Brána do Angkoru
Jednou z nejznámějších kulturních památek, zapsaných v seznamu světového dědictví UNESCO, je nepochybně kambodžský Angkor. Na záchraně zdejších památek, především chrámů, intenzivně pracuje řada zahraničních expedic. Svou malou troškou do mlýna k ní přispívají i naši odborníci.
Česká pomoc památkám Angkoru přichází do Kambodže už několik let pod hlavičkou projektu GOPURA. Jeho fungování leží v současnosti na bedrech produkční a dokumentaristky projektu Kateřiny Blažkové a jejího manžela, restaurátora a vedoucího odborných kurzů pro kambodžské pracovníky Michala Blažka. Právě s ním jsme o českých aktivitách v Kambodži hovořili.
Začněme Angkorem jako takovým a jeho historií, která začíná v 9. století...
Michal Blažek: Angkorská éra skončila v roce 1431, kryje se to s bitvou u Lipan. Byl to obrovský komplex, obrovská civilizace. Město Angkor mělo v 11. století milion obyvatel; v té době měla Paříž třicet tisíc. Nikdo si asi nemůže představit, jak to vlastně fungovalo, protože ten milion obyvatel se musí najíst, musí být nějaká hygiena a tak dále. Čili s tehdejšími technickými prostředky to bylo prostě dílo srovnatelné snad jen s letem na Měsíc. Jedna z teorií, proč to město zaniklo, proto byla, že se zanesly kanály. Ta údržba už byla tak náročná, že prostě nezbyl nikdo, kdo by produkoval něco jiného.
Jakýmsi zosobněním Angkoru je pro většinu lidí chrám Angkor Wat. Ve skutečnosti je tam ale těch chrámů víc. Dá se odhadnout kolik? A čím se třeba Angkor Wat jako takový liší od těch ostatních?
Michal Blažek: Těžko říci, kolik těch chrámů v angkorské oblasti je, protože jsou rozprostřené pak i po cestě do Pimaie, což je až v Thajsku. Dá se říct, že je tam okolo toho současného města kolem dvou set chrámů. Angkor Wat je turisticky určitě nejznámější; je taky obrovský. Je to čtverec o stranách 1500 metrů, to je jako od Právnické fakulty na Můstek - jeden jediný chrám velký jako celé pražské Staré Město. Specifický je samozřejmě právě tou velikostí. Je to, myslím, největší chrám, ale není to největší stavba! Největší stavba tam je východní nádrž, která má rozměry 8 x 3 kilometry. Je to nádrž na vodu, která tam byla postavena z rituálních a pravděpodobně i nějakých jiných důvodů. U každého chrámu byla nádrž a toto byla jedna z největších. Uprostřed a okolo byly samozřejmě chrámy.
Z čeho jsou ty chrámy Angkoru postaveny? Z jakého materiálu?
Michal Blažek: Všechno pískovec. Pravděpodobně na to padly nějaké menší kopce nebo něco takového. Těžil se poměrně ve velké vzdálenosti a dodnes se neví přesně, jak byl transportován; vědci se nicméně domnívají, že to bylo na vorech, které táhli po kanálech sloni. A to na vzdálenost kolem jednoho sta kilometrů i větší.
Město zaniklo, jak už jsme řekli, v první polovině 15. století. Všechno, co nebylo z kamene, se postupně rozpadlo a zmizelo; chrámy pohltil prales. Dnes je opět část angkorských chrámů porostu zbavená. Na zbytku prales kraluje dál?
Michal Blažek: Tam je to, myslím, jediná část v okolí, která je zarostlá, protože se nesmí kácet. Kolem je zemědělská krajina, džungle je o nějakých 50-100 kilometrů dál. V tom Angkoru jsou jen cestičky pro turisty, jinak jsou tam pořád stromy a jen některé chrámy byly odlesněny, třeba Angkor Wat, jiné byly ponechány zarostlé. Asi dva chrámy jsou dokonce úplně zarostlé, to znamená včetně stromů, které prorůstají chrámem. A potom jsou tam takové lesní chrámy, úplně zakryté, kam se ani slunce nedostane, a ty mají samozřejmě úplně jiné podmínky pro ten pískovcový kámen, než ty, které jsou otevřené a odlesněné.
V jakém stavu ty památky v Angkoru v současnosti jsou a co se na nich nejvíc negativně podepsalo?
Michal Blažek: Ty chrámy jsou budované v podstatě na písku. Obvodový plášť je z kamene, prostředek byl vydusán pískem a dělalo se druhé patro, a to se samozřejmě během let začalo rozestupovat, takže třeba uprostřed věže je půlmetrová škvíra a padá to, tak se to různě stahuje skružemi, aby to nespadlo. To je tedy stavební destrukce - samozřejmě z toho odpadávají kusy. A potom jsou destrukce kamene, na které třeba nejsme tak úplně zvyklí, a to jsou mechy, lišejníky, řasy, v daleko větší míře než u nás, velice agresivní. Potom střídání teploty - třeba po dešti je kámen okamžitě rozpálen na 80 stupňů. Samozřejmě také zásahy těch, kteří to v minulosti opravovali, nebo se dokonce snažili restaurovat. To už se tam dělá sto let, a ne všechny zásahy byly šťastné. Zase tam naopak není žádné znečištění z exhalací, protože tam není žádný průmysl.
A co třeba turisté? Přece jenom je to památka UNESCO...
Michal Blažek: Turisté tam teď dělají velkou neplechu. Přijdou jich dva miliony za rok a když pošlapou nějaké reliéfy, které jsou na zemi, tak tam logicky dochází k úbytku toho sochařského výkonu. To jsou prostě ta negativa, která to s sebou nese.
Jedním z původních záměrů českého projektu GOPURA v Angkoru bylo přispět k udržitelnému rozvoji turistiky v Kambodži... Vy se ale soustřeďujete hlavně na stabilizaci a konzervování zdejších památek. Jakých metod přitom využíváte? Rozvíjíte metody, vyzkoušené předchůdci, a nebo jste nucen sám experimentovat a přicházet na nové?
Michal Blažek: Co tam za těch sto let bylo vyzkoušeno, to jsem se snažil bedlivě rozeznat a vyhodnotit. Pracuje tam asi deset týmů z celého světa, většinou z velkých zemí, jako je Francie, Německo, Čína, Japonsko, Indonésie, Indie, Amerika, a každý ten tým používá něco jiného. Dokonce třeba mají úplně jiný názor na restaurování, na míru doplňování i na technické prostředky. Dá se tam ale velice rychle rozeznat, co se v minulosti neosvědčilo. Z toho jsem se poučil a některé prostředky rozhodně nepoužiji, protože jsem viděl výsledky - destrukce po restaurátorském zásahu.
Ještě jsme vlastně vůbec neřekli, kdy a jak váš projekt GOPURA vznikl, jak jste se k němu dostal vy a kdo všechno se ho účastní?
Michal Blažek: To už jsou asi tři nebo čtyři roky. V současné době, už asi dva roky, ten projekt dokončujeme s mojí ženou soukromě. Původně to byl projekt ministerstva zahraničí, rozvojový projekt České republiky. Hlavně ze začátku bylo nutné odebrat vzorky pro nějaké analýzy a k tomu odebírání vzorků je všude na světě nutný kvalifikovaný restaurátor, takže já jsem měl za úkol odebírat vzorky, uskladnit je, zabalit a předat do laboratoří tady. Potom došly peníze, ale práce nebyla hotová, tak jsme s mojí ženou, která je hrdinka, protože to všechno vydržela, dali dohromady svoje peníze. Podpořili nás také nějací sponzoři. Už jsme tam byli asi pětkrát sami za své a ten projekt dokončujeme. Svou činností jsme si vydobyli takové renomé u místních úřadů, které jsou jinak velmi nedůvěřivé, že jsme podepsali na pět let spolupráci s kambodžskou vládou a můžeme tam restaurovat v podstatě cokoli. Mám smlouvu. Bohužel, existuje ICC Meeting, jakási listina o záchraně Angkoru, kterou podepsalo asi 23 zemí a ještě různé restaurátorské organizace ve světě, ale Česká republika to nepodepsala, ačkoli tam už čtyři roky děláme, takže vlastně nemáme ani žádné diplomatické krytí. Teď je to tedy absolutně soukromý projekt můj a mé ženy. Ovšem my jsme hrdí, takže tvrdíme, že to je český projekt.
Restaurátorské postupy v Kambodži se určitě diametrálně liší od těch, které se používají při restaurování kamenných plastik u nás doma, v Čechách - byť jsou třeba ze stejného materiálu. Každého asi napadne, že za to mohou především odlišné klimatické podmínky. Je to tak?
Jak může každý zájemce zjistit na webových stránkách projektu www.gopura.cz, naši vědci použili na počátku své práce v Angkoru nejrůznějších moderních metod, jako je třeba rentgeno-fluorescenční analýza; a pro datování nejen známé metody radiouhlíkové, ale i poměrně nové metody luminiscenční. Co všechno se o chrámech v Angkoru díky těmto metodám podařilo zjistit? Zejména odebírání vzorků pro luminiscenční datování bylo prý celkem dramatické...
A jak vidíte budoucnost projektu GOPURA?
Dívejme se ale do budoucna s nadějí. Nějaký movitý mecenáš, který by podpořil českou účast při záchraně a rekonstrukci historického kambodžského chrámového komplexu v Angkoru, se třeba nakonec najde. Přece jen by to byla škoda, odejít od rozdělané práce. Povídali jsme si o tom s restaurátorem Michalem Blažkem, který spolu se svou ženou Kateřinou tvoří v současnosti doslova páteř celého projektu GOPURA. Česky to znamená "brána". Bylo by smutné ji za sebou jen tak narychlo přibouchnout.
Vysíláno v Planetáriu č. 39/2009, 27. září - 3. října 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s. Redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (18:17).
