Operetní příběh Semínkového generála

8. červenec 2017

Víte, komu se tak říkalo? Letos uplynulo 90 let od jeho narození, dvacet let od úmrtí a padesát let od události, která mu vynesla tu pěknou přezdívku. Jmenoval se Jan Šejna.

Pocházel z vesnické rodiny drobného zemědělce. Když Jana Šejnu vyhodili z gymnázia, nějakou dobu se zdálo, že i on bude drobným zemědělcem. Ale všechno mělo být jinak. Budoucí kariéru trochu předznamenal, když mu bylo čtrnáct. Tehdy se podvodně vydával za úředníka, aby mohl vydírat jednu živnostnici. Vyneslo mu to ale jen měsíc ve vězení. Po válce vstoupil do KSČ a stal se zemědělským tajemníkem v Horšovském Týně. V roce 1950 šel na vojnu a už v armádě zůstal. Jeho dosud všední kariéra získala novou dynamiku.

Armáda se tehdy zbavovala důstojníků spojených s demokratickým zřízením a hledala nové komunistické kádry. Hlavním kritériem byl dělnicko-rolnický původ a členství ve straně. Nedostatek vzdělání nebyl na škodu. Šejna byl z tohoto pohledu ideální. Rychle stoupal po žebříčku šarží, v roce 1954 se stal poslancem a už v roce 1955 podplukovníkem. O rok později, v době odstraňování tzv. kultu osobnosti, se prozíravě zapojil do kritiky ministra národní obrany a zetě Klementa Gottwalda, generála Alexeje Čepičky a přispěl k jeho pádu. Vysloužil si pověst odvážného kritika a místo náčelníka sekretariátu ministra obrany. Svou pozici utvrdil přátelstvím se synem Antonína Novotného a samotným Novotným, od roku 1957 prezidentem republiky.

Díky své přátelské povaze, charismatu a talentu leccos zařídit a obstarat si Šejna vybudoval síť vlivných přátel a známých. Navíc měl údajně přístup k tajným materiálům obávaného Bedřicha Reicina, někdejšího šéfa vojenského zpravodajství. S jejich pomocí prý držel leckteré vlivné v šachu. Přátelil se také s lidmi od filmu a pokoušel se dokonce o psaní filmových scénářů. Prý ale nestály za nic. Měl také rád luxus. Vydržoval si milenky, pořádal opulentní večírky, sázel a měl slabost pro drahá auta. To všechno bylo ale i nad jeho finanční možnosti.

Antonín Novotný v roce 1968

Zakrátko se dostal do – jak se dnes říká – dluhové spirály. Dluhy vytloukal půjčkami, které nedokázal splatit. A tak začal kšeftovat s auty a také s byty, které byly určeny pro vojenské agenty. To ale na umoření dluhů nestačilo. Proto se v roce 1967 pustil do machinací se semenem jetele a vojtěšky. Mnohá JZD totiž nemohla semena sehnat, ovšem ve vojenských skladech byla. Šejna a jeho komplicové nezaváhali a za patřičně navýšenou cenu je družstevníkům prodali. Šejna si na těchto obchodech vydělal kolem tří set tisíc korun. V zemi, kde průměrný plat nebyl ani dva tisíce, to byla slušná suma. Zprávy o Šejnově obchodní zdatnosti prosakovaly až k Novotného, ten ale podnikavého Šejnu podržel a jmenoval ho generálem.

Čtěte také

Když se na přelomu let 1967-1968 začala s Novotným kymácet židle, začalo také vyšetřování Jana Šejny. Ten ale nehodlal čekat na rozsudek a raději přes Jugoslávii a Itálii prchl do USA. Ještě v Itálii se nechal naverbovat od CIA, které leccos prozradil. Leckdy i dost pochybného. V roce 1982 vydal Šejna ve Státech svoje paměti. Zemřel v srpnu 1997 v New Yorku.

Literatura:
Jan Šejna: We Will Bury You. London 1982.
Milan Macák: Dvojí tvář hazardního hráče. Praha 2006
Karel Sieber: Stručná biografie generála Jana Šejny.Online: praguecoldwar.cz 2003
Karel Pacner: Československo ve zvláštních službách, 4. díl. Praha 2002.
Jan Kalous: Generál Jan Šejna – předmět zájmu vojenské kontrarozvědky. CS-magazín, červenec 2004

Spustit audio