spojen se sluncem a váže se k danému místu na Zemi. My dnes ale v občanském životě používáme pásmový čas, který je řízen atomovými hodinami. Rozdíl mezi těmi dvěma časy je přesně známý. Moc dobře víme, že sluníčko nechodí po obloze rovnoměrně, že se někdy jakoby předbíhá, jindy trošku opožďuje a že záleží na tom, jestli jste přímo na pásmovém poledníku nebo daleko od něj. Ale když tyhle dvě opravy zahrnete k tomu času, který sluneční hodiny ukazují, to jest opravu o zeměpisnou délku a opravu o časovou rovnici, tak není důvod, aby sluneční hodiny neukazovaly čas na minutu přesně. Tam už je pak chyba jen v tom, že ten stín není ostrý, protože sluníčko na obloze není bodové, ale je to kotouček. Od 18. až 19. století jsou sluneční hodiny už jen ozdobou budov a připomínkou spojení života a plynutí času se sluncem, protože mechanické hodiny dosáhly takových kvalit, že je není třeba seřizovat slunečními hodinami.“
Mnohé ze slunečních hodin, které najdete v České republice, jsou něčím originální nebo specifické – nejen ty z ústeckého Kočkova. Buď jsou mimořádně výtvarně nebo řemeslně zdařilé a nebo jsou prostě zajímavé z hlediska konstrukce. O některých už jsme se zmiňovali. Stojí za zmínku ještě nějaké další?
„Poměrně unikátní z gnómonického hlediska jsou hodiny na Lidickém náměstí v Ústí nad Labem, kde jsou součástí vodotrysku. Jsou zajímavé tím, že jsou na šikmé ploše. Konstrukce takových hodin je trošku složitější. Mně osobně nejvíc zaujaly asi hodiny v Kladrubech nad Labem na budově hřebčína, kde jsou dvoje hodiny. Jedny na stěně jižní a jedny na stěně východní. Jsou to hodiny krásně malované, gnómonicky bohaté – prostě je to lokalita, která stojí za vidění.“
...říká Miroslav Brož z Astronomického ústavu Univerzity Karlovy v Praze, pro kterého jsou sluneční hodiny velkým koníčkem. Je dokonce spoluautorem knihy o slunečních hodinách a také internetového katalogu Sluneční hodiny ve střední Evropě, který najdete na webu Hvězdárny a planetária v Hradci Králové. Nechybí v něm ani sluneční hodiny z Ústí nad Labem-Kočkova.
Vysíláno v Planetáriu č. 41/2011, 8. - 14. října.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.
Čtěte také:
Přístroj, který měří hvězdy
Zvětšit mapu
