Brány do podsvětí

Cenote v Chichen Itzá, známý jako Studna smrti, kam staří Mayové vhazovali obětiny - Foto: Joseph Barillari, lic. by-sa 3.0

Cenote v Chichen Itzá, známý jako Studna smrti, kam staří Mayové vhazovali obětinyFoto: Joseph Barillari, lic. by-sa 3.0

Mexický poloostrov Yucatán je doslova jako ementálský sýr provrtán stovkami kilometrů podzemních dutin a chodeb, z valné části zaplavených vodou. Do tohoto systému lze nahlédnout a vstoupit přírodními studnami, kterým se španělsky říká cenotes. Staří Mayové je považovali za vstupy do podsvětí. Shazovali do nich obětiny. Zároveň pro ně byly nejvýznamnějším zdrojem vody. Dnes jsou středoamerické cenotes v centru zájmu potápěčů i podvodních archeologů. Krásné, nebezpečné a tajemné.

Za tajemstvím cenotes se vypravíme s mayistkou a religionistkou Zuzanou Marií Kostićovou, která je specialistkou na předkolumbovské kultury střední Ameriky – nebo chcete-li Mezoameriky. V centru jejího zájmu jsou zejména staří Mayové a jejich náboženství, ve kterém přírodní studny cenotes hrály významnou roli. Kde se vůbec na Yucatánu vzaly? 

Cenotes vznikají v krasových oblastech, v místech, kde je vápencové podloží, což je právě třeba poloostrov Yucatán, ale nejenom tam; největší cenote se nachází v mexickém státě Tamaulipas, což je na severu. Vznikají tak, že v rámci toho vápence existují nějaké podzemní dutiny a řeky a v určitém momentě se nad nějakou studní nebo přírodní tůní, která se v tom vápenci vytvoří, propadne strop. A vznikne přístup do toho podzemního prostoru, který je zaplavený. Vzhledem k tomu, že na Yucatánu nejsou řeky, protože to je skutečně vápencový blok, tak jsou vlastně cenotes nejvýznamnějším zdrojem pitné vody – tedy kromě vody dešťové. Cenotes nejsou nikdy jen ojedinělé izolované studně, ale je to součást velkého komplexu podzemních řek a dalších navzájem propojených cenotes, který často ústí až třeba do Mexického zálivu nebo do oceánu obecně.“ 

Asi není divu, že cenotes Maye přitahovaly. O jejich skutečném původu jim samozřejmě nebylo (a ani nemohlo být) vůbec nic známo. Co si o nich tedy mysleli? 

Plavci v jednom z yucatánských cenotes - Foto: Tolanor, lic. by-sa 3.0

Plavci v jednom z yucatánských cenotesFoto: Tolanor, lic. by-sa 3.0

„Mayové v těch podzemních jeskyních, ať už byly zaplavené nebo ne, spatřovali vstupy do podsvětí. A dá se s trochou nadsázky říct, že ty jeskyně fyzicky pro Maye skutečně byly podsvětím. Oni si uvědomovali, že jsou to ohromné komplexy, často navzájem propojené. Pro Maye měly nesmírný náboženský význam. Od nejstarších dob nacházíme stopy rituálních aktivit, jak v cenotes, tak i v suchých jeskyních. Můžeme tam najít různé nástěnné malby, glyfy. Existují významné jeskyně jako Bolonchén, Balankanché nebo Naj Tunich, kde se odehrávaly různé rituály související právě s podsvětím a kultem předků. Do jeskyň se pohřbívalo a cenotes, vzhledem k tomu, že v rámci toho systému mají trošku specifickou podobu, byly spojovány nejen s božstvy podsvětí, ale i s božstvy vod. Předpokládalo se, že se jedná o jakési otevřené brány přímo do podsvětí, přes které je možné se s těmi božstvy vod nějakým způsobem zkontaktovat. Za tím účelem se cenotes často stávaly objektem kultu. Samozřejmě ne všechna cenotes. Hlavní význam těchto studní spočíval v tom, že jsou zdrojem křišťálově čisté pitné vody, která je přefiltrovaná přes ty hory vápence, ale některé cenotes byly považovány za posvátné. Nejklasičtějším příkladem je cenote Chichén Itzá, zvané někdy ‚obětní cenote‘. Tam probíhal kult, doložený minimálně od 9. století našeho letopočtu, a to nejen v té nejznámější podobě, že se tam shazovaly lidské oběti, ale házely se tam i různé sošky, nebo když byl obětován člověk mimo cenote, často se jeho pozůstatky do té studny vhodily. Mohly se tam také vhazovat sošky bohů, které už nebyly používány, z toho důvodu, že posvátný předmět bylo třeba zničit, aby jeho posvátná moc, která už není kontrolovaná člověkem, nemohla představovat nějaké nebezpečí pro členy té komunity. Vhazovaly se tam různé umělecké předměty, kopálové koule, zvířata a tak dále. Zřejmě se tak dělo od nesmírně starých dob, protože nedávno byly v jednom cenote nedaleko mayského města Tulumu, což je turisticky nesmírně atraktivní, nicméně z historického hlediska nepříliš významné naleziště na severovýchodě Yucatánu, nalezeny pozůstatky ženy, které patří zřejmě mezi pět nejstarších koster celého Mexika – a možná jsou dokonce nejstarší.“ 

Pozůstatky ženy, nalezené v cenote poblíž mexického Tulumu, jsou staré možná až 13 600 let. Patří tedy k vůbec nejstarším lidským pozůstatkům, jaké se kdy našly na území celého amerického kontinentu. Archeologové dobře tuší, že právě v hloubi cenotes mohou být skryta důležitá svědectví – a nejen o mayské civilizaci. A tak se do nich potápějí a zkoumají jejich zaplavené prostory...  

 

37/2010: Brány do podsvětí. Hovoří Zuzana Marie Kostićová - 3

Vložit na svůj web

Zajímali se Mayové o cenotes od samého úsvitu své civilizace? A jak staré jsou kulty, které s nimi byly spojeny? To se bohužel zatím neví. Dosavadní výzkumy cenotes nepřinesly tolik materiálu, aby bylo možné na podobné otázky odpovědět. 

 

37/2010: Brány do podsvětí. Hovoří Zuzana Marie Kostićová - 4

Vložit na svůj web

Středoamerické přírodní studny cenotes jsou i dnes velmi atraktivní, především pro turisty, potápěče, speleology a další milovníky dobrodružných aktivit. Dokonce bychom mohli říci, že se z nich staly velmi malebné objekty jakýchsi novodobých kultů. 

 

37/2010: Brány do podsvětí. Hovoří Zuzana Marie Kostićová - 5

Vložit na svůj web

...zvlášť když si ještě k tomu uvědomíte, jaký význam přikládaly těmto vodním rezervoárům celé generace obyvatel střední Ameriky. Třeba se vám to opravdu někdy poštěstí. To vám přejeme nejen my, ale i mayistka a religionistka Zuzana Marie Kostićová, se kterou jsme si o fenoménu středoamerických cenotes povídali. 

Vysíláno v Planetáriu č. 37/2010, 11. - 17. září.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (12:41).

 

Autor:  Frederik Velinský, Zuzana Marie Kostićová
Pořad: Planetárium  |  Stanice: Sever
Čas vysílání: neděle 09:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas