Když sovy a rytíři nejsou tím, čím se zdají být
Řád německých rytířů, jeho majetek a československý stát – před Mnichovem, po Mnichovu a po druhé světové válce.
Významný český právník a filozof Vladimír Čermák jednou řekl, že při rozhodování soudů je vedle znalosti zákonů čím dál tím důležitější také orientace v disciplínách jako je filozofie, politologie nebo historie. Někdejšímu soudci Nejvyššího soudu dávají za pravdu četné pře o restituce majetku, v posledních letech zejména toho církevního.
Z pohledu historie patří k nejzajímavějším restitučním sporům ty, které se týkají Německého řádu, nebo jak se také někdy říká Řádu německých rytířů. Tato starobylá řehole chce vrátit svůj někdejší majetek zabavený po válce československým státem. Mimo jiné jde o hrad Bouzov nebo lázně Karlova Studánka. Mnohým lidem se z požadavků řádu vaří krev. Jenže, jak ví každý fanoušek seriálu Městečko Twin Peaks – sovy nejsou tím, čím se zdají být. A podobné je to s Německými rytíři.
Ve středověku představovali němečtí rytíři – celým názvem Řád bratří německého domu Panny Marie v Jeruzalémě – významnou politickou a vojenskou sílu ovládající značné území v Pobaltí, o jehož christianizaci a také germanizaci se zasadili takovým způsobem, že z původního slovanského obyvatelstva zbyly už jen archeologické nálezy a názvy některých pobaltských obcí a měst. Novověk a zejména moderní doba charakter řádu výrazným způsobem změnily. Byla obnovena ženská větev řádu a místo na rytířství se začal klást důraz na pastorační činnost, sociální péči a vzdělávání.
Taková byla i činnost československé provincie řádu v období první československé republiky. Sídlo řádu bylo v Bruntále, tedy v oblasti Sudet. Řeholníci byli většinou Němci, ale bylo mezi nimi i dost Čechů. Přes jisté počáteční neshody měl řád s československým státem dobré vztahy. V předmnichovském období se rytíři ostře vymezovali proti henleinovcům, československému státu poskytli na výstavbu opevnění v pohraničí beznávratnou půjčku ve výši 15 milionů korun a armádě darovali zámek Hrabyně.
Po odtržení Sudet a pozdější okupaci zbytku země za to rytíři zaplatili. Jejich majetek byl zabaven a byla na něj uvalena nucená správa. Hrad Bouzov si pro sebe například zabavil Heinrich Himmler. Velmistr řádu byl internován, někteří z řeholníků byli vězněni v koncentračních táborech, jiní – například ti, kteří se angažovali ve spiknutí kolem atentátu na Adolfa Hitlera v roce 1944 – byli popraveni.
Po skončení války ale československý stát na postoje řádu velmi rychle zapomněl. V roce 1946 byl majetek německých rytířů konfiskován podle Benešových dekretů s odůvodněním, že řád podporoval nacismus a germanizaci a vyvraždil pobaltské Slovany. Řád se ale nedal a proti absurdním argumentům se odvolal.
V prosinci roku 1948 dal nejvyšší správní soud rytířům za pravdu a prohlásil konfiskaci jejich majetku za neplatnou. Jenže u moci už byli komunisté, a ti na nějaké spravedlnosti směrem k církevním řádům rozhodně neměli zájem. Naopak, některé z řeholníků a řeholnic komunisté uvěznili a například pátera Stanislava Dostála, který se za války ve Slovinsku účastnil protinacistického odboje, s největší pravděpodobností zavraždila StB.
Ještě se ptáte, jak je to s majetkem Řádu německých rytířů?
Literatura k tématu:
Petr Adam: Řád německých rytířů a jeho působení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2005
Osobnost v církvi a politice: čeští a slovenští křesťané ve 20. století, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006
Libor Jan, František Skřivánek: Němečtí rytíři v českých zemích, Praha: Synergon, 1997
P. Heribert Kluger, OT, kněz Německého řádu a významný rodák z Nových Těchanovic
Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalemské (sestry Řádu německých rytířů), pronásledování a proces
