10. února 1879: Průval vody na dole Döllinger
Před 140 lety měly léčivé prameny, které vyvěrají v Teplicích, opravdu namále.
Účinky těchto pramenů využívají lidé nejméně dva tisíce let. Od středověku se pak v okolí města těžilo hnědé uhlí a v 19. století začala být těžba opravdu masivní. Tepličany tehdy napadlo, zda by to nemohlo ohrozit vodní zdroje a pozvali si proto významného rakouského geologa Heinricha Wolfa. Ten velmi pečlivě prozkoumal situaci a dal městu určitá doporučení. Ovšem, než se stačilo přikročit k nějakým opatřením, na dole Döllinger u Duchcova došlo 10. února 1879 ke katastrofě. Utrhla se tam uhelná stěna a do šachty začala velice rychle proudit voda. V dole pracovalo na šest desítek havířů. Jedenadvacet z nich se utopilo. Voda spojovacími chodbami zaplavovala i sousední doly a v dole Nelson vzala život dalším dvěma horníkům. Tím ale škody nekončily.
O tři dny později se v Teplicích ztratil pramen Pravřídlo, na kterém je závislá existence lázní. Souvislost s důlní katastrofou byla jasná. Ve městě zavládla ohromná panika. Přední mužové města a zástupci lázní proto poslali císaři do Vídně prosbu o vyslání odborníků, kteří by se pokusili situaci vyřešit. Přijel uherský geolog Wilhelm Zsigmondy a na výslovné přání Františka Josefa I. také profesor vídeňské univerzity Eduard Sueß. Ti spolu s geologem z pražské univerzity a teplickým rodákem Carlem Gustavem Laubem a už zmíněným geologem Wolfem navrhli řešení: prameny se obnoví, až se doly úplně naplní vodou. Zároveň je potřeba prohloubit šachtu, kterou se jímá Pravřídlo. A skutečně: šachta byla prohloubena a horká léčivá voda se opět objevila. Město si zhluboka oddychlo.
Na jaře mohla být ze zatopených dolů konečně vyzvednuta těla utonulých horníků. Pohřbeni byli v květnu do společného hrobu na hřbitově v Duchcově za hojné účasti veřejnosti. Lidé tehdy netušili, že tři horníci jsou stále v podzemí. Podařilo se je vyzvednout až v červnu. Jejich těla pak byla do hrobu přidána tajně. Důlní voda ale teplické prameny ohrožovala dál. Ovšem až v roce 1895 došlo mezi lázněmi a těžaři k dohodě, podle které doly musejí odčerpávat důlní vodu na úroveň, která nebude ohrožovat Pravřídlo. A tak to funguje dodnes.
Katastrofa na dole Döllinger ovšem přinesla jednu dobrou věc. Kromě Pravřídla tehdy zmizel také minerální Obří pramen u nedaleké Lahoště. Jeho jímku v roce 1881 proto také prohloubili. Při té příležitosti byl objeven bronzový keltský poklad z doby laténské. Obrovský hrnec, ve kterém bylo několik stovek náramků, prstenů a spon. Jde o jeden z nejvýznamnějších nálezů svého druhu v Evropě. Většinu tohoto pokladu, kterému se říká lahošťský nebo také duchcovský, vlastní teplické muzeum a duchcovský zámek. Další artefakty jsou ve sbírkách evropských muzeí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.