Zákony, diskursy a trocha ekonomie

Tak jako každá společnost, i každá věda má své zákony. Jsou to konstatování těch nejobecnějších prokázaných jevů a jejich formulace tvoří základ pro další budování té které disciplíny. Týká se to věd velmi starých, jako třeba matematiky, i věd relativně mladých, jako třeba ekonomie. Schopnost vědecké disciplíny rozvíjet se je pak dána schopností stále prokazovat platnost svých zákonů, ale také nahradit je lepšími, když se ty staré ukážou jako nesprávné.

Čas od času se to stane každé vědě: to, co dřív bylo považováno za samozřejmou pravdu, se nánosem nových a nových poznatků stává historickou veteší a ustoupí novým zákonům, novým axiomům, novým teoriím. Proces této změny popsal Thomas Kuhn v díle „Struktura vědeckých revolucí“ – a zdá se, že jedna taková revoluce už možná klepe na dveře. Konkrétně na dveře ekonomie. Ta se do moderní podoby zformovala na přelomu 19. a 20. století, především zásluhou Alfreda Marshalla.

Marshall doplnil a rozvinul své předchůdce a do spisů o trhu se tak dostaly takové fundamenty jako zákon rostoucí nabídky a zákon klesající poptávky. Oba dva vlastně mluví o tom, že orientačním kritériem na trhu je cena. Přístup k ní se liší podle toho, zda chceme prodávat, či nakupovat. Je známou pravdou, že prodat chceme za co nejvyšší cenu a nakoupit za co nejnižší. Zmiňovaný zákon klesající poptávky mluví konkrétně o tom, že čím je cena nějakého zboží nebo služby vyšší, tím méně se ten produkt bude kupovat. Lidi zkrátka nebudou chtít tolik utrácet a raději se poohlédnou po něčem podobném, ale levnějším.

Bankovky a kalkulačka|foto: Ladislav Bába

Tenhle zákon se stal tak vžitým, tak všeobecně uznávaným, protože v realitě permanentně potvrzovaným, že získal skoro punc nábožensky pojímaného tabu. O to větší odvahu pak musí mít vizionář, který svým výkladem na tento zákon zaútočí, aby jej rozleptal, demaskoval jako nepravdivý, aby jej popřel, prolomil a překročil. Zdálo by se skoro, že se nikdo takový nenajde, ale ejhle – tak jako astronomie se dočkala svého Koperníka, tak moderní ekonomie se dočkala jedné nejmenované představitelky exekutivy v jedné nejmenované středoevropské zemi.

Ta přišla s neotřelým, pozoruhodným řešením, jak snížit ceny jedné nejmenované služby – a sice zvýšením poptávky. Znamená to nejen svěží vánek originality v politice; znamená to právě také popření onoho zákona klesající poptávky. Je třeba uvědomit si důsledky: tato první vlaštovka ohlašuje nástup nového ekonomického diskursu, kopernikánský obrat v zatuchle rigidní ekonomii, v onom Marshallově pohrobku.

Citát o nutnosti více nakupovat drahý produkt je začátkem velkých změn, na jejichž konci se skví za prvé rovnovážný stav, za druhé ekonomicky zcela uspokojená společnost a za třetí Nobelova cena za ekonomii – a možná, kdo ví, i za mír. Zkrátka v zájmu objektivity lze alespoň na chvíli připustit, že takový výrok není projevem neznalosti, či prapodivných osobních zájmů – je to třeba jen projev dosud nerozpoznané ekonomické geniality.