Návštěva Muzea alchymie v Kutné Hoře

16. května 2002 bylo v Kutné Hoře slavnostně otevřeno nové Muzeum alchymie, dosud největší muzeum tohoto zaměření v České republice. Najdete ho na Palackého náměstí, ve sklepení a druhém patře historického Sankturinovského domu.

Alchymistova baňka - Foto: Pavel Novák

Alchymistova baňkaFoto: Pavel Novák

U zrodu Muzea alchymie stálo stejnojmenné občanské sdružení, které zároveň muzeum provozuje. Tato strohá fakta je snadné konstatovat. Složitější už může být snaha vykořenit z mysli běžného občana představu o alchymii jako vpravdě středověké pavědě, pěstované jen podvodníky nebo v lepším případě potrhlými podivíny. Svou roli v tom nepochybně sehrála i jistá filmová veselohra Martina Friče a Jana Wericha. Ve skutečnosti je nutné chápat alchymii současně jako chemickou i fyzikální vědu, jako experimentální mystiku i jako umění. Možná vám pak už nebude připadat tak podivné, že se alchymisté opravdu snažili vyrobit Kámen mudrců, přeměňující kovy ve zlato, Elixír života a nebo dosáhnout harmonie sjednocením protikladů. S alchymií to zkrátka vůbec není jednoduché. I o tom je naše povídání se členem kutnohorského občanského sdružení Muzeum alchymie Pavlem Novákem.  

Co všechno zahrnuje pojem "alchymie"?

Alchymii je třeba si představit nejen jako předchůdkyni dnešní chemie, ale také řady dalších vědních oborů. Svým způsobem je to i umění. Nalezli bychom v ní také kořeny oborů, které měly v Kutné Hoře skutečně velkou tradici, a to je hutní metalurgie, konkrétně zpracování stříbra, a také prubířství. Alchymie shromažďovala poznatky, které pak byly užívány prakticky. V prubířství šlo například o zkoušení jakosti rud, vytaveného stříbra nebo mincí. To všechno bylo tehdy ještě považováno za alchymii. My už dnes samozřejmě chápeme prubířství jako zcela odlišný obor, ale v dobovém kontextu nikdo nerozlišoval, co je ještě prubířství a kde končí alchymie. Totéž platí v pozdější době, od 17. století pro farmacii, protože z alchymie vychází řada poznatků, které používali a dále rozvíjeli lékárníci. Významnou osobností, spojenou právě s tímto směrem v alchymii byl Paracelsus. 

Sankturinovský dům, sídlo Muzea alchymie - Foto: Pavel Novák

Sankturinovský dům, sídlo Muzea alchymieFoto: Pavel Novák

Vaše muzeum se nachází v autentickém prostředí Sankturinovského domu, v němž prý skutečně bývala alchymistická laboratoř. Kdo a kdy ji tu zřídil?

Středověkých pramenů je bohužel málo, proto nelze zcela vyloučit, že laboratoř nebyla přímo v Sankturinovském domě, ale v sousedním objektu. To je však méně pravděpodobné. Zřídil ji tu Hynek z Minsterberka, syn českého krále Jiřího z Poděbrad, kterému patřily nejen Poděbrady, ale i sousední Kolín, a který měl velmi úzké vazby právě na Kutnou Horu. Živě se zajímal o alchymii a z toho mála, co o něm víme vyplývá například i to, že mu byly darovány některé alchymistické rukopisy; snad je i sbíral. Jeden z nich je vystaven v naší expozici, samozřejmě nikoliv v originále. Do širokého povědomí však Hynek z Minsterberka vešel především jako autor známé básně Májový sen. A právě tento Hynek z Minsterberka je vlastně jakýmsi zakladatelem kutnohorské alchymie.

Vaše expozice se kromě sklepa nachází i ve druhém patře domu, v místnosti, která je (nebo spíše byla) kaplí. Víte alespoň přibližně, ve které části domu bývala ona alchymistická laboratoř?

K tomu musím uvést, že každý alchymista používal k práci dvě prostory - někdy byly místně oddělené, jindy se třeba nacházely ve stejné místnosti. V první řadě tu samozřejmě byla laboratoř, kde alchymista pracoval s chemickými látkami, surovinami a pokoušel se z nich něco vyrobit. A potom tu byla oratoř. Tam se alchymista věnoval rozjímání; dnes bychom řekli, že meditoval. Čekal na osvícení a nebo vnuknutí, podle kterého by pokračoval ve své laboratorní práci. To je pro alchymii naprosto typické: je nejen vědou, ale je to i záležitost mystická. Má v tomto smyslu blízko třeba k náboženství. Ve druhém patře Sankturinovského domu byla opravdu vždy kaple. Ale pod ní, o patro níž je místnost, kde se nacházejí jakési zvláštní žlábky. Na stropě má navíc připevněné konzole, kam by se dalo umístit například bidlo na zavěšování předmětů. Právě tam se pravděpodobně mohla nacházet nějaká laboratoř. Bohužel, jak už jsem řekl, pramenů je tak málo, že tuto skutečnost nelze nijak potvrdit. Ovšem ani vyvrátit. Další otázka by mohla znít, proč je muzeum umístěno i ve sklepě. Je to proto, že se tam nachází pozůstatek tavící pece, skutečný autentický doklad středověkého hutnění stříbra a s ním spojeného prubířství. Proto jsme raději umístili expozici alchymistické laboratoře právě do sklepních prostor. Je tam toho k vidění podstatně víc, než by bylo vidět ve zmíněné místnosti v prvním patře.

Hovořili jsme o Hynkovi z Minsterberka, s Kutnou Horou jsou však svázány i osudy dalších alchymistů. Některé z nich přibližuje i vaše expozice?

Kromě Hynka Minsterberského připomínáme ještě další tři velké osobnosti české a vlastně i evropské alchymie. Je to především Lazar Ercker, prubíř a hutní odborník evropského významu. Ten si vysoce cenil alchymie, neboť si byl vědom, že právě ona je zdrojem jeho poznatků. Nikdy se nesnažil vyrábět Kámen mudrců, či Elixír života; věnoval se vždy jen a jen prubířství. Ale jeho poznatky z té části alchymie, které se říká metalická, protože pracuje s kovy, posunuly vývoj výrazně dále. Další osobností byl Jaroš Griemiller z Třebska. Proslavil se zejména jako autor českého překladu skvěle iluminovaného traktátu Rosarium philosophorum, věnovaného přednímu mecenáši alchymie v Čechách, Vilémovi z Rožmberka. S Kutnou Horou byl spojen prostřednictvím svého příbuzného Pavla Griemillera z Třebska, který byl významným úředníkem mince. To, že byla Kutná Hora středověkým mincovním městem je obecně známo; byla zde ústřední mincovna Království Českého. Poslední osobností, kterou v expozici připomínáme je Daniel Stolcius, kutnohorský rodák, autor epigramů a básní, které nádherně vyzdobeny alchymistickými rytinami publikoval ve svých dílech Viridarium Chymicum a Hortulus Hermeticus. Svojí profesí byl lékař, jeho činnost se tedy dotýkala oborů, které měly v následujících staletích pro alchymii velký význam - farmacie a medicíny. 

Alchymistická dílna - Foto: Pavel Novák

Alchymistická dílnaFoto: Pavel Novák


 


Každého návštěvníka Muzea alchymie asi zaujme něco jiného. Někdo si se zájmem prohlédne vlastní alchymistickou laboratoř s pecí, obřím měchem a dalším vybavením, jiný zase keramické destilační nádoby roztodivných tvarů. Alchymisté byli totiž přesvědčeni, že tvar nádoby má bezprostřední vliv na vlastnosti vyrobené látky. V expozici nechybí ani Smaragdová deska legendárního zakladatele alchymie Herma Trismegista, jeden z jejich základních textů a pilířů. Což napovídá, že se autoři expozice pokusili představit i proces, který je jádrem celé alchymie; totiž proces Velkého díla, Opus Magnum, na jehož začátku stojí prvotní nečistá látka, Materia Prima a na jehož konci je skutečný Kámen mudrců. Je to proces, během něhož dochází nejen k proměně hmoty, ale v duchovní úrovni i k proměně samotného alchymisty. Proces Velkého díla měl podle některých výkladů sedm a podle jiných dvanáct stupňů. Ony stupně jsou v kutnohorské expozici naznačeny jen symbolicky: sedmi nápisy na sedmi schodech? Další zajímavé exponáty Muzea alchymie v Kutné Hoře vám představí opět Pavel Novák.

Co tu ještě návštěvníci uvidí?

Hned několik druhů exponátů. V laboratoři především laboratorní sklo a keramiku, přičemž ve středověku byla typická spíše ta keramika. Nejedná se o originály, jsou to nicméně jejich naprosto věrné kopie. Je tam i nářadí, používané u alchymistických pecí. Do jisté míry je to nářadí, které se donedávna užívalo třeba v kovářství nebo v hutních provozech. Samostatná vitrína je věnovaná prubířství - jsou tam kapélky, různá tlukalda, kterými se kapélky vyráběly, některé další nástroje a také pícky. V nich se kapélky se vzorky stříbrné rudy nebo vytaveného stříbra zpracovávaly. A pak je tu třetí velká skupina exponátů, které se vztahují k takzvané spagyrické alchymii, spagyrii. Pro výrobu léčiv se v ní používaly suroviny nejen rostlinného, ale třeba i živočišného původu. V expozici je například vystavena i takzvaná hubertka, kost, která vzniká v srdci jelena. Užívaly se i suroviny minerálního původu, například různé ledky. I ty si může návštěvník v expozici prohlédnout. Ještě bych připomněl, abych neošidil tu metalickou část alchymie, že tu máme i ukázky různých rud. Alchymisté je zpracovávali, případně se skutečně snažili nějakou syntetickou cestou vyrobit zlato. Rudy byly zároveň jakousi personifikací bohů či planet a byly podle toho užívány například právě při léčení, protože alchymisté používali léčiva nejenom podle jejich hmoty a původu, ale i na základě planetární a zodiakální korespondence. Určitá léčiva se používala, když vládla určitá planeta nebo znamení zvěrokruhu, teprve pak bylo léčení účinné. Co se naší expozice týče, máme tu ryzí zlato, stříbro i další kovy. 

Kaple - alchymistická oratoř - Foto: Pavel Novák

Kaple - alchymistická oratořFoto: Pavel Novák

Renesanční alchymie měla osm základních cílů. Připravit univerzální rozpouštědlo (alkahes), separovat Ducha světa, oživujícího osláblou hmotu, získat Kvintesenci (nejaktivnější část dané látky), připravit tekuté zlato jako energetický lék a vyrobit elixír života, omlazující organismus. Do spagyrie patřila i výroba hermetických léků, řešení problému palingeneze (alchymistické rekonstrukce organismu z jeho popela) a stvoření živé bytosti - homunkula alchymistickou cestou. Spagyrie rozkládala prvotní látky na jejich principy a zpětně je znovu skládala ve vhodném poměru a dokonalé čistotě. K lékařským účelům používala kovy, rostliny a zvířata; to vše bylo rozděleno do sedmi planetárních či dvanácti zvířetníkových znamení.

Jak dlouho vám trvalo, než jste shromáždili základní exponáty a než mohlo být otevřeno vaše muzeum?

Dlouho i krátce. Dlouho v tom smyslu, že základ vystavené kolekce, tedy keramika a sklo, pochází ze zrušeného sklářského muzea skláren Kavalier v Sázavě nad Sázavou. Sklárny tuto kolekci věnovaly už zhruba před třemi lety městu Kutná Hora, právě s úmyslem využít ji v plánovaném Muzeu alchymie. Ale další tři roky pak trvalo, než nastala taková konstelace, že byly předměty, byli lidé, byl nějaký základní kapitál a konečně byl i prostor, kam expozici umístit. A teprve poté mohlo dojít k jejímu vybudování. Doplňky rostlinného, živočišného a minerálního původu, některé přístroje, nářadí k peci, to bylo shromážděno zhruba za měsíc. A vlastní instalace zabrala čtrnáct dní.

A jaký je zájem veřejnosti o vaše muzeum?

Jsme nové muzeum a zatím se o nás mnoho neví. Propagace se teprve rozbíhá a návštěvníci se počítají spíše na stovky než na tisíce. Samozřejmě věříme, že zejména v hlavní turistické sezóně o prázdninách to už do těch tisíců půjde. Je to možná trochu neskromné, ale v příštích letech bychom se chtěli návštěvností vyrovnat takovým objektům, jako je Muzeum stříbra v Kutné Hoře a nebo třeba Vlašský dvůr. Je to nutné už z toho důvodu, že nás nikdo nefinancuje, a že musíme muzeum uživit sami - z toho, co se vybere.

Muzeum alchymie v kutnohorském Sankturinovském domě stojí rozhodně za vidění. A pokud je vám Kutná Hora daleko, nezapomeňte, že alchymistickou expozici najdete i na Litoměřicku - na vodním hradě v Budyni nad Ohří. Je věnována osobnosti Bavora mladšího Rodovského z Hustiřan.

A ještě dodatek. Kutnohorské Muzeum alchymie má otevřeno denně, od dubna do října od 10 do 17 hodin, mimo sezónu od 10 do 15 hodin. Bližší podrobnosti získáte na telefonu 0327/511 259 a na internetové adrese www.alchemy.cz

Frederik Velinský
(s použitím materiálů Muzea alchymie v Kutné Hoře)
Fotografie dodal Pavel Novák 

Pořad: Planetárium  |  Stanice: Sever
Čas vysílání: sobota 18:10  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas