O dvou Moravách aneb Mocran et Mocran
Zní to jako nějaké zaklínadlo, ale ve skutečnosti jde o slova ze Zlaté buly sicilské. Co znamenají? O to se historici přou více než sto let.
„Dějiny jsou tenká šňůrka pamatovaného nad oceánem zapomenutého,“ píše se v Kunderově Žertu. Historici by Milanu Kunderovi určitě dali za pravdu a dodali by, že právě oni se z toho oceánu snaží vylovit aspoň nějaké to vlákno, které by do tenké šňůrky vpletli. Což mnohdy není vůbec snadné a v nejednom případě jde jen o vlákna myšlená, jen odvozená. Jako třeba v případě slov „Mocran et Mocran“.
Nejde o žádné zaklínadlo; ve skutečnosti jde o slova ze – v této rubrice nedávno zmiňované – Zlaté buly sicilské. Konkrétně ze třetí části buly, kterou designovaný císař Fridrich II. adresoval bratrovi krále Přemysla Otakara I. Vladislavu Jindřichovi. Fridrich touto listinou královskému bratrovi věnoval území nazvané „Mocran et Mocran“. O co šlo? Odpověď se skrývá kdesi v tom kunderovském oceánu zapomenutého a historici se ji už hodně dlouho snaží vylovit.
Už před více než sto lety přišel historik Berthold Bretholz s tím, že ono „Mocran et Mocran“ označuje prostě Moravu a že písař neznalý stavu ve vzdálené zemi to prostě zkomolil. Podle Bretholze tam tedy správně mělo být „Marchionatum Moravie“ – Markrabství moravské. Jenže proti tomu se ozvali jiní odborníci především s tím, že v té době ještě nebylo moravské markrabství vytvořené.
Podle dalších teorií jsou oním „Mocran et Mocran“ myšleny nějaké statky v říši. Meziválečný historik Rudolf Kos dokonce určil, které to měly být. Našel je u dnešního Magdeburku – tedy Möckern. K této hypotéze se kloní i jeden z předních českých odborníků na středověk Josef Žemlička. Ten možnost, že se za „Mocran at Mocran“ skrývá Morava, odmítá ještě poukazem na fakt, že Přemysl Otakar I. se v dochovaných listinách označuje jako panovník jednoho království, které v sobě spojuje jak Čechy, tak i Moravu. Bylo by tedy divné, kdyby první částí Buly sicilské Fridrich II. Přemyslovi celé toto území dával a třetí částí mu ho zase odnímal a svěřil jeho bratrovi. Teorii o zkomolenině Žemlička také odmítá. Na jiném místě dokumentu se totiž pojem „Morava“ ve správném, nezkomoleném tvaru objevuje.
Zajímavá je určitě i hypotéza moravského medievisty Martina Wihody. Podle něj „Mocran et Mocran“ znamená „Morava a Morava“. Jak Wihoda připomíná, v době Přemysla Otakara I. měla Morava dvě mocenská centra – v Olomouci a v Brně. Existovaly tedy jakési „dvě Moravy“, které obě Fridrich II. Vladislavu Jindřichovi dal. Proč je ale Morava napsána jako „Mocran“? Podle Martina Wihody proto, že bula byla napsána za nezvyklých podmínek. Fridrich II. byl tehdy jen designovaným císařem a čekal na své zvolení. K vydávání úředních dokumentů do té doby používal jako sicilský král sicilskou královskou kancelář a čekal na to, až bude moci využívat říšskou kancelář. K tomu ale mělo dojít až za nějakou dobu. Zlatá bula je tedy produktem jakéhosi mezidobí. Neodpovídá zvyklostem ani sicilské ani říšské kancelářské praxe. Laicky a zvulgarizovaně řečeno, s ohledem na komplikovanost situace nemá tu „štábní kulturu“, co by měla mít. Ale třeba je všechno jinak, jak říkal ten rabín na smrtelné posteli. Oceán zapomenutí je prostě bezbřehý.
Zdroje:
Žemlička, Josef: „Mocran et Mocran. Třetí basilejská listina Fridricha II. v kontextu Zlaté buly sicilské“. In: Český časopis historický, č. 4, 2006, s. 733-782.
Wihoda, Martin: Zlatá bula sicilská: podivuhodný příběh ve vrstvách paměti. Praha: Argo, 2005.
