Historik umění Aby Warburg a tajemné fresky z paláce Schifanoia

10. květen 2014

Kdo, co a proč? Tak se neptají jen detektivové. Německý kunsthistorik před sto lety vyřešil záhadu tajemných fresek z 15. století z italské Ferrary.

Historici umění tvrdívají, že „běžným“ historikem, tedy historikem dějin, může být prakticky kdokoli. Stačí mít jen trpělivost pročítat archiválie, schopnost uvést je do souvislostí a pak o tom něco kloudného napsat. Historikem umění může být prý jen ten, kdo ke kvalitám historika má ještě něco navíc. Jakýsi faktor X, božskou částici, která mu umožní číst a uvádět do souvislostí i umělecká díla.
Jak to vypadá, když historik umění oním faktorem X disponuje a navrch má ještě vynikající finanční zázemí, předvedl na přelomu 19. a 20. století jeden z otců moderních dějin umění Aby Warburg.
Narodil se v židovské rodině bohatých hamburských bankéřů. Navzdory přání rodičů a za pomoci jejich peněz vystudoval historii a dějiny umění u významných badatelů své doby. Později se věnoval také psychologii a etnologii. Za finanční podpory své rodiny vybudoval v Hamburku obrovskou soukromou knihovnu věnovanou humanitním vědám. Záběr Warburgova vědění byl obrovský, jeho intelekt a pozorovací schopnosti mimořádné.

Hlavním problémem, který na poli dějin umění řešil, byl vliv přežívajícího pohanství na evropské umění. Jeho metodou byla kritická ikonologie. Zastával názor, že historik má nejen určit, co umělecké dílo znázorňuje, ale zevrubným zkoumáním všech možných druhů dobových pramenů odhalit funkci a konkrétní význam díla ve své době a okolnosti vedoucí k jeho vzniku. Jak takový přístup vypadá v praxi, ukázal Warburg v roce 1912 ve své přednášce k do té doby záhadným freskám ve ferrarském paláci Schifanoia z druhé poloviny 15. století.
Hlavní sál paláce je vyzdoben výmalbou rozdělenou do dvanácti svislých pásů, uspořádaných do tří pater. V nejvyšším patře je dvanáct antických božstev, v prostředním jsou vždy pod každým božstvem tři postavy. Konečně v posledním patře jsou vyobrazeny jakési světské slavnosti. Warburg díky svému postřehu a rozsáhlému studiu soudobých pramenů (a to včetně orientálních) odhalil, že fresky jsou vlastně jakýmsi kalendářem. Dvanáct antických božstev symbolizuje dvanáct měsíců. Postavy pod nimi jsou vládci tří dekád, na které jednotlivé měsíce dělí arabský kalendář. Ve spodním patře jsou pak slavnosti ferrarské vládnoucí rodiny d´Este připadající na ten který měsíc. Nejvyšší patro zároveň symbolizuje starověk, prostřední středověk a nejnižší současnost – tedy 15. století.
Warburgova přednáška o paláci Schifanoia vzbudila obrovský rozruch a dosud ji nikdo nezpochybnil. Naopak – Warburgova metoda přistupovat ke každému dílu jako k jednotlivosti a se snahou pochopit ho tak, jak ho chápali jeho současníci, je mezi historiky umění, ať už s faktorem nebo bez, stále živá. Warburgův odkaz je zhmotněn i v jeho londýnském institutu, který se vyvinul z jeho výše zmíněné knihovny.

Triumf Venuše. Detail z fresky Franceska del Cossy z paláce Schifanoia v italské Ferraře z druhé poloviny 15. století.

Zdroje:
Aby Warburg [online]. In: Wikipedia, Die freie Enzyklopädie.
Webové stránky The Warburg Institute
Aby Warburg: Italienische Kunst und internationale Astrologie im Palazzo Schifanoja zu Ferrara. In: Aby M. Warburg: Ausgewählte Schriften und Würdigungen. Baden-Baden 1980
Lubomír Konečný: Aby M. Warburg, Umění 1970, s. 594-607

Vysíláno v Planetáriu č. 19/2014, 10. května.

Rubrika Kratochvilná vyprávění o vědách historických se vysílá každé druhé Planetárium v měsíci.

Spustit audio