Viděli jsme na východě jeho hvězdu...
Tím, že hvězdu nad Betlémem dnes znázorňujeme především jako „hvězdu s chvostem“, tedy kometu, je vinen italský malíř Giotto.
Letošní advent začal v neděli 29. listopadu, kdy jsme na adventním věnci zapálili svíčku, v křesťanské tradici zvanou svíce proroků. Tedy těch, kteří předpověděli příchod Spasitele. Jde například o Izajáše, který podle Bible prorokoval, že: „Nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo... Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: 'Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje."
O týden později se na adventních věncích rozsvítila takzvaná svíčka betlémská. Symbol jesliček a v nich položeného malého Ježíše Krista. Jak křesťané věří, právě jeho narozením se vyplnilo Izajášovo proroctví. A nejen příchodem Spasitele. Podle Matoušova evangelia se naplnila i první část Izajášovy předpovědi – před Kristovým příchodem se prý rozzářilo světlo, tedy Betlémská hvězda. „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit,“ říkají v Matoušově evangeliu mudrcové z Východu. Každý betlémskou hvězdu jistě zná. Nejčastěji asi z betlémů. Lhostejno zda papírový, dřevěný, keramický nebo z perníku; nad správným betlémem prostě musí prolétat hvězda s chvostem. Nosí ji i koledníci na Tři krále, v leckteré domácnosti mají betlémskou hvězdu mezi vykrajovátky na vánoční cukroví.
I člověk s elementárními znalostmi o vesmíru si snadno domyslí, že když má betlémská hvězda chvost, je to kometa. Z toho je pak snadné odvodit lákavou hypotézu, že Ježíš se pravděpodobně narodil v době, kdy kolem Země prolétala kometa. Jenže když historikové zkoumali tradici zobrazování betlémské hvězdy jako komety, daleko nedošli. Nejstarší betlémská hvězda v podobě komety je z roku 1304. Najdete ji na fresce Klanění králů v kapli Scrovegni v Padově. Jejím autorem je italský malíř Giotto di Bondone. Ten své současníky udivoval realistickým zobrazováním světa kolem sebe. I jeho betlémská hvězda je pravděpodobně zachycením toho, co skutečně sám viděl. Konkrétně Halleyovy komety, která kolem Země prolétla v roce 1301.
Možná si říkáte, že tohle ještě nemusí být důkaz, že při Ježíšově narození také nešlo o kometu. Z dobových záznamů víme, že kometu, shodou okolností opět Halleyovu, mohli lidé pozorovat v roce 12 před Kristem. To, že pokud Ježíš Kristus skutečně existoval, pravděpodobně se nenarodil v roce nula, není nic nového. Ale rok 12 před Kristem se některým odborníkům zdá přece jen příliš. Podle astronomů se jako pravděpodobnější „betlémská hvězda“ jeví konjunkce Jupiteru a Saturnu v souhvězdí Ryb, ke které došlo v roce 7 před Kristem a to hned třikrát během roku. Dochovala se dokonce hliněná destička babylonských hvězdopravců s informací o této konjunkci. Sedm let, o které se výskyt konjunkce uchyluje od roku nula, zhruba odpovídá chybě, kterou při výpočtu našeho letopočtu udělal Dionysius Exiguus.
Tento učený mnich, který žil na přelomu 5. a 6. století, na základě informací z Bible spočítal rok nula. Jeho výpočet má ale několik slabin. Tou asi nejvýznamnější je, že začátek letopočtu určil mimo jiné podle křesťanských velikonočních tabulek, ale správně si měl vzít ty, které se používaly v době Kristova narození, tedy židovské. Tento a další Dionysiovy omyly posunuly rok nula zhruba o 4 – 7 let zpět. Tedy právě do doby, kdy se objevila konjunkce Saturna a Jupiteru. Vedle astronomů vyhovuje tato hypotéza i jejich rivalům astrologům. Saturn je považován za hvězdu Židů, Jupiter je královská hvězda a souhvězdí Ryb koncem zvěrokruhu a zároveň symbolem konce jedné éry a začátku druhé. Nehledě na to, že ryba je symbolem křesťanství.
To záhadologům, zvlášť těm se sklonem věřit teoriím o ovlivňování života na Zemi ze strany mimozemšťanů, se nelíbí ani kometa ani konjunkce. Upozorňují na to, že v Matoušovi se píše, že mudrci z východu putovali za hvězdou, která před nimi plula, ukazovala cestu a zastavila se až nad Betlémem. Někteří naznačují, že betlémská hvězda mohlo být nějaké těleso, třeba balon, kterým kdosi lákal mudrce až k Spasiteli, protože na jeho působení mezi lidmi měl zájem.
Ať už je to s hvězdou betlémskou a tím, kdo se pod ní měl narodit, jak chce, v předvánočním čase bychom si z ní všichni měli možná vzít to, co tak pěkně ve své písničce zpívají bratři Ebenové:
„....už vyšla hvězda, za ní zlatá hříva,
a z téhleté hvězdy naděje vyplývá,
že světlo přijde i do našeho chlíva..“
Literatura:
Jiří Grygar: O vědě a víře, Praha 2001, Karmelitánské nakladatelství
Gustav Friedrich: Rukověť křesťanské chronologie, Praha 1934, reprint Praha 1997, Paseka
E.H. Gombrich: Příběh umění, Praha 2006, Argo
