Historie a civilizace12. listopadu  2016 v 18:15  

Je libo chlebíček s majonézou nebo tyfem?

Generál Alois Eliáš - Foto: Jan Langhans, public domain

Generál Alois EliášFoto: Jan Langhans, public domain

Vztah politiků a novinářů bývá už z podstaty jejich činností napjatý. Vzájemné útoky, zejména ty verbální, nejsou žádnou vzácností. Před pětasedmdesáti lety skončilo napětí mezi politickou reprezentací a sedmou velmocí daleko vážněji. Smrtí.

„Doba mediální“ říká se někdy období, ve kterém žijeme. Mediální obraz lidí a událostí bývá důležitější a především mocnější, než jejich skutečná podoba. Z outsiderů udělat favority a z oblíbenců vyvrhele – to pro média nic není. Události, o kterých novináři mluví, anebo naopak mlčí, mohou rozhodnout volby. Pokud se toto děje v atmosféře svobody tisku, kdy mezi jednotlivými médii a názory, které ventilují, existuje konkurence, dá se s tím žít. Pokud mocná média slouží nesvobodě a jen jednomu názoru, je zle. Tak zle, že někdo by proto mohl i vraždit. Jako třeba v září roku 1941. 

 

Chlebíčková aféra generála Eliáše (host J. B. Uhlíř)

Vložit na svůj web

V té době Československo neexistovalo. Jeho české a moravské pohraničí bylo včleněno do Třetí říše, Zakarpatská Ukrajina součástí Maďarska, Slovensko osamostatněné. Zbytek původní masarykovské republiky se stal okupovaným územím Třetí říše nazvaným Protektorát Čechy a Morava. Post předsedy protektorátní vlády tehdy zastával generál Alois Eliáš. Někdejší legionář přijal nevděčnou funkci proto, aby vstupu do vlády zabránil kolaborantům a co nejvíce eliminoval vliv nacistů na zemi. Zároveň spolupracoval s odbojem, byl členem organizace Obrana národa a udržoval kontakt s exilovou vládou v Londýně. Není se proto co divit, že Eliášova vláda neprojevovala nijak zvláštní ochotu spolupracovat s pronacistickými médii. 

Karel Lážnovský - oběť "chlebíčkové aféry" - Foto:  neznámý

Karel Lážnovský - oběť "chlebíčkové aféry"Foto:  neznámý

V polovině září roku 1941 se v této věci k Eliášovi dostavilo sedm šéfredaktorů periodik, kteří otevřeně podporovali nacisty. Eliášovi se skupinu obdivovatelů nacismu přijímat nechtělo, ale na výslovný příkaz říšského sekretáře pro protektorát K. H. Franka je přijal. Na každého ze sedmi novinářů čekaly na talířku chlebíčky ze slavného pražského lahůdkářství U Lipperta. Čtyřem novinářům bylo po chlebíčcích velmi špatně. Jeden z nich, Karel Lážnovský, dokonce později zemřel na břišní tyfus. Čím to? Chlebíčky totiž údajně kromě obligátní šunky, sýra a vajíček, obsahovaly také bacily způsobující TBC a tyfus a také dnes tolik populární botulotoxin. Podle zápisků Eliášova urologa doktora Kliky bakterie do chlebíčků na premiérovu žádost dodal doktor Patočka z bakteriologického ústavu Univerzity Karlovy. 

Případ otravy začala vyšetřovat okupační moc, ale bez výsledku. Kdo a zda vůbec bakterie do chlebíčků dal, se Němcům nepodařilo prokázat. Podle vzpomínek tehdejšího Patočkova asistenta doktora Wagnera se tak stalo díky nečekané vstřícnosti a odvaze německých bakteriologů, kteří se případem zabývali. Ti totiž skutečné výsledky svého šetření zatajili. Jiní tuto verzi zpochybňují, vdova po generálu Eliášovi prý vždycky tvrdila, že je to celé nesmysl, který se na jejího muže vymyslel K. H. Frank kvůli tomu, aby se ho zbavil. I bez chlebíčků ale nacisté k Říši málo loajálního Eliáše asi deset dní po chlebíčkové aféře zatkli. Později ho usvědčili ze spolupráce s odbojem a v roce 1942 popravili. Eliáš tak byl jediným premiérem okupované země, kterého nacisté nechali popravit. 

 

Dva muži Protektorátu Čechy a Morava - prezident Emil Hácha a generál Alois Eliáš. Proč jsou dodnes historiky vnímáni rozporuplně? Připravili David Hertl, Petruška Šustrová a Josef Mlejnek

Vložit na svůj web

Otrávenému novináři Lážnovskému mezitím nacisté uspořádali státní pohřeb a hovořili o něm jako o hrdinovi a nejvýznamnějším českém novináři. Což bylo tvrzení, které se skutečnosti neblížilo ani vzdáleně. Lážnovský byl jen průměrný žurnalista. Ve dvacátých letech se hlásil ke komunistům a psal do levicových periodik, později asi zjistil, že budoucnost prozatím nepatří socialismu marxistickému a přesedlal na ten nacionální. Nepřátelé – kapitalismus a demokracie – zůstaly, jen rétoriku doplnil o antisemitismus a všeněmeckou teorii a z komunistických médií přestoupil do těch pronacistických. Kdyby nebylo chlebíčku s tyfem, mohl být ještě významnější. 

Co si z toho vzít? Třeba až se někdy budete rozhořčovat nad poměry, vzpomeňte, že může být ještě mnohem hůř. 

Literatura k tématu:
Čechura, Jaroslav a kol.: Historie českých spiknutí. Praha: AKROPOLIS, 2000.
Čvančara, Jaroslav – Uhlíř, Jan Boris: „Chlebíčková aféra. Poslední odbojový čin ministerského předsedy Aloise Eliáše“. Historie a vojenství, č. 4/2006.
Gebhart, Jan – Kuklík, Jan: Dramatické i všední dny Protektorátu. Praha – Litomyšl: Paseka, 1996.
Pasák, Tomáš: Pod ochranou říše. Praha: Práh, 1998.
Pasáková, Jana: „Chlebíčková aféra. Odbojový čin ministerského předsedy Aloise Eliáše?“, Historie a vojenství, č. 1/2008.
Tomášek, Dušan – Kvaček, Robert: Generál šel na smrt : Životní příběh Aloise Eliáše. Praha: Epocha, 2007.
Wagner, Vladimír: Symptomy bezmoci. Praha: Galén, 2003. 

Autor:  Veronika Kindlová
Pořad: Planetárium  |  Stanice: Sever
Čas vysílání: sobota 18:10  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Soutěže

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace