Tycho Brahe: Astronom a jeho životní konstelace
Byl nejen astronomem, ale také astrologem. Jeho život je nerozlučně spjatý s českými zeměmi, kde pracoval a žil až do své smrti v roce 1601.
Tycho Brahe se narodil 14. prosince 1546 v Dánsku. Coby syn z bohaté aristokratické rodiny mohl studovat na nejlepších evropských univerzitách filosofii, práva a hlavně se naplno věnovat své oblíbené astronomii.
V tomto směru mu přály dobré vztahy s panovníky, kteří jeho práci pomáhali financovat. V Dánsku to byl král Fridrich II., díky němuž byla pro Tychona postavena observatoř Arx Uraniae, nebo také Uranienborg. Potom, co přesídlil do zemí Koruny české, jedné ze součástí habsburské monarchie, byl to císař a český král Rudolf II., kdo byl jeho mecenášem a patronem. Právě obliba ze strany představitele nejmocnější vládnoucí dynastie Evropy mj. umožnila, aby se Tycho Brahe mohl zcela soustředit na svá nebeská pozorování, aniž by se musel omezovat kvůli finančním nákladům.
Lze se ostatně oprávněně domnívat, že české prostředí bylo tomuto vědci dobře nakloněno. Tychonovým přímluvcem u dvora, který inicioval jeho pozvání do Prahy, byl Tadeáš Hájek, velkým přítelem mu byl další slavný vědec Jan Jesenius a asistenta na nově zřízené observatoři v českých Benátkách mu pak dělal pozdější slavný astronom Johannes Kepler. Ne vše ale bylo v Tychonově životě idylické. Současníci ho měli za postavu velmi komplikovanou a svárlivou, navíc v jednom z četných soubojů přišel Brahe o špičku nosu a po celý život tak musel nosit kovovou protézu.
Rokem jeho úmrtí se paradoxně počíná tzv. Velké století vědy, kdy dochází k nesčetným objevům a formulacím nových myšlenek. V astronomii se jedná o přechodné období mezi ptolemaiovským geocentrismem a kopernikánským heliocentrismem. Tycho Brahe sám byl na půli cesty, když stvořil tzv. tychonskou soustavu. Podle tohoto modelu je Země stále středem vesmíru, avšak kolem ní už obíhají jen Slunce a Měsíc, zatímco ostatní planety krouží kolem Slunce. První teze této soustavy byla v souladu s antropocentrismem křesťanské věrouky, která si stále osobovala právo na určování vědecké pravdy. Druhá část už ale vycházela z přímých pozorování, která Brahe učinil.
Tycho Brahe je dosud považován za jednoho z nejlepších a nejpřesnějších astronomů, přičemž je třeba si uvědomit, že pracoval ještě před vynálezem dalekohledu (ten sestrojil Galilei až osm let po jeho smrti). Mezi Tychonova nejslavnější pozorování patří výbuch supernovy v roce 1572; dále popsal a určil polohu obrovského množství stálic. Výsledky jeho práce později využil Kepler pro formulaci svých zákonů nebeské mechaniky a dobře pomohly i námořní dopravě.
Na konci šestnáctého století se rozumělo jaksi samo sebou, že se takovýto vědec bude zabývat i astrologií. I zde však můžeme pozorovat rozchod s tradiční dogmatikou: lidský život podle Tychona už není hvězdami predestinován, tj. předurčen bez možnosti nějak výrazně ho změnit na základě vůle; postavení hvězd v den našeho zrození podle něj jen do jisté míry ovlivňuje náš osud, sami však o něm můžeme rozhodovat.
Těžko říct, zda to byla právě nešťastná konstelace hvězd, která způsobila jeho smutný konec. Zemřel na selhání ledvin, přičemž se kolem jeho smrti vyrojilo hned několik mýtů. Jeden z nich praví, že Tycho Brahe zemřel při hostině pořádané císařem Rudolfem a nemohl se v jeho přítomnosti vzdálit na toaletu. Podle další verze se tomu stalo během pozorování důležitého nebeského jevu. Konspirativní zabarvení pak má teorie, podle níž byl otráven rtutí, patrně kvůli rozsáhlému majetku. Tato domněnka však byla před nedávnem vyvrácena českými i dánskými vědci, kteří zkoumali jeho ostatky uložené v Týnském chrámu v Praze. Faktem nicméně je, že příčinou bylo nadměrné hodování na slavnosti pořádané předním českým šlechticem Petrem Vokem z Rožmberka.
Vysíláno v Planetáriu č. 52/2012, 22. – 28. prosince.
Rubrika Historie vědy se vysílá každé čtvrté Planetárium v měsíci.
