Alexander von Humboldt

Baron Alexander von Humboldt na obraze Julia Schradera z roku 1859Foto: Julius Schrader (1815-1900), Licence Public Domain, volné dílo

Geograf, přírodovědec, filosof a jeden z posledních polyhistorů vůbec se narodil v Berlíně, 14. září roku 1769 – jen měsíc po Napoleonovi.

Jeho otec byl svobodný zednář a rodina měla blízko k pruskému královskému dvoru, Alexander i se svým bratrem proto měli zázemí pro získání toho nejlepšího vzdělání, stejně jako prostředky pro jeho další rozvíjení. Už za svého života dosáhl významu souměřitelného jen s dalším géniem – Goethem, mimochodem Alexandrovým přítelem. Von Humboldt je oprávněně považován za zakladatele moderní geografie coby přísně empirické vědy; je to ostatně on, kdo založil i řadu dalších zeměpisných disciplín, jako jsou fyzická geografie, klimatologie nebo fytogeografie. K tomu ale potřeboval také vynikající znalosti i z dalších oborů, především biologie, fyziky, chemie, mineralogie, demografie nebo astronomie. I proto je Humboldt přezdíván „druhým Aristotelem“.
Alexander von Humboldt nebyl z těch, kteří – třeba jako Kant – vymýšlejí teorie v pohodlí svého kabinetu. Podnikl několik vědeckých cest, během kterých poznal téměř celý svět. Kromě západní a střední Evropy podnikl výpravu do Ruska, Asie, několikrát do Latinské Ameriky a Střední Ameriky. Putoval po Andách, nechal se spustit do vulkánu, objevoval skrytá kouzla zaniklých indiánských civilizací… O to víc možná vynikne fakt, že si tento cestovatel velmi oblíbil severní Čechy a výhled z Milešovky označil za třetí nejkrásnější na světě. 

Humboldtova univerzita v BerlíněFoto: Press kit

Výsledky svého neuvěřitelně plodného celoživotního bádání shrnul v díle odkazujícím na antickou filosofickou tradici – Kosmos, které psal přes dvacet let. Pojal ho jako snahu o sjednocení jinak oddělených vědeckých oborů. Von Humboldt totiž jako filosof uznával celkovou harmonií kosmu, živou a neživou přírodu chápal jako dvě nedílné součásti jednoho systému, dokonale uspořádaného. Mimochodem – v tomto díle vyslovil tehdy odvážné tvrzení, že Jižní Amerika a Afrika kdysi tvořili jeden kontinent. Zároveň navrhl izotermy, čáry spojující oblasti se stejnou teplotou a umožnil tak srovnávat z hlediska klimatu nejrůznější místa na Zemi.
Alexander von Humboldt zemřel v necelých devadesáti letech roku 1859. Během svých výpravných cest se mu podařilo nashromáždit tisíce exemplářů rostlin i živočichů. Některé z nich nesou i jeho jméno, např. tučňák Humboldtův nebo lilie Humboldtova. Pojmenovány jsou po něm i některé oblasti v Americe. Od roku 1949 se pak na počest bratří Humboldtů pyšní jejich jménem i univerzita v Berlíně. 

Vysíláno v Planetáriu č. 37/2011, 10. – 16. září. 

Čtěte také:
Alexander von Humboldt
Ecce Homo - Alexander von Humboldt 

Rubrika Historie vědy se vysílá každé druhé Planetárium v měsíci.