Helléni a „filein sofia“. Počátky filosofie v Řecku
Před dávnými a dávnými dobami, přesněji a přece přibližně před dvěma a půl tisíci lety, děl se v Evropě pozoruhodný proces.
Aniž by si to tehdy lidé uvědomovali, rodil se jeden z hlavních pilířů naší civilizace, řecká filosofie. Nic se neděje jen tak – i počátky filosofie mají své příčiny. Chceme-li sami sebe jako specifickou civilizaci chápat, je dobré tyto příčiny znát.
Jsme řekněme v 6. století před naším letopočtem, ve Středomoří. V oblasti, která už je zhusta osídlená a rozdělená mezi nejrůznější státy, kmeny a kultury. Jednou z nich jsou Řekové, Helléni. Jejich centrem je Hellas, přibližně území dnešního Řecka, Egejského moře a maloasijského pobřeží. Tito Řekové, kmen odvážných válečníků, zdatných námořníků a podnikavých obchodníků, zjistili, že už je jim Řecko jaksi malé a začali svými loděmi brázdit vody celého Středozemního moře. Záměrem byla jak kolonizace nových území, pozdější Hellas Megalé, tak obchod. V neposlední řadě však i ono prosté poznávání světa, které je typické pro všechny lidi, pro Řeky však obzvlášť. A při svých cestách zjistili Helléni něco zarážejícího: že je v každém kraji jiný mrav, to se tak nějak vědělo, ale že každá kultura má i svou vlastní mytologii, to už je na pováženou.
Tehdejší význam mytologií byl nasnadě: kromě kulturní identity podávaly odpovědi na otázky po vzniku a smyslu světa, po úloze člověka v něm atd. Každá mytologie si přitom nárokuje punc absolutní pravdivosti. Nepřipouští žádný jiný výklad světa než svůj vlastní. Tak to pochopitelně bylo i u Řeků. Jenže ti najednou zjistí, že zatímco na Olympu vládne Zeus, nad Nilem je nejmocnější Amon, ve Fénicii Baal, u Židů Jahve. A všechny národy samozřejmě prohlašují tu svou mytologickou pravdu o světě za jedinou možnou. Třeba má někdo z nich pravdu, rozhodně to ale nemůžou být všichni.
A právě nad tím začali Řekové dumat – možná už během cest domů do Hellady, když pluli pod hvězdnou oblohou plnou bohů. Nutí-li mytologie k víře, pak víra v její pravdivost může být slepou uličkou. Je tedy zapotřebí jiného nástroje na pochopení světa. Tím nebude nic menšího než rozum. Rozum samozřejmě nikoliv využívaný technokraticky, nýbrž usměrňovaný eticky. Takový rozum pak vede k moudrosti, a ti, co se rozhodli pěstovat svou lásku k moudrosti, řecky filein sofia, to jsou právě ti, kdo začali utvářet rámec evropského myšlení – filosofové. Občas se jim moudrost nevyplatila, když byli v nemilosti před kněžími, občas je moudrost přivedla na logická scestí, k aporiím a paradoxům, ale vcelku rozhodla o charakteru dnešní evropské mentality. Takže, viděno z tohoto hlediska, chceme-li být opravdu Evropany, stačí vlastně jediné: „Lidi, mějme rozum.“
