Fernão de Magalhães a první plavba kolem světa

Mořeplavec Fernão de Magalhães. Výřez z portrétu neznámého autora ze 16. nebo 17. století.Foto: Neznámý autor, Wikimedia Commons, Licence Public Domain, volné dílo

1. listopad 1520 bývá uváděn jako den, kdy se první evropská flotila dostala z Atlantiku do Tichého oceánu obeplutím Jižní Ameriky.

Její kapitán se rozhodl pojmenovat tento průliv jako Průliv všech svatých, avšak později ho přejmenoval španělský král na počest onoho kapitána na průliv Magalhãesův. Tento kapitán stál v čele výpravy, která jako první obeplula svět a zúžila tak na mapách prostor, označovaný jako terra inkognita nebo hic sunt leones – „neznámá země“ a „zde jsou lvi“.
Fernão de Magalhães byl původem Portugalec, avšak po různých neshodách nabídl své služby španělskému králi Karlu V. (mimochodem jeho bratr Ferdinand I. zanedlouho stanul jako první Habsburk na českém trůnu). Karel V. pověřil slibného námořníka Magalhãese, aby objevil západní cestu na Filipíny, kam se dosud plavilo východním směrem, tedy kolem Afriky. Magalhães se tak na cestu vydal se stejnou motivací, která hnala kupředu i Kryštofa Kolumba.
Velitel výpravy uzavřel s králem smlouvu, podle níž mu měla připadnout dvacetina veškerého zisku a dědičný titul místodržícího všech objevených zemí. Magalhãesovu flotilu tvořilo 5 lodí nevalné úrovně, o kterých se jeden současník vyjádřil, že jsou „velmi ubohé a slátané“. Cestu kolem světa také dokončila jen jedna z nich, Victoria. Jedna loď byla zničena bouří, další dezertovala, třetí byla zničena samotnými námořníky, čtvrtá zajata Portugalci. 

Replika Magalhaesovy Victorie mořeplavce Rudolfa KrautschneideraFoto: Rudolf Krautschneider

Lodě však nebyly jeho jediným problémem; během své výpravy se Magalhães musel vypořádat i s rostoucí neposlušností posádky, která několikrát vyvolala vzpouru. Při jejím řešení volil tradiční postupy: popravy, zostřenou službu, vysazení a ponechání svému osudu… Za nic na světě nechtěl ustoupit od svého úkolu, který popsal lakonicky: „Musíme s prozřetelností hledat cestu, dokud ji nenajdeme, nebo zemřeme."
Cestu nalezl na konci října 1520 u nejzazšího cípu Jižní Ameriky. Tuto oblast nazval Magalhães Ohňová země a po prvních průzkumech vplul 1. listopadu do průlivu, na jehož konci čekal Tichý oceán. Ostatně i tento název pochází od Magalhãese, který se jím plavil v době, kdy byl oceán – zcela výjimečně – klidný. Jeho výprava nakonec po mnohých útrapách doplula k cíli své cesty, Filipínám, a mořeplavec tak slavil svůj velký úspěch.
Dokončení výpravy se však nedočkal. Na konci dubna 1521 padl na ostrově Mactan v bitvě s domorodci a do Španělska tak výpravu po třech letech dovedl kapitán Del Cano. Jak už bylo řečeno, s jedinou zbylou lodí.
Magalhãesův průliv se následně stal strategickým místem, který zprvu kontrolovali Španělé a pak je vystřídala jiná námořní velmoc, Nizozemci. Význam průlivu ukončilo až na začátku 20. století otevření Panamského průplavu. 

Vysíláno v Planetáriu č. 45/2011, 5. – 11. listopadu. 

Čtěte také:
Ecce Homo – Fernando Magellan 

Rubrika Historie vědy se vysílá každé druhé Planetárium v měsíci.