Max Horkheimer a Frankfurtská škola
Ve 30. letech 20. století nastolili představitelé Frankfurtské školy závažné kritické otázky po samotné podstatě moderní společnosti. Jsou aktuální dodnes.
Vůdčím představitelem intelektuálního spolku zvaného Frankfurtská škola byl Max Horkheimer, který se narodil 14. února roku 1895 v německém Stuttgartu.
Vše začalo ve 20. letech na půdě frankfurtské univerzity, jejíž Ústav pro sociální výzkum se postupně vyvinul v okruh marxisticky orientovaných vědců. Ředitelem Ústavu byl od roku 1929 právě Max Horkheimer. Na základě jasně preferované ideologie se tento ústav zanedlouho dostal do zásadního sporu s nově nastolovaným režimem Adolfa Hitlera, a tak jeho pracovníci, z velké části židovského původu, prozřetelně emigrovali do Spojených států amerických. Teprve koncem 40. let se zase vrátili do svého původního působiště.
Jejich tzv. neomarxismus byl zpočátku ostře vyhraněný jen proti pravicovým a extrémně pravicovým ideologiím, od liberalismu a v ekonomii kapitalismu až po nacismus a fašismus. Potom, co během války vyšla alespoň částečně najevo také zrůdnost Stalinova režimu, vymezila se Frankfurtská škola obecně proti všem společenským systémům, které ohrožují samotnou demokracii.
Frankfurtská škola se proslavila především svou kritickou teorií, která je nazývána „kritickou“ proto, že kritizuje současný způsob, jakým je společnost organizována. Od dob osvícenství je zde čím dál větší snaha uspořádávat společnost podle zásad chladného rozumu, de facto sociálního inženýrství a technokracie založené na předpokladu, že věda má právo regulovat společnost. Tento přístup, dohnán do absolutních rozměrů, pak nutně musí končit totalitarismem jako v nacistickém Německu či komunistickém Sovětském svazu.
Max Horkheimer a další, například Erich Fromm nebo Theodor Adorno, naopak zastávají názor, že věda má, po starořeckém vzoru, mít jedinou funkci – poznávat, ale nikoliv „panovat“. V praxi totiž činí veškeré sociální a politické vazby nepřehlednými a jedinec se v nich nutně bude ztrácet. Racionalita tak nemusí být nutně dobrá, jak to tvrdilo osvícenství.
Frankfurtská škola vycházela ve své teorii z řady jiných, normativně zaměřených myslitelů, například z Rousseaua, Marxe nebo Freuda, avšak díky svému originálnímu pojetí sama ovlivnila další vývoj na poli filosofie a sociálních věd.
Vysíláno v Planetáriu č. 09/2012, 23. – 25. února.
Rubrika Historie vědy se vysílá každé čtvrté Planetárium v měsíci.
