Pivo a picí rituály pravěku – 1. část

Hrob období kultury se zvoncovitými poháry (2500-2300 př.n.l.). Tito lidé už nepochybně patřili mezi konzumenty piva. - Foto:  Archeologický ústav AVČR

Hrob období kultury se zvoncovitými poháry (2500-2300 př.n.l.). Tito lidé už nepochybně patřili mezi konzumenty piva.Foto:  Archeologický ústav AVČR

Mnohé z pravěkých nádob, které dnes archeologové nacházejí, nepochybně sloužily ke konzumaci alkoholu. Především piva.

Alkohol se většinou nepije o samotě, ale v kolektivu. U sklenky nebo půllitru se při pití probere spousta věcí. Přišlo tak na svět i pár zásadních a podnětných myšlenek. Je tomu tak dnes, bylo tomu tak ve středověku a podle odborníků je skoro jisté, že i v pravěku. Co naši pravěcí předkové pili a jak vypadaly jejich picí rituály? Máme o tom sice jen nepřímá svědectví – ale nějaká přece jen. 

Z mnoha období pravěku jsou známé nálezy neobvyklých nádob zvláštních tvarů, někdy dokonce celých keramických „pokladů“ – jako by někdo do země zakopal kompletní picí servis. Ptal jsem se na ně archeologa Jana Turka z Ústavu Archeologické památkové péče středních Čech

Jak si podobné nálezy vysvětlují vědci?  

„Jsou známé především z období eneolitu. Souvisely pravděpodobně s nějakou ritualizovanou formou konzumace alkoholu. Konkrétně jsou to nálezy badenské kultury z přelomu staršího a středního eneolitu, kolem roku 3500 před Kristem. Z Dřevčic nedaleko Prahy pochází veliká nádoba, které bychom ve slovníku starých Řeků řekli kratér (tj. měsidlo, hlavní nádoba, ve které se nacházel nápoj) a potom velké množství malých čerpáčků. Tak říkáme picím nádobkám, kterými si mohli účastníci picího rituálu nabírat do sytosti nápoje a konzumovat ho. Naleziště v Dřevčicích není jediné, podobné nálezy pochází také z Prahy. Například v Praze-Vysočanech byl objeven podobný poklad čerpáčků s dlouhým uchem, aby se s nimi dobře nabíralo z hluboké nádoby, která byla pravděpodobně plná nějakého alkoholického nápoje. Podle indicií z různých částí staré Evropy se můžeme domnívat, že tím nápojem bylo právě pivo.“ 

Hovoříme tady o picích rituálech spojených se společnou konzumací alkoholických nápojů. Při jakých příležitostech k nim asi docházelo? 

Keramika kultury zvoncovitých pohárů z Rožďalovic na Nymbursku. Pilo se z těchto nádob pivo? - Foto:  Národní muzeum,  Archeologický ústav AVČR

Keramika kultury zvoncovitých pohárů z Rožďalovic na Nymbursku. Pilo se z těchto nádob pivo?Foto:  Národní muzeum, Archeologický ústav AVČR

„Už od prvopočátku byla konzumace alkoholu společenským fenoménem. Nakonec i my sami dobře víme, že jakmile někdo začne konzumovat alkohol o samotě a nepojímá konzumaci jako společenskou záležitost, tak to s ním často špatně končí. To už je samozřejmě výsledek dlouhodobého celoevropského procesu zacházení s alkoholem a zvykání si na něj. V prvopočátku souvisely picí slavnosti především s konzumací v rámci pravěkých komunit, kdy například jeden člen komunity zrovna uvařil pivo. Práce na zpracování ječmene a přípravě nápoje byla poměrně náročná a tudíž nemělo smysl dělat ho v malém množství. Vždycky se dělal ve větším, ale jeho konzumaci bylo třeba urychlit, protože to pivo nebylo pasterizované, jako je dneska a vůbec vypadalo jinak.“ 

Jaký význam měla jeho společná konzumace? 

„Konzumace mohla mít význam symbolický a společenský. Příslušníci jedné nebo i více komunit, kteří spolu potřebovali komunikovat, se sešli, a jako kdyby indiáni vykouřili dýmku míru, tak oni vypili velkou nádobu piva. Mělo to i ekonomický význam. Zemědělec by přebytečný ječmen rozumněji nespotřeboval; na uspokojení potřeb pro výrobu mouky a chleba postačovala produkce, kterou měl. Nadprodukce byla zkonzumována v podobě piva a ekonomický efekt mohl vzniknout v rámci daru a dluhu, tedy pozvání na konzumaci nápoje, ze kterého plynulo potenciální výhledové pozvání ze strany hostů. Já pohostím své sousedy a oni příště pohostí mě, až budou mít pivo. Také z toho plynula celá řada praktických ekonomických vztahů, například – já mám uvařené pivo, dnes vás pohostím a vy mi potom v konkrétní den, kdy budu potřebovat postavit třeba dům, přijdete pomoci. Taková kooperace v zemědělských komunitách byla naprosto nezbytná. V neposlední řadě souviselo pozvání na nějakou picí slavnost i s jakousi prezentací společenské prestiže. Člen společnosti, který měl možnost vyrobit velké množství piva a byl dobře postavený v rámci společenské hierarchie, si tím ostatní zavazoval jako své podřízené v rámci komunity, upevňoval si tím svou pozici a svůj význam. Když se zamyslíme nad motivy různých společenských akcí dneška, spojených s konzumací alkoholu, myslím si, že mnohé z pravěku přetrvalo do dnešních dob.“ 

Vypadá to tedy, že v pravěku se alkohol popíjel úplně ze stejných důvodů jako dnes. Jiné je snad jen to, že tehdy si alkohol všichni vyráběli sami. To se v naší době přece jen tak často nedělá. Alkoholu jsou plné obchody.
Archeolog Jan Turek se už zmínil, že naši pravěcí předci popíjeli zřejmě především pivo. Určitě se však nabízejí i jiné možnosti... 

Rekonstrukce tzv. knížecího hrobu z německého Hochdorfu v tamním muzeu. Na voze je umístěno bronzové měsidlo, které původně obsahovalo medovinu. - Foto: jnn95, Wikimedia Commons, licence Creative Commons Attribution 3.0 Unported

Rekonstrukce tzv. knížecího hrobu z německého Hochdorfu v tamním muzeu. Na voze je umístěno bronzové měsidlo, které původně obsahovalo medovinu.Foto: jnn95, Wikimedia Commons, licence Creative Commons Attribution 3.0 Unported

Co třeba takové víno a nebo – což je asi pravděpodobnější – medovina? 

„To je ošidná otázka. Prameny, které se nám dochovají v archeologických nálezech, jsou v tomto ohledu velice skoupé. Zachovají se nám keramické nádoby, které souvisejí s konzumací a pravděpodobně i s výrobou alkoholických nápojů, ale úplně jednoznačně říci, že v této se vařilo pivo a v tamté připravovala medovina je velice těžké. Z různých náznaků víme, že třeba medovina se určitě konzumovala již ve starší době železné (a pravděpodobně ještě dříve). Z knížecího hrobu v Hochdorfu v Bádensku-Würtembersku máme doklad velkého bronzového kratéru, který měl kapacitu určitě přes 100 litrů a v rámci pohřebního obřadu byl naplněn medovinou. Nádoba měla prezentovat zemřelého na onom světě. Jeho pozůstalí samozřejmě ten pohřeb zapili ve světě živých, ale i pro něj vystrojili pohřební hostinu. Do hrobu bylo třeba umístit celý picí servis a samozřejmě i dostatek dobré medoviny, aby zemřelý mohl pohostit předky, kteří ho přijímali do zásvětního života, a aby dokázal prezentovat i svou společenskou pozici – prestiž, které za života dosáhl.“ 

V té nádobě se tedy dochovaly nějaké pozůstatky medoviny? 

Sběrač medu. Kresba podle pravěké skalní malby z oblasti Cuevas de la Araña ve východním Španělsku, vytvořené nejspíš v období mezolitu (přibližně před 8 - 10 tisíci lety). Znali už tito sběrači medovinu? - Foto: Achillea, Wikimedia Commons, Licence GNU

Sběrač medu. Kresba podle pravěké skalní malby z oblasti Cuevas de la Araña ve východním Španělsku, vytvořené nejspíš v období mezolitu (přibližně před 8 - 10 tisíci lety). Znali už tito sběrači medovinu?Foto: Achillea, Wikimedia Commons, Licence GNU

„Byla tam sedlina, kterou bylo možné analyzovat a podle výskytu pylů, které v ní byly, označit za letní medovinu. Ty doklady jsou jednoznačné. Mnohem složitější je to právě v případě piva. V současné době existují doklady pro eneolitické období zvoncovitých pohárů na samém prahu doby bronzové, asi 2500-2300 před Kristem. Jeden nález pochází ze středního Španělska, z údolí Ambrona, kde archeologové z univerzity ve Valladolidu objevili hrobku, ve které byly typické poháry ve tvaru zvonu a v některých pozůstatky organického materiálu. Po tisíciletích uložení v zemi bývá takový materiál na první pohled nerozeznatelný. Teprve při dalších analýzách, zejména toho, co se vsáklo do vnitřního povrchu nádob, je možné spekulovat, jaký materiál to byl. Archeologové ve spolupráci s chemiky jsou schopni určit, která nádoba obsahovala například tuky. Odliší tuky živočišné od rostlinných, mléčné od masitých. Je možné zjistit, která nádoba obsahovala mléko nebo nějaký mléčný výrobek, ale u piva je to pořád problém.“ 

I v případě těch nejnovějších výzkumů ve Španělsku? 

„Byly objeveny pozůstatky ječmene, to je jednoznačné, a také některé produkty, které by mohly souviset s kvašením. Ale nikdo už nepotvrdí, zda ten proces vedl k výrobě piva a zda ten nápoj, který v nádobě byl, bylo skutečně pivo. Mohlo to být nějaké reziduum, ječmenná sedlina, která zkvasila a vůbec nesouvisela s pitím alkoholických nápojů. V tom musí být archeologové upřímní a říci, že úplně přesně nevědí, ale snaha doložit existenci konzumace piva je veliká. Možná k tomu v tomto konkrétním případě přispělo i to, že celý archeologický výzkum a jeho prezentaci pro veřejnost sponzoroval světoznámý španělský pivovar.“ 

Podotýká k výzkumu španělských vědců archeolog Jan Turek. Další archeologické „pivní“ povídání najdete v druhé části článku. 


Vysíláno v Planetáriu č. 35/2011, 27. srpna - 2. září.
Upravená repríza silvestrovského speciálu z 31. prosince 2010.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.

 

Čtěte také:
Pivo a picí rituály pravěku – 2. část 

Autor:  Frederik Velinský, Jan Turek
Pořad: Planetárium  |  Stanice: Sever
Čas vysílání: sobota 18:10  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace