Bájná knížata, dny v týdnu nebo vzkaz protivníkům?
Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan, Hostivít. Osm pohanských knížat, která podle Kosmy předcházela prvnímu doloženému Přemyslovci knížeti Bořivojovi.
V Muzeu města Ústí nad Labem zahájili nedávno velkou výstavu s názvem Staré pověsti české. Výstava je to moc pěkná a zároveň i dobré téma pro kratochvilné vyprávění. Stačí se podívat třeba hned na Přemysla Oráče a jeho bezprostřední následovníky. Mnozí si je určitě pamatujeme z četby Aloise Jiráska. Zatímco o Přemyslovi se zmiňuje už Kristiánova legenda, sedm dalších knížat jako první uvedl Kosmas. A jak sám napsal, ostatní o nich dosud mlčeli. A skutečně, k období konce 8. a první poloviny 9. století, kdy měla tato knížata na Přemyslově stolci vládnout, se v pramenech tu a tam nějaká knížata z Čech objevují, ale jejich jména jsou jiná. Existovali tedy? Neexistovali? Problém pro historiky je na světě.
Tak například na konci 19. století přišel amatérský badatel Kolda Malínský s tím, že sedm Přemyslových nástupců byly ve skutečnosti pouhé čtyři osoby. Že jde zkrátka o jména a přídomky. Takže: Nezamysl Mnata čili Nezamysl Moudrý, Vnislav Vojen znamená zase Vnislav Udatný a Křesomyslovo „příjmení“ Neklan má znamenat Nebojovný. Jen Hostivít žádný epiteton neměl.
Historik Záviš Kalandra nebo historik umění Antonín Friedl to viděli jinak. Podle nich sedm „knížat“ mezi Přemyslem a Bořivojem označuje vlastně dny v týdnu. Nejde tedy o jména lidí, ale překlady germánských nebo románských názvů pro dny. Takže třeba Vojen je vlastně bůh války Mars, po kterém se úterý latinsky označuje Dies Martis – den Martův.
Moravský badatel Jaroslav Zástěra, proslavený zejména svými teoriemi kolem znojemské rotundy sv. Kateřiny a jejích fresek, ze kterých většině historiků vstávají hrůzou vlasy na hlavě, přišel s jiným názorem. Kosmas si prý všech osm bájných Přemyslovců vymyslel na základě osmi panovníků Velké Moravy, jejichž obrazy viděl právě ve znojemské rotundě. Podle předních odborníků na středověk, ale malby v rotundě vznikly až po sepsání Kosmovy kroniky a žádní panovníci Velké Moravy na nich nejsou.
Se zvláštní teorií přišel v 60. letech minulého století muzikolog, folklorista a historik Vladimír Karbusický. Kosmas jména bájných knížat, ale i Libuše a jejích sester, prý mohl vzít z hrdinské písně, kterou Čechové adresovali po svém vítězství nad franskými vojsky v roce 849 nepříteli a nějaký písař ji zkomolil. Píseň mohla podle Karbusického znít asi takto: „Krok’ kazi (Tetha), lubo...pŕemyśl... nezamyśl...m... na ta voj’n... ni zla, kr’z...my s... neklan...(am)..., gosti vít...“ Tedy: „Zastav své kroky, Tetha – to má být oslovení – a raději přemýšlej. Nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.“
Podle našeho předního medievisty Dušana Třeštíka je Přemysl Oráč obdobou prastarého indoevropského mýtu o oráči zakladateli. Nezamysl by mohl být jeho mytické dvojče. O podobná protikladná dvojčata totiž není ani v jiných mýtech nouze. Další jména mohou být směsí bájných a skutečných postav, pozůstatkem Kosmou zkomoleného katalogu panovníků, který se recitoval například při přebírání vlády novým knížetem. V otázce bájných Přemyslovců tak existuje asi jediná jistota – jak to bylo doopravdy, se už nedozvíme.
Zdroje:
Záviš Kalandra: České pohanství. Praha 1947.
Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. Praha 1995.
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). Praha 1997.
Antonín Friedl: Královská kaple sv. Kateřiny ve Znojmě. Průvodce. Praha 1953.
Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava. Brno 1990.
