Počátky psychologie aneb Měřiti duši

Německý psycholog Wilhelm Wundt a jeho výzkumná skupina. Snímek neznámého autora přibližně z roku 1880 - Foto: Neznámý autor, Wikimedia Commons, CC0 Public domain

Německý psycholog Wilhelm Wundt a jeho výzkumná skupina. Snímek neznámého autora přibližně z roku 1880Foto: Neznámý autor, Wikimedia Commons, CC0 Public domain

Věda prošla v 19. století zvláštní stadiem. Za pravdivé bylo prohlášeno jen vědecké a za vědecké jen to, co měřilo, vážilo, počítalo, experimentovalo. Scientismus se tomu říkalo.

Taková fyzika nebo chemie byly na koni, ale disciplíny, které hříšně koketovaly s filosofií nebo s ní zcela splývaly, z toho div neměly krizi identity. O to odvážněji se jeví vznik psychologie – z více méně symbolických důvodů ho klademe do roku 1879, kdy vznikl Psychologický institut v Lipsku, první akademické pracoviště, které se zabývalo psychologií a při tom splňovalo tehdejší kritéria vědečnosti. 

Čtěte také: Josef Breuer, Anna O. a zrod psychoanalýzy

Zakladatelem a vůdčím duchem institutu byl Wilhelm Wundt a je tak považován za zakladatele psychologie jako samostatné vědy – což je snad poněkud nespravedlivé k jeho současníkům a předchůdcům, ale co už... Ono i s tím kvantitativním přístupem vědeckých metod to bylo takové všelijaké: pan profesor pouštěl metronom a páni docenti a studenti, tedy doslova posluchači, introspektivně zpytovali své emoce. Psychologie tak hned ve svém počátku byla krásně schizofrenní: zkoumáme pocity, ale když bude nějaký matematik brblat, pustíme mu metronom. Pravdou zůstává, že i díky téhle subjektivitě v experimentech dokázal Wundt odhalit mnohé z lidských psychických procesů, zejména co se vnímání a pozornosti týče. Ostatně až dialektické propojení exaktních postupů a subjektivního vnímání sluší psychologii dodnes a činí ji to jedinečnou. 

Wilhelm Wundt, zakladatel Psychologického institutu v Lipsku, na snímku z roku 1902 - Foto: Neznámý autor, Wikimedia Commons, CC0 Public domain

Wilhelm Wundt, zakladatel Psychologického institutu v Lipsku, na snímku z roku 1902Foto: Neznámý autor, Wikimedia Commons, CC0 Public domain

Založení Psychologického institutu je ale zajímavé i z čistě dějinného hlediska: odehrálo se na konci dekády, na jejímž začátku bylo založeno Německo. Německé císařství vzniklo po prusko-francouzské válce, nota bene ve Versailles, a Francouzi to nesli tak nelibě, že by se jim spíš než psycholog hodil rovnou psychiatr. V tom by jim ale spíš mohli poradit jazykoví a mentální souputníci Němců, Rakušané. Ti do psychologie sice vpadli později, zato však s takovou pompou, že k tomu nepotřebovali ani tu exaktnost. A že doba byla hektická, příborský rodák Sigmund Freud módní a jím předepisovaný kokain zabíral, získávala psychoanalýza na oblibě. Starý Wundt to ještě zažil, vždyť se dožil i konce války a mohl si tak v praxi verifikovat své předchozí dílo o psychologii národů. Je otázka, zda jím předpokládané psychické odlišnosti znamenaly i válečnou výhodu; uvážíme-li, jak Německo dopadlo, tak to vypadá, že spíš neznamenaly... 

Nabízí se tak otázka, co profesor Wundt, echt Němec ze staré školy, říkal tomu, jak v meziválečném období ustupuje jeho metoda do pozadí a smetanu slízává smetánka z Rakouska. A co by říkal profesor Wundt, echt Němec ze staré školy, kdyby zažil i to, jak z Rakouska do Německa přibyl ještě jiný pán, který tu psychologii německého národa zvládne způsobem tak ohromujícím, že bude zírat celá Evropa a všichni psychologové na německých univerzitách ho budou muset brát vážně – nebo budou muset brát roha. Možná, že kdyby to profesor Wundt viděl, šel by si k tomu Freudovi pro kokain. 

Autor:  Adam  Vidner
Pořad: Planetárium  |  Stanice: Sever
Čas vysílání: neděle 09:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas