Archeologické muzeum Šatlava v České Lípě
V novém muzeu si na své přijdou milovníci středověku a zejména tzv. jeskynní archeologie, které se někdy říká i speleoarcheologie.
V tomto ohledu je českolipská expozice výjimečná dokonce v rámci celé České republiky. Za samostatný výstavní exponát se dá označit i historická budova, ve které muzeum sídlí. Je to bývalá středověká šatlava – tedy vězení.
Archeologické muzeum Šatlava je pobočkou Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Vedoucím pobočky je archeolog Vladimír Peša, kterého jsme pro začátek požádali o bližší představení historické budovy muzea i samotné expozice:
„Městská šatlava je doložena v písemných pramenech minimálně od konce 16. století a svému účelu sloužila až do roku 1935. Je to jeden z mála středověkých objektů dochovaných v městském jádru.“
Proč vůbec archeologické muzeum v českolipské Šatlavě vzniklo?
„Archeologické pracoviště českolipského muzea se dlouhodobě věnuje výzkumu jeskyní a skalních dutin obecně, nejen v pískovcích. Takže to spojení historických interiérů s klenutými prostorami, navozujícími dojem jeskyní, k tomu přímo svádělo. A když se nakonec ten objekt díky Libereckému kraji podařilo zafinancovat a rekonstruovat, bylo jeho využití celkem zřejmé.“
Co návštěvníci uvidí, když se do vašeho muzea přijdou podívat? Exponáty se dají rozdělit do několika celků a my bychom měli začít nejspíš jeskyněmi, protože právě ta část expozice, která je věnovaná jim, dodává muzeu nadregionální význam.
„To máte určitě pravdu. Dvě třetiny expozice jsou věnovány jeskyní archeologii nebo speleoarcheologii. Týká se to pískovcové krajiny, ať už přímo regionu Českolipska nebo Labských pískovců, ale poměrně značně je tu zastoupen i Český ráj. Ve všech těchto oblastech probíhaly v posledních zhruba 15 letech více či méně intenzivní archeologické výzkumy, které přinesly řadu zajímavých informací a pozoruhodných nálezů. Řada z nich je odborně zpracována, jiné na své vyhodnocení ještě čekají, ale každopádně už jsou ve stavu, kdy je můžeme představit širší veřejnosti. Menší část expozice je věnovaná vybraným krasovým regionům; jednak Ještědskému krasu, což je z archeologického pohledu docela neznámá oblast, přestože je tu jedna jeskyně s archeologickými nálezy už ze středověku, a pak je tu zastoupen kras v Hrubém Jeseníku. Jedná se o jeskyni Na Špičáku s unikátním souborem historických nápisů od pozdního středověku. Máme tu třeba i zajímavý hrnec nebo džbán z Ledových slují v Podyjí, který sloužil k zachytávání vody v jedné z jeskyní. Takže je tu poměrně široké spektrum nálezů jeskyní archeologie z celého území České republiky.“
V muzejních vitrínách Archeologického muzea v České Lípě najdete skutečně spoustu zajímavých exponátů. Opravdové unikáty jsou zejména v jeho „jeskynní“ části, která zachycuje velký kus lidské historie – člověk se totiž o jeskyně zajímal od pravěku a jeho zájem neuhasl do žhavé současnosti:
„Především bych chtěl zmínit unikátní pravěké nádoby. V okolí Dubé se například pod skálou našla amforovitá nádoba z pozdní doby bronzové. Z jiné oblasti jižně od Dubé máme zase poklad bronzů nalezený pod převisem nebo nádobku z raného středověku. O všech těchto věcech jsme se dozvěděli díky spolupráci s veřejností. Jedna lokalita v Českém ráji souvisela s aktivitami v rámci partyzánského odboje na samém sklonku 2. světové války. Přinesla velmi pozoruhodný objev celého souboru polokameninových nádobek, zbytků oblečení a výstroje. V podstatě to byl jakýsi zakopaný sklad partyzánské brigády, těch, co se tam ukrývali a nestačili si již tyto věci vyzvednout. Z důvodů, které neznáme. Můžeme se pouze domnívat na základě různých zpráv z místních kronik a vzpomínek pamětníků.“
Proč lidé v minulosti do jeskyní chodili?
Jak říká archeolog Vladimír Peša, o využívání jeskyní, skalních převisů a dutin v pravěku toho příliš nevíme. Z doby historické máme daleko víc informací:
„Tam se můžeme poměrně dobře orientovat podle písemných zpráv a podle různých nápisů vyrytých do skalních stěn pod převisy. Ale i řada nálezových situací je poměrně výrazná a ukazuje spíše k ekonomickému významu a hospodářskému využívání krajiny mimo sídla, kdy se jednalo o výrobu dehtu nebo souvislost s lámáním kamene a dalšími aktivitami, které probíhaly v lesním prostředí. Druhý blok aktivit souvisel s válečnými úkryty – jeskyně a převisy jako refugia uprostřed lesů, často dobře skryté od zemědělské krajiny. V tom bych asi viděl hlavní dva okruhy využívání jeskyní v rámci středověku a novověku.“
A co se týče pravěku?
„Tam je to výrazně komplikovanější. Jednak nám chybí písemné zprávy a jednak pracujeme s úplně jinou mentalitou lidí, kterou těžko dokážeme odhadnout. I některé nálezové okolnosti jsou odlišné a ten pohled pod zem na ty kulturní sedimenty vypadá trochu jinak než ve středověku. Podle mého soudu tam mnohem větší roli hraje kultovní podtext významu lokalit v rámci nějakého soudobého náboženství nebo nějaké symboliky, kterou dnes poměrně těžko dešifrujeme.“
V jeskyních a nebo pod převisy se do dnešních dnů dochovala také spousta historických nápisů. Jejich dokumentaci na území celé České republiky se vaše pracoviště dlouhodobě věnuje. Odrazilo se to i v expozici Archeologického muzea Šatlava...
„Nápisy pod převisy a v jeskyních tvoří poměrně významnou kapitolu především novověké historie. Nejstarší datované záznamy ve skalních terénech jsou z počátku 16. století a pak od 17. století. Tyto informace nám pomáhají objasnit řadu důvodů, proč lidé do jeskyní a vůbec do té skalní krajiny chodili. To má význam jak pro pískovcovou oblast, tak třeba i pro krasové jeskyně, kde je těch nápisů výrazně méně, ale přesto se v některých případech jedná o velmi významné soubory.“
Ve vašem muzeu je k vidění i miniexpozice věnovaná už zmíněné (a nepříliš známé) krasové jeskyni na Liberecku, v Ještědském krasu.
„Málo známá je určitě i z toho důvodu, že není přístupná veřejnosti. Jmenuje se Nedobytná jeskyně a v tom názvu se odráží značné úsilí libereckých speleologů, vynaložené na její zdolání. Určitě se to vyplatilo, protože se jim podařilo nalézt několik nádobek, z nichž nejstarší pochází ze 14. století. Je to jediná krasová jeskyně v severních Čechách, kde jsou nálezy už od dob středověku. Svým způsobem je velmi pozoruhodná.“
Proč do ní lidé ve středověku chodili?
„Jedná se o typickou krasovou jeskyni s aktivním vodním režimem, s výskytem různých jezírek a hojností vody, takže si myslíme, že tam prostě chodili pro vodu. Je to v údolí, kde se v novověku ve velkém těžil vápenec. Už ve středověku tam ty lomy být mohly a jeskyně byla jistě vítaným zdrojem velmi kvalitní čisté vody.“
Tehdy asi nebyla tak špatně přístupná jako dnes?
„Tehdy to určitě bylo jinak. Jeskyňáři objevili zasypaný vchod, který zanikl při rozšiřování lomu. Původně se tam dalo vstupovat určitě lépe než plazením jako v současné době.
Postupme v expozici dále, v prostoru i čase. Další část archeologické expozice v českolipské Šatlavě je věnována středověké historii České Lípy.
„Středověkou Českou Lípu jsme se pokusili představit formou jakéhosi výběru nejlepších a nejzajímavějších předmětů, které se podařilo během posledních 30-40 let občasných archeologických výzkumů shromáždit. Je to jakýsi průřez domácnostmi od středověku až po 18. století. Znamená to především různé nádobí – od nejstarší hrnčiny, která se používala na otevřeném ohni, až po známou glazovanou keramiku. V expozici máme různé keramické hračky, hrací kuličky, jsou tam i unikátní nálezy zbytků kožených výrobků nebo textilu, některé dřevěné předměty, například vařečky, a další podobné zajímavosti. Pocházejí jednak z areálu vlastního středověkého města uvnitř hradeb a jednak z rozsáhlých archeologických výzkumů v hrnčířské čtvrti, která ležela před branami. Díky výstavbě pozdějšího sídliště tam proběhl jeden z největších výzkumů v severních Čechách a podařilo se tam objevit řadu zajímavých věcí. Nejen v souvislosti s hrnčířskou výrobou, ale právě i s těmi obytnými aktivitami.“
Návštěvníci mají dokonce možnost prohlédnout si rekonstruovanou podobu středověké České Lípy. Co z ní zůstalo do dnešních dnů?
„Ze středověké Lípy zůstalo velmi málo. Kromě základního obrysu, který ale běžný návštěvník při letmé prohlídce města zřejmě nerozezná, může narazit na zbytky hradeb, které ovšem nejsou příliš výrazné. Dnes je pravděpodobně nejzajímavější stavbou pozůstatek vodního hradu, později zámku. Mimo vlastní areál města dodnes zůstaly stát dva středověké kostely, sv. Kříže a Máří Magdalény. A pak je samozřejmě nutné zmínit náš objekt Archeologického muzea v šatlavě pozdně gotického původu, byť v pozdějších přestavbách. Mimo přístupné objekty je třeba zmínit také několik sklepení v centru města kolem náměstí, které jsou také pozdně gotického původu. Ty bohužel zatím nejsou zpřístupněné.“
Návštěvník České Lípy, který dychtí po dotecích minulosti tedy udělá nejlépe, když navštíví tamní Šatlavu, ve které sídlí Archeologické muzeum, pobočka Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Je to nízký a úzký domek ve Vězeňské ulici, hned za budovou pošty, kousek od náměstí T. G. Masaryka. O muzejní expozici v jeho suterénních prostorách jsme si povídali s vedoucím Archeologického muzea Šatlava archeologem Vladimírem Pešou.
Vysíláno v Planetáriu č. 34/2011, 20. - 26. srpna.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.
Čtěte také:
Zlatá keltská mince z Českého ráje
Skalní rytiny - opomíjení svědkové minulosti
Co po sobě zanechali prospektoři
Koněpruské jeskyně: Pasáček a loupežníci
Prachovské skály: Poklad v jeskyni
Býčí skála: Svatyně z doby halštatské
Zvětšit mapu
