Od pozitivismu k Velké válce: naděje a zklamání z vědy
Věda v 19. století ovlivnila nejen techniku, ale také filosofii. Jednou z dominantních filosofických škol se stal právě pozitivismus.
Evropa coby civilizace dlouhá staletí dominovala světu. Jedním z důvodů byl i její obrovský technologický náskok, který se naplno projevil zejména v 19. století. Zcela přirozeně souvisí onen rozvoj techniky, technologií a vzdělanosti vůbec s tehdejší úrovní vědy. Ta ovlivnila jak vznik první průmyslové revoluce, která ke konci 18. století zavedla do sféry materiální výroby páru, tak druhou průmyslovou revoluci, která do průmyslu zavedla elektřinu. Ve stejné době je publikována evoluční teorie, připsaná Charlesi Darwinovi, dochází k pokrokům ve fyzice, medicíně a podobně.
Tak jako věda ovlivnila techniku, ovlivnila i filosofii. Jednou z dominantních filosofických škol 19. století je pozitivismus, který začal vědu adorovat jako jediný možný způsob pro nazírání světa a jako všelék k nastolení ideální společnosti. Byly to totiž zásadní společenské proměny po první průmyslové revoluci, které kritické myslitele přiměly k hledání příčin nových forem sociální nerovnosti. A jestliže věda podle tehdejších předpokladů dokáže zcela odhalit principy světa, pak bude nepochybně možné s pomocí vědy nastolit ty správné principy ve společnosti. Mělo dojít k zásadní myšlenkové proměně lidstva, k nastolení nové, skutečně vědecké epochy.
Jedním z průkopníků těchto myšlenek byl francouzský filosof August Comte. Ten je ostatně pro svůj vědecký zájem o společnost považován za zakladatele sociologie jako vědy, která tak byla jako věda nezávislá na filosofii uznána celých sto let před např. politologií.
Mimo jiné se Comte zabýval dynamikou společnosti, její proměnlivostí: a tady právě viděl cestu k absolutnímu vítězství vědy. Lidská společnost se podle něj vyvinula ve třech stádiích. Tím nejstarším je stadium teologické, kdy lidstvo orientovalo svůj myšlenkový potenciál na náboženství, Následovalo stadium druhé, metafyzické, kdy víru střídá rozum, avšak rozum „pouze“ filosofující, spekulativní. Nicméně právě v Comtově době, v 19. století se všemi jeho vědeckými úspěchy a závratným tempem nových objevů, právě tehdy mělo lidstvo vstoupit do třetího, posledního stadia pozitivistického. To právě znamená dosažení jakéhosi společenského ideálu, nastoleného díky vědě.
Optimismus a takřka nekritická důvěra ve vědu se pak šířila v prostoru a času. Do 20. století Evropa vstupovala s nadšeným očekáváním. Pokud však uvážíme poslední článek v řetězci důsledků vědeckých revolucí, pak lze konstatovat, že 19. století skončilo až první světovou válkou. Válkou, která poprvé proti sobě postavila výdobytky průmyslu a která v průmyslovém měřítku umožnila i vzájemné vybíjení se. Iluze z vědeckého pokroku se v Evropě po roce 1918 rozplynuly.
