Scientia potestas est – Vědění je moc

Světlo z vysokých pecí ve městě Coalbrookdale na obraze Philipa Jamese de Loutherbourg z roku 1801 - Foto: Wikimedia Commons, Public domain

Světlo z vysokých pecí ve městě Coalbrookdale na obraze Philipa Jamese de Loutherbourg z roku 1801Foto: Wikimedia Commons, Public domain

O vědě a společnosti, historickém budování vědeckých zítřků, sociálním konstruktivismu a sociálním darwinismu.

Stručné heslo o síle vědění, které by se vešlo i na twitter, razil začátkem 17. století Francis Bacon. Sám byl přitom živoucím důkazem, že mezi věděním a mocí skutečně nějaká kauzalita bude. Jestliže v pubertě udivoval svými znalostmi a intelektuálními schopnostmi, v dospělosti proslul rychlou a závratnou kariérou, v níž to postupně dotáhl až na lorda kancléře. Přišel pak sice k nějakým škraloupům ohledně korupce, ale také pomohl vytvořit personální unii Anglie a Skotska. Takže u Stuartovců na trůně to měl Francis Bacon dobré. 

Auguste Comte - Foto: Wikimedia, licence Public domain

Auguste ComteFoto: Wikimedia, licence Public domain

Jestliže Bacon takhle zkraje novověku mluví o vědění coby nástroji moci, má tím na mysli zejména moc podmanit si přírodu. Navazuje na silnou ostrovní tradici prakticky zaměřeného výzkumu, v němž vynikal už jeho jmenovec Roger Bacon ve 13. století, kdy to ještě nebylo takříkajíc „v módě“. Vědění se ale postupně stane i mocí politickou a společenskou: s pomocí vědy si můžeme podmanit nejen živly, ale i obyvatele a poddané. Sám Francis Bacon napsal i krátké dílko, kde na způsob Utopie, vize od jeho krajana Thomase Mora, popisuje ideální (či spíše idealizovanou) společnost s ústředním postavením vědy. Není to ale ještě nic proti tomu, s čím přijdou Francouzi pod vlivem osvícenství, i když to bude až v 19. století. 

Tehdy se posiluje zájem o vědecké zkoumání společnosti, která se zásadně proměňuje v důsledku průmyslové revoluce. A na scénu přichází pan Auguste Comte, dnes známý zejména jako zakladatel sociologie. Comte vlastně zastával stejný názor jako Bacon: je zapotřebí uspořádat vědy, zavést jim jednotnou metodu, věnovat bádání příslušný čas – a ejhle, nakonec se objeví všechny informace, které potřebujeme znát. Bacon je sice empirik ze 17. století a Comte pozitivista ze století devatenáctého, každý si tu vědeckou metodu představuje trochu jinak, ale to už jsou jen takové nuance. 

 

Z cyklu Myšlenky moudrých. Herbert Spencer (1820-1903), anglický filozof a sociolog a spolutvůrce pozitivismu

Vložit na svůj web

Ruce britského filozofa a sociologa Herberta Spencera. Odlitek, vystavený v Derby Museum and Art Gallery v Anglii - Foto:  Derby Museums, Wikimedia Commons CC BY-SA 2.0

Ruce britského filozofa a sociologa Herberta Spencera. Odlitek, vystavený v Derby Museum and Art Gallery v AngliiFoto:  Derby Museums, Wikimedia Commons CC BY-SA 2.0

Je ale třeba poznamenat, že Comtův pohled na vztah mezi vědou a politickou mocí má ve své době řadu alternativ. Na druhé straně kanálu La Manche, ve vlasti Francise Bacona, se společností zabývá další pozitivista, Herbert Spencer. Ten ovšem v duchu nejlepších tradic anglického liberalismu říká, že i když rozeznáme všechny zákonitosti v dané společnosti, nikterak nás to neopravňuje následně tu společnost ovlivňovat a přeuspořádávat. Ponechme to prostě na přírodě, která si během hodně dlouhé evoluce sama vyzkoušela ty nejlepší zlepšovací techniky. Není náhoda, že to Spencer píše v době rostoucí popularity Darwinových tezí. I proto se Spencerovo pojetí společnosti označuje jako sociální darwinismus – a je v příkrém rozporu se sociálním konstruktivismem Augusta Comta. 

Autor:  Adam  Vidner
Pořad: Planetárium  |  Stanice: Sever
Čas vysílání: sobota 18:10  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Soutěže

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace