Záhada Vilemíny České aneb O zatoulané princezně

5. červenec 2014

Zmínky o tajemné charismatické ženě, která působila ve 13. století v Miláně, se dochovaly pouze v italských archivech. Mohla být dcerou českého krále?

Historie je věda, která se zabývá tím, co zbylo z toho, co bylo. A protože leckdy toho, co zbylo je hodně málo, je v téhle krásné vědě spousta prostoru pro další a další interpretace, hypotézy, spekulace a také pro záhadné a podivuhodné příběhy.
Jako třeba ten o Vilemíně České. Pokud vaše znalosti českých dějin nepřekročily úroveň školního učiva, asi jste toto jméno nikdy neslyšeli. Přitom to možná – podtrhuji možná – byla sestra sv. Anežky České. Ale popořádku. Pro českou historii tuto záhadnou ženu objevil až František Palacký. Při bádání v italských archivech narazil na zmínky o jakési Vilemíně, která působila v druhé polovině 13. století v Miláně. Měla pravděpodobně velké charisma a soustředila kolem sebe jakousi minisektu ctitelů, kteří věřili, že Vilemína je vtělením Ducha svatého a přisuzovali jí konání zázraků. Když pravděpodobně v roce 1282 zemřela, byla pochována v cisterciáckém klášteře v Chiaravalle. Její hrob se v následujících letech stal centrem ještě masivnějšího uctívání, než za jejího života. Stále silnější Vilemínin kult, který nebyl prostý znaků kacířství, znepokojoval církev a ta v roce 1300 zasáhla. Vilemíniny stoupence vyslýchala inkvizice, posléze je označila za heretiky a nechala upálit. Vilemíniny ostatky byly vyzvednuty z hrobu a spáleny také.

Až potud by to byl celkem běžný příběh středověké náboženské sekty, kdyby v archivech nebyla také zmínka o tom, že se o Vilemíně říkalo, že byla dcerou českého krále a královny Konstancie. Čili dcerou Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. Tak úplně nemožné by to být nemuselo, protože Přemysl Otakar I. podobně jako jiní panovníci těchto časů měl určitě víc dětí než těch, o kterých víme. Na druhou stranu žádné jiné prameny než italské o nějaké dceři, která by odešla od přemyslovského dvora do světa, nemluví. Palackému se ale příběh o zatoulané princezně zdál asi pravděpodobný a tak ji ve svých Dějinách národu českého uvedl mezi Otakarovými dětmi. Zanesl ji tam pod jménem Blažena, protože podle italských pramenů bylo prý její původní jméno Felix – Blažená. Někteří historici Blaženu-Vilemínu od Palackého bez rozpaků přejali, jiní s otazníkem, další její královský původ prostě odmítají. Tak mimořádný příběh královské dcery, která odešla ode dvora a toulala se světem, navíc s dítětem, by prý tehdejší kronikáři určitě zaznamenali, říkají. Vilemína by se tak řadila vedle ruských Lžidimitrijů nebo polské dělnice, která se v minulém století vydávala za ruskou velkokněžnu Anastázii, jež údajně přežila bolševický masakr carské rodiny. Jenže – co my víme? Z Vilemínina skutečného příběhu toho zbylo jen velmi málo. Usvědčit ji ze lži na základě DNA tak, jako zmíněnou falešnou Anastázii není možné. Vždyť její ostatky byly spáleny a rozmetány. Takže můžeme jejímu královskému původu buď věřit a nebo ne.

Klášter v Chiaravalle v italském Miláně, místo pohřbu tajemné Vilemíny České, podle Františka Palackého dcery krále Přemysla Otakara I. (foto uživatele Yoruno)

Zdroje:
Žemlička, Josef: Počátky Čech královských, 1198-1253, Praha 2002
Žemlička, Josef: „Královská dcera nebo podvodnice?“ In: Dějiny a současnost č. 3, 2013, s. 10-14
Stará, Lenka: Vilemína z Milána a její stoupenci, Brno, 2006 (http://is.muni.cz/th/146115/ff_m/Diplomova_prace.pdf)

Vysíláno v Planetáriu č. 27/2014, 5. července.

Rubrika Kratochvilná vyprávění o vědách historických se vysílá každé druhé Planetárium v měsíci.

Spustit audio