Tajemství šablonové malby

O umělecko-historickém fenoménu gotické šablonové malby neměl donedávna nikdo ani ponětí. Dokud nedošlo k objevu jedné staré skříně. Na konci řetězce souvislostí pak stojí slavné deskové malby z Karlštejna a mistr Theodorik. Hovoří ředitel Podještědského muzea v Českém Dubu Tomáš Edel.

Jedna ze šablon, kterými je ozdobena gotická skříň z Českého Dubu - Foto: Tomáš Edel

Jedna ze šablon, kterými je ozdobena gotická skříň z Českého DubuFoto: Tomáš Edel


 


Jak se zdá, ředitel Podještědského muzea v Českém Dubu PhDr. Tomáš Edel je badatelem, kterého štěstí provází takřka na každém kroku... V roce 1991 například odhalil, že se pod banální fasádou jednoho nenápadného činžovního domu v Českém Dubu skrývají zbytky johanitské komendy řádu svatého Jana Jeruzalémského, založené po roce 1237 Havlem z Lemberka, jehož ženou byla nedávno svatořečená paní Zdislava. O existenci oněch zbytků se až do Edelova objevu naprosto nic netušilo. O něco později Tomáš Edel vystoupil s odvážnou hypotézou, týkající se staročeské veršované takzvané Dalimilovy kroniky. Problém jejího autorství straší české historiky odedávna. Edel dospěl k závěru, že by jejím autorem nejspíše mohl být komtur žitavské johanitské komendy Jindřich z Varnsdorfu, zvaný Letopisec. O tom jsme už před časem v Planetáriu hovořili.
Díky Tomáši Edelovi jsme se také dozvěděli o umělecko-historickém fenoménu, o němž až donedávna nikdo neměl ani ponětí. A nebo jste už někdy něco slyšeli o gotické šablonové malbě? Na začátku byl objev jedné staré skříně. A na konci řetězce souvislostí stojí slavné deskové malby z Karlštejna a mistr Theodorik. Ale nechme už hovořit ředitele Podještědského muzea v Českém Dubu, Tomáše Edela. Pane řediteli - jak to všechno tenkrát začalo?
 

PhDr. Tomáš Edel předvádí v expozici Podještědského muzea skříň, jejímž objevem to v roce 1992 všechno začalo - Foto: Frederik Velinský

PhDr. Tomáš Edel předvádí v expozici Podještědského muzea skříň, jejímž objevem to v roce 1992 všechno začaloFoto: Frederik Velinský

V roce 1992 jsme v rámci systematického prolézání kdejaké staré půdy objevili v patře věže českodubského kostela sv. Ducha skříň, která nám úplně vyrazila dech. Ten starý kus nábytku, který se hlásil kamsi do pozdní gotiky, snad i do závěru 15. století, byl pokryt malbou. Ovšem nikoliv malbou z volné ruky, malbou štětcem, ale technologií úplně jinou, o níž jsme nic nevěděli, a k jejímuž poznání jsme se postupně několik let dopracovávali s kamarádem, výtvarníkem Radkem Brožem. Skříň je pokryta šablonovou malbou. Ta vznikala tak, že středověký malíř nebo truhlář vyřezal do papíru motivy a potom skrze ně štětcem protlačoval barvu; motiv tak otiskl a šablonu pak přikládal horizontálně i vertikálně. Těmi opakujícími se otisky vytvářel celou šablonovou plochu. A to je tedy technologie, která se na té dubské skříni objevila. Skříň ovšem není pokryta pouze čistě výtvarnou dekorací, ta malba má svou ikonografickou rovinu. Zatímco na pravé straně skříně (pravá strana ve středověku zastupovala síly pozitivní, tedy dobro) se objevuje starozákonní motiv Adama a Evy a novozákonní motiv Assumpty - Pany Marie sluncem oděné, na protilehlé, levé a negativní straně se objevují motivy draka a gryfa. Motivy na obou stranách skříně pak provazuje opakující se motiv jelínků, který ji v pásu celou obíhá. Tento motiv evokoval středověkým lidem jednoznačně slova žalmistova: Pane, má duše touží po tobě tak, jako jelen či laň žízní po pramenech čistých vod. Toto vyznání řeší onen věčný problém, spor dobra a zla? Obsah skříně, která v českodubském kostele sloužila k uložení breviáře a liturgického náčiní, ochraňoval na dvířkách znázorněný sv. Bernardin Sienský, nedávno svatořečený kněz. Skříň je malovaná nejenom zevně, ale dokonce i uvnitř. Tam kde nebyla pokrytá šablonovou malbou, třeba na zadní straně dvířek nebo na policích, tam alespoň středověký truhlář vyryl motivy radélkem, takže ta skříň byla vlastně dotýkána úplně všude. A mimo to jsme při restaurování zjistili, že na policích jsou zespoda namalované červenou hlinkou pentagramy, tedy jednou čarou nakreslené pěticípé hvězdice. To jsou staré tradiční symboly, které zaháněly čarodějnice. Pan farář by to asi nerad viděl, říkal si nejspíš truhlář, když někdy kolem roku 1490 tu skříň konstruoval; ale co když babička měla pravdu. Co oči nevidí, to srdce nebolí... A namaloval, aby pan farář nevěděl, na jednotlivé police pentagramy proti čarodějnicím. Takže obsah skříně ochraňoval nejen sv. Bernardin Sienský, ale i ty pentagramy. Ostatně - v tomto smyslu se pentagramy používaly v ústupových oblastech Evropy, v Pyrenejích, Karpatech a třeba i na Slovensku ještě ve 20. století. 

Ale vraťme se k šablonám. Vy jste je pak pochopitelně začali hledat i jinde...

Poté co jsme se dopracovali k podstatě technologie šablonové malby, hledali jsme další příklady. Získali jsme od Grantové agentury České republiky grant, který nám umožnil dohledat a dokumentovat šablony nejenom v Čechách, ale i v Polsku a v Německu. 

Právě takto nejspíš vypadala výzdoba měšťanských interiérů pozdně gotických měst - Foto: Frederik Velinský

Právě takto nejspíš vypadala výzdoba měšťanských interiérů pozdně gotických městFoto: Frederik Velinský

A k čemu jste došli?

Když jsme dokumentovali tu dubskou skříň, překreslovali jsme šablonové motivy na fólie a rekonstruovali jsme velikost původního papírového mustru, té vlastní šablony. Ony se totiž dají zjistit různé spojovací můstky mezi jednotlivými šablonami, dají se rozlišit i spáry mezi jednotlivými otisky. No a když jsme tu jednotlivou šablonu rekonstruovali, zjistili jsme, že ten do papíru vyřezaný motiv byl strašně veliký. Byl třeba 30 centimetrů široký. No a plochy té skříně jsou mnohdy na tak velký šablonový motiv malé. Takže jsme dospěli k závěru, že ty šablony pravděpodobně nebyly konstruované pro skříň, ale pro mnohem větší plochy. Vznikly zkrátka pro výmalbu celých měšťanských interiérů. A my jsme tady v Českém Dubu, v naší muzejní expozici, z těch dvanácti dubských motivů šablon vytvořili evokaci možné podoby celé pozdně gotické světnice. Když jsme to začali dělat, neměli jsme vůbec představu, jak to bude působit a zda ty šablony ten prostor utáhnou. A když jsme po čtrnácti dnech celý ten dřevěný prostor ošablonovali, zjistili jsme, že ano. O rok později jsme potom v Německu, na jedné faře západně od Řezna našli dřevěný záklopový strop omalovaný šablonami - a to dokonce těmi samými šablonami, kterými je malovaná dubská skříň. My jsme zkrátka v tom Bavorsku našli druhou práci téhož mistra; a ty šablony tam opravdu pokrývají celý strop pozdně gotické fary. Stěny nikoliv, protože ty byly zděné. To znamená, že šablony byly opravdu určeny k výmalbě celých interiérů. Tím se nám zjevila docela neznámá tvář pozdní gotiky, kterou si na základě našich znalostí představujeme především jako období kamenné architektury; na náměstí stojí radnice, farní kostel, je tu kus kamenných hradeb, někde u nich klášterní kostel dominikánů či františkánů a na kopci hradní zřícenina. Ovšem to je jen nějakých 5% hmoty středověké stavební produkce. 95% staveb, celé bloky městských domů vůbec nebyly zděné. Středověká města byla převážně dřevěná. A o dřevěné gotice nevíme téměř nic. Ta se nezachovala, vyhořela, sežral ji červotoč, a navíc bylo dřevo už třeba v 16. století vnímáno jako projev chudoby. Na té dubské skříni, která se našla zapomenutá v zapomenutém kostelíčku v zapomenutém městě v severních Čechách je zakódovaná informace o tom, že se těmi šablonami malovaly celé měšťanské interiéry. Kostely a radnice prováděné profesionálními kameníky, to je gotika svátečních, slavnostních a úředních chvil, křtin, pohřbů a úředních jednání na radnici. Dennodenní realita gotického města je šablonová. V těchto ošablonovaných interiérech lidé žili a umírali, manželky vychovávaly děti, připravovalo se jídlo. Toto je dennodenní obyčejný život města a lidí pozdní gotiky. 

PhDr. Tomáš Edel, socha sv. Zdislavy z Lemberka od akademického sochaře Mojmíra Preclíka a zdivo johanitské komendy řádu svatého Jana Jeruzalémského ze 13. století - Foto: Frederik Velinský

PhDr. Tomáš Edel, socha sv. Zdislavy z Lemberka od akademického sochaře Mojmíra Preclíka a zdivo johanitské komendy řádu svatého Jana Jeruzalémského ze 13. stoletíFoto: Frederik Velinský

Ale to je co se týče šablon až druhá či třetí fáze jejich vývoje. Předcházelo jí použití šablon třeba na obrazech. A s tím souvisí váš další objev...

My jsme šli proti proudu času a snažili jsme se dojít ke zrození fenoménu šablonové malby jako takové. Přes její občasné použití na pozdně gotických oltářích jsme se dostali až k mistru Theodorikovi, císařskému dvornímu malíři Karla IV. Výš se nedá dojít. To už se opravdu pohybujeme na vrcholu středověké umělecké produkce Čech 14. století. Kolem roku 1365 vzniká ta podivuhodná, dodnes dochovaná kolekce původně 130, dnes 129 deskových maleb karlštejnské kaple sv. Kříže, která byla římským císařem Karlem IV. vybudována pro uložení říšských korunovačních klenotů. Bádání dospělo po 150 letech k závěru, že v kapli pracovaly dvě výrazné umělecké individuality se svými dílnami. Jednou z nich je samozřejmě písemnými zprávami zmiňovaný mistr Theodorik. Kunsthistorici soudí, že zhruba třetina, tedy něco kolem 40 deskových maleb, je prací Theodorika a jeho dílny. Mistr menší část těch obrazů maloval sám, někde je podíl dílny dost výrazný, někde dokonce dílna malovala obraz celý a mistr pouze opravoval určité části. Vedle mistra Theodorika a jeho dílny ovšem pracovala na Karlštejně ještě další malířská individualita, druhý mistr, který se Theodorikovi podřizoval. Ale i on je výraznou osobností. Jemu a jeho dílně se dá přiřknout další třetina, nějakých 40 až 45 deskových maleb. Zbývá dalších asi 40 deskových maleb, které jsou dílenskými pracemi, kterých se ani první ani druhý mistr nedotkl. Ty se dost dobře nedají zařadit k produkci jedné ani druhé dílny. Je to území nikoho, a kunsthistorici si s tím nevědí rady. My jsme zjistili, že na pěti či šesti deskových malbách, které jsou bezpečně Theodorikovy, je na drapériích postav květinový dekor, který není malovaný štětcem, ale šablonou. Na obrazech druhého mistra se šablona vůbec neobjevuje. Zato na území nikoho se na dalších asi 16 obrazech objevují ty samé šablony jako na Theodorikovi. Tyto obrazy můžeme proto úplně bezpečně přiřadit k dílenské produkci mistra Theodorika, třebaže rukopis samotného mistra se tam neobjevuje. My jsme ovšem otisky těch šablon našli na Karlštejně i na dalších místech: na freskových malbách, v kapli Panny Marie, na dveřích do kaple sv. Kateřiny a našli jsme je i na schodišti velké věže. Výzkum není zatím zcela dokončen, ale jak se zdá, dílna mistra Theodorika se přímo podílela i na výmalbě dalších prostor Karlštejna. 

To ale není zdaleka všechno. Možná jsme se díky bližšímu poznání techniky šablonové malby přiblížili k vyřešení záhady jednoho z nejvýznamnějších českých deskových obrazů vůbec...

Už někdy od druhé poloviny 19. století se řeší problém, zda slavné Emauzské ukřižování, nádherná desková malba z doby kolem roku 1365, je či není prací mistra Theodorika. Deskové malby nejsou signované, názory se tedy rozcházejí. Na obraze, pod ukřižovaným Kristem stojí římský voják se štítem v ruce. A na tom štítu je šablonová malba! Navíc je tvořená motivem, který je u Theodorikových prací ten nejčastější a nejfrekventovanější. Když jsme tento motiv z Theodorika překreslili na fólii a přiložili ho na Emauzské ukřižování, byla to tatáž květinka, dokonce i s těmi samými chybami. Štít vojáka na Emauzském ukřižování je nejen pokryt stejným motivem, ale dokonce provedeným ze stejné papírové pomůcky. Je to ta samá šablona. Tak jako si malířské dílny nemohly půjčovat štětce, tím méně si půjčovaly šablony. Do papíru se motiv dá vyrýt během pár okamžiků, takže by ani nemělo smysl si šablony půjčovat a při dobře známé řevnivosti mezi malířskými dílnami to ani dost dobře nešlo. Takže Emauzské ukřižování je nepochybně prací dílny mistra Theodorika. No a mimo to je ve svatovítském pokladu i drobná desková malba Panny Marie Raqoeli, která bývá spojována opět s dílnou mistra Theodorika. Zbývá už jen dodat, že i ona je pokryta šablonovými malbami. 

Pokusme se celou problematiku shrnout. Kdy a kde tedy vznikla šablonová malba? A jak to bylo se šablonami v dalších stoletích?

Dobu vzniku té technologie se asi nikdy nepodaří přesně určit. Ona mohla vzniknout kdykoliv a kdekoliv. Je to věčný a jednoduchý způsob jak reprodukovat nějaký grafický znak. Archeologickým nálezem máme šablonu doloženou z Anglie ze 13. století. Ale ve středoevropském prostředí se objevuje až mezi mnoha podivuhodnými inovacemi geniálního Theodorika. V následujících desetiletích, zejména v 15. století zrustikalizovala v měšťanském prostředí, oddělila se od velké malby a v prostředí truhlářů a tesařů pozdně gotického města se stala součástí běžné výbavy a životního stylu středoevropských měšťanských vrstev. Šablona se pak udržela na lidovém nábytku až do 19. století a známe to nejenom z prostředí Čech. Podobné kusy nábytku jsou třeba i v Bavorsku. No a dodnes si například šablonujeme trička. Šablona s námi zkrátka žije po staletí. Je součástí naší středoevropské kultury. 

Jak mohl vypadat gotický měšťanský interiér, vyzdobený šablonovou malbou, o tom si můžete udělat ideální představu v českodubském muzeu. Je tam vystavena i skříň, kterou to všechno začalo...
Ředitel muzea v Českém Dubu Tomáš Edel už v současnosti řeší další záhady - rozkrývá například síť českých národních buditelů, působících v první půli 19. století na území severovýchodních Čech. 26. dubna 2002 byla v Podještědském muzeu dokonce zahájena výstava právě na toto téma. Tomáš Edel se také chystá na další vykopávky přímo v Českém Dubu. Mají tam v podzemí stará neprozkoumaná sklepení, skrývající možná lecjaká překvapení. A tak doktora Edela ještě někdy v budoucnu v Planetáriu uslyšíte. Slíbil nám to.
 

Dodatek...
Z knížek PhDr. Tomáše Edela:
Edel, Tomáš: Příběh ztraceného kláštera blahoslavené Zdislavy. Praha - Český Dub 1993.
Edel, Tomáš - Royt, Jan - Brož, Radek: Příběh gotické šablony. Český Dub 1997.
Edel, Tomáš: Příběh johanitského komtura řečeného Dalimil. Praha 2000.

 

Pořad: Planetárium  |  Stanice: Sever
Čas vysílání: sobota 18:10  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace