Řečtí atomisté

Stejně jako v mnoha jiných případech i zde se musíme vrátit ke starým Řekům. Jejich přísně racionální pohled na svět a ohromná zvídavost se projevovaly mj. v tzv. přírodní filosofii, která stojí u zrodu všech dnešních přírodních věd. A právě v této přírodní filosofii se utvořil v 5.st. př.n.l. proud zvaný atomismus. Jeho zakladateli a zároveň nejvýraznějšími představiteli jsou Leukippos a Démokritos z Abdér.
Tito filosofové předpokládali, že všechno na světě – svět sám - je stvořeno z atomů, které tak představují základní stavební materiál vesmíru. Zatímco věci z nich složené dokážeme vnímat smysly, atomy samotné jsou tak malé, že se jejich existence můžeme dopátrat jen rozumem. Co to ale atomy vlastně jsou? Svůj název získaly ze starořeckého atómos, což znamená „nedělitelný“. Leukippos a Démokritos je totiž chápali jako nejmenší možné částice hmoty, které už nelze dále rozložit.
Tady je vhodné vysvětlit jistý posun v dnešní chemii. Když moderní věda objevila částici, zvanou dnes atom, předpokládalo se, že je nedělitelná - atómos. Teprve později se přišlo na to, že se skládá z dalších částic. Tento vývoj způsobil, že Řekové jsou někdy osočováni z jakési naivity, když věřili v nedělitelnost atomů, jak je známe my. Jak je ale vidět, naivní byla představa vědců, nikoliv racionální hypotéza řeckých atomistů. Ta má ve své podstatě oporu i v dnešních teoriích.
Atomů je podle Démokrita nekonečně mnoho a mohou tak utvářet nekonečně mnoho světů. U těchto částic se dají vysledovat jen tři kvantitativní vlastnosti – tvar, poloha v prostoru a vzájemné uspořádání. Atomy mohou mít nejrůznější podobu: jsou oblé, hranaté, s háčky i bez háčků… Nepředstavitelné množství těchto atomů se pohybuje, víří v jinak prázdném prostoru, přičemž na sebe různě narážejí a právě tak vznikají všechny věci. Na vazbách mezi různými druhy atomů závisejí nejen hmotné předměty, ale např. i lidské myšlení a smyslové vnímání. Ovšem zatímco atomy jsou stejně jako prostor a čas nevzniklé, tedy věčné, vše ostatní, z nich složené, vzniká a zaniká právě jejich spojováním a rozpojováním.
Je důležité, že podle atomistů se toto vše neděje náhodně. Pohyb atomů je řízen principem, který Řekové nazývali ananké, což znamená „nutnost, osud“. Tato nutnost je přísně deterministická - každý stav je podmíněn stavem předchozím. Atomistická kauzalita, tedy předpoklad příčiny a následku ve světě atomů, pak najde uplatnění i ve všech dalších epochách. Navážou na ni chemici jako Lavoisier nebo Mendělejev a i přes nesrovnalosti okolo pojmu atom tak řecký atomismus výrazným způsobem ovlivní vědu zvanou chemie.

Vysíláno v Planetáriu č. 06/2011, 5. – 11. února.

Rubrika Historie vědy se vysílá každé druhé Planetárium v měsíci.