Rady vězeňského lékaře aneb Jak poznat kriminálníka
V listopadu roku 1835 se v italské Veroně narodil Cesare Lombroso, výrazná osobnost dějin kriminologie či biologické antropologie.
Během svého života stihl válku proti Rakousku, sjednocení Itálie a ve svém oboru dosáhl na stupeň uznávané autority, jakkoliv z dnešního pohledu jeho myšlenky silně pokulhávají.
Cesare Lombroso vystudoval medicínu a začal se zajímat, nakolik může být osobnost jednotlivce podmíněna jeho tělesnou stavbou. Samotný předpoklad takovéhoto vztahu nebyl nijak novátorský. Řadu příznivců, včetně Lombrosa samotného, měla frenologie, tedy poněkud obskurní věda, která psychické stavy a vlastnosti odvozuje z reliéfu lebeční kosti. Rozšířenost přesvědčení o souvztažnosti tělesných a duševních znaků dokládá i tzv. vědecký rasismus. Je důležité poznamenat, že Lombroso byl také přívržencem pozitivistického pojetí vědy, založeného na přesném popisu zkoumaných jevů.
Prakticky ho silně ovlivnila ta etapa jeho kariéry, kdy byl lékařem v několika ústavech pro choromyslné, aby nakonec všechny své dosavadní zkušenosti a znalosti zúročil jako vězeňský lékař. Pozitivisticky založený Lombroso tedy využil materiálu, jaký mu v tisících jedinců nabízely italské věznice, a začal všechny vězně pečlivě měřit z hlediska jejich tělesných anomálií. Na základě svého pozorování dospěl k závěru, že výskyt fyzických anomálií u vězňů je až příliš vysoký na to, aby to byla náhoda.
Ve svém díle Zločinec z pohledu antropologického, lékařského a právního pak definoval pojem rozeného zločince – člověka, jehož tělesné znaky jej doslova předurčují k tomu, aby se dal na dráhu zločince. Stal se tak jedním z hlavních představitelů tzv. biologických teorií, které antisociální chování vysvětlují biologickými faktory. Podle Lombrosa totiž existuje příčinná souvislost mezi abnormalitami fyziologickými a sociálními. To prý mimochodem platí i pro génie.
Jeho myšlenky zůstaly v daném oboru alespoň na evropské půdě dlouho až dobře známé. Postupně ale bylo od tohoto přístupu upuštěno a do popředí se dostávaly teorie, které kriminální chování vysvětlovaly psychologicky nebo sociologicky. Svou roli sehrála i skutečnost, že podobný přístup, jaký volil Lombroso, můžeme vysledovat v antropometrii nacistických lékařů během druhé světové války.
Mimochodem, jaké že tělesné znaky podle Lombrosa rození kriminálníci mají? Je to nízké čelo, vysedlé lícní kosti, výrazné nadočnicové oblouky, odstáté uši...
Jak jste na tom vy?
Vysíláno v Planetáriu č. 48/2013, 23. listopadu.
Rubrika Historie vědy se vysílá každé čtvrté Planetárium v měsíci.
