Nemějice: Tajemný vrch Burkovák
Posvátný strom, ověšený stovkami magických závěsků z hlíny, měl podle romantických představ stát před víc než pětadvaceti stoletími v halštatské svatyni na vrchu Burkováku u Nemějic na Písecku.
O existenci tohoto stromu sice už dnes někteří badatelé pochybují, výskyt hliněných obětin opatřených otvory k zavěšení však popřít nemůžou. Ani jej popřít nechtějí.
Burkovák není nijak zvlášť nápadný kopec, v okolí je podobných vrchů víc. Co ho od nich odlišuje, jsou nálezy, ke kterým došlo na jeho vrcholové plošině. V letech 1923 – 1925 tam amatérští archeologové Josef Švehla a František Lískovec zcela náhodou objevili několik zvláštních malých hliněných plastik. Nález je povzbudil k rozsáhlejšímu výzkumu, který koncem 20. let vynesl na světlo 1440 hliněných artefaktů, jejich úlomků a k tomu několik tisíc střepů z nádob. Další plastiky vykopali archeologové Bedřich Dubský a Miloš Šolle těsně po druhé světové válce. Šlo o sošky zvířátek, závěsky, ozubená kolečka, různé hliněné cívky, válečky, kuličky, kroužky, disky, keramické tyčinky, hranoly, destičky nebo trychtýře, vesměs opatřené otvorem k zavěšení. Do dnešních dnů se dochovalo víc než šest tisíc artefaktů a střepů keramiky z Burkováku. O co vlastně jde?
Ozubená kolečka jsou podle odborníků nejspíš sluneční symboly. Keramický soubor obsahuje dál například napodobeniny šperků, částí zápřahu i mnoha dalších předmětů z organických látek. Jeden z objevitelů lokality, Josef Švehla, se domníval, že na Burkováku bývalo pravěké kultovní místo nebo snad dílna na výrobu kultovních předmětů. Na konci 20. let se také zrodila hypotéza lékaře a archeologa Jana Axamita o posvátném stromu, ke kterému lidé přinášeli symbolické obětiny a zavěšovali je do větví. Jestli to tak doopravdy bylo, to se bohužel nedá dokázat. Důležité je, že Dubského a Šolleho poválečné výzkumy odkryly na Burkováku i jamky po kůlech. Patrně tam kdysi stávala dřevěná konstrukce, která hrála významnou roli při obřadech, k nimž na vrcholu kopce nepochybně docházelo. Jestli to byla nějaká sakrální stavba nebo jen řada jednotlivých kůlů, určených k zavěšování magických předmětů, se nedá hodnověrně rozsoudit.
Podle archeologů patřilo posvátné místo na Burkováku lidem halštatské mohylové kultury, kteří ho užívali od 8. do 5. století před Kristem. Podobného stáří je i mohylové pohřebiště na západním úbočí kopce. Mělo snad s posvátným okrskem na jeho vrcholu něco společného?
Poslední archeologické výzkumy na Burkováku proběhly už hodně dávno. Archeologové se ale na jeho vrchol s největší pravděpodobností vrátí. Výzkumy si žádají revizi – zvlášť pokud jde o naleziště tak zásadního významu. Něco podobného se totiž našlo nejblíže až v severovýchodní Itálii.
Zdroj:
Chytráček, Miloslav – Chvojka, Ondřej – John, Jan – Michálek, Jan: „Halštatský kultovní areál na vrchu Burkovák u Nemějic.“ Archeologické rozhledy LXI-2009, s. 183 – 217.
Vysíláno premiérově v Planetáriu v září roku 2009
a v upravené repríze v Planetáriu č. 05/2013, 26. ledna – 1. února.
Rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se od ledna roku 2012 vysílá nepravidelně, každé páté Planetárium v měsíci.
