Hruškové skály: Neolitici na Jizerce
Jizerské hory dovedou být tajemné všude, stačí jen trocha dobré vůle. Některá místa jsou však ještě tajemnější - třeba kvůli tomu, co se tam kdysi (možná) našlo.
Osada Jizerka na Malé Jizerské louce působí i dnes málem jako poslední výspa civilizace. Nikde v Jizerských horách se nebydlí výše; v zimě se tam někdy pro závěje vůbec nedostanete. Kousek odtud začínají rašeliniště a nad osadou se tyčí jeden z nejvýše položených čedičových výlevů Evropy - přes tisíc metrů vysoký Bukovec. V noci se nad Jizerkou klene hvězdná obloha, nerušená veřejným osvětlením. Však tam také astronomové před časem vyhlásili rezervaci tmy – Jizerskou oblast tmavé oblohy. Údolí Jizerky s jeho rašeliništi odděluje od blízkého údolí Černé Desné se soušskou přehradou Vlašský hřeben, označovaný známým fotografem Siegfriedem Weissem za nejtajemnější hřeben Jizerských hor. Kdysi býval zalesněný, dnes jsou jeho vrcholky holé a poskytují pohled na obnažené skalnaté partie nad Jezdeckou cestou u Jizerky, Čertův kámen, Kaní hnízdo a také na Hruškové skály. Jejich neobvyklý název prý vznikl z nesprávného překladu německého Börnbaumfelsen.
Je to špatně přístupná pasáž plná zvětralých skal a popadaných kamenů, zarostlá mlázím a houštinami, asi kilometr jihovýchodně od místa, kde Vlašský hřeben přetíná tzv. Jezdecká cesta. Právě tady, u skupiny skal v nichž se nachází jeskyně, byl prý v letech 1915 a 1920 skupinou archeologů - amatérů učiněn zvláštní nález. Na temeni západní skály obnažili archeologičtí nadšenci pod vrstvou humusu dvě skalní mísy. U vchodu do jeskyně se pak měla nalézat malá obětní jáma a v ní sekerka s "dlouhým držadlem", špičatá sekera, klín, šipka a pilka, snad z pozdní doby kamenné. Našly se tu prý, což je značně podezřelé, i rytiny na skalách. Nálezové okolnosti byly zaznamenány v úředním protokolu, který se dochoval v Severočeském muzeu v Liberci; nálezy bohužel nepřežily poválečné události. Publikoval je jeden z účastníků výzkumu, Emil Gebauer, v německy psaném spise, silně postiženém rozvíjejícím se německým nacionalismem. Z tohoto úhlu pohledu je také na nálezy od Hruškových skal v současné době nahlíženo. O Gebauerovi je však známo, že přinejmenším nálezové situace nefalšoval. A tak se někteří archeologové zabývají myšlenkou na revizní průzkum v divokém a bohem zapomenutém koutku Jizerských hor. Nejsou sami.
Povídání o Hruškových skalách zaujala i záhadology, podle nichž se prý dá předpokládat, že v těchto místech mohli naši neolitičtí předkové provádět své krvavé oběti. Dokud se ale pro toto tvrzení nenajdou nějaké důkazy, buď přímo na místě a nebo kdesi v temných zákoutích depozitářů libereckého muzea, což není příliš pravděpodobné, zůstanou úvahy o pohanských obřadech z Hruškových skal na úrovni pověstí, kterých se o Jizerce a jejím okolí vypráví dost a dost.
Prameny:
Miloslav Nevrlý: Kniha o Jizerských horách. 2. vydání, Ústí nad Labem 1981.
Jiří Waldhauser: Archeologický průvodce. Nepublikovaný rukopis (101 s.)
Siegfried Weiss: Jizerské hory : Na Vlašském hřebeni. Krkonoše - Jizerské hory, č. 9/2005.
Wikipedie: Jizerka (Kořenov)
Lokality k prozkoumání. Informační bulletin KPUFO - Sekce Megalit 3/2005
