Klatovy: Lékárna U bílého jednorožce
Sušenou kozlí krev, prášek z jeleního parohu nebo račí očka. I to by vám mohl naordinovat váš lékař, dejme tomu v 18. století.
Tehdejší lékárny podobný sortiment skutečně nabízely. Můžete se o tom přesvědčit v historické barokní lékárně U bílého jednorožce na náměstí v západočeských Klatovech. Je to místo naplněné zvláštní atmosférou. Každý, kdo se poprvé rozhlédne po dřevěných vyřezávaných regálech plných dřevěných dóz, porcelánových a cínových nádob, musí pocítit posvátnou úctu před generacemi lékárníků, kteří tu louhovali byliny, míchali masti a lektvary. Hotová dílna alchymistova!
První lékárny u nás vznikaly koncem 13. století. Ta klatovská má svůj počátek v polovině století šestnáctého a původně byla součástí jezuitské koleje. Až od roku 1773, kdy celé její vybavení koupil lékárník Jan Michal Firbas, sídlí na klatovském náměstí. V nezměněné barokní podobě sloužila veřejnosti do roku 1965, kdy byla prohlášena za národní kulturní památku.
Za svůj název vděčí lékárna zubu mořského narvala, který dříve čněl do náměstí nad vchodem. Dnes už se tato vzácná přírodnina, pokládaná za lék proti uštknutí, nachází uvnitř lékárny. A s ní desítky dalších vzácností a kuriozit, které v současných lékárnách nenajdete. Husí kůže vám naskočí při pohledu na kovové pušťadlo z roku 1779, kterým se provádělo pouštění žilou. Věřilo se, že s odtékající krví odchází z těla i choroby. Krev mohly nemocným odsávat i pijavice. V lékárně proto nechybí nádoba na tyto nepříliš vábné tvory. Dnes už je ale prázdná.
Pec, váhy, hodiny – to všechno je krásné, ale ne tajemné. Obdiv u vás vzbudí obrovský třecí a mísicí stroj nebo velký hmoždíř z roku 1740. Jeho tlouk je tak těžký, že musí být zavěšen nad hmoždířem na trámu. Lehké mrazení jistě pocítíte při detailnějším pohledu do regálů. Nevím kdo z vás by se toužil léčit za pomoci vlčích jater, zmijí páteře, indiga nebo kančích zubů.
A k čemu sloužily medikamenty, které jsem jmenoval na začátku?
Sušená kozlí krev prý zabírala na krvácení, práškový jelení paroh na průjmy a nemoci zubů a očí. S pomocí račích oček se vyvolávalo slzení očí, vyplavující ze zrakového orgánu nečistoty. Není divu, že nad pracovním stolem lékárníkovým visel (a dodnes visí) dřevěný archanděl Gabriel, který s taseným mečem útočí na ďábla, symbolizujícího chorobu. Při podobném léčení byla jistě nadpřirozená pomoc „z vyšších kruhů“ docela na místě. Není vyloučeno, že archanděl Gabriel bdí nad lékárníky i dnes. Jak jinak by mohli připravovat své léky podle recepisů, které by mnohdy nepřečetl ani grafolog. Ale to už by bylo povídání na trochu jiné téma.
Sepsáno podle brožury Klatovy – průvodce městem a okolím, napsané a vydané roku 1992 Radovanem Rebstöckem v Sušici, a na základě vlastních nezapomenutelných zážitků.
Vysíláno v Planetáriu č. 43/2011, 22. - 28. října.
Čtěte také:
Barokní lékárna v Klatovech se letos návštěvníkům otevřela dříve
Rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá každé čtvrté Planetárium v měsíci.
Zvětšit mapu