Závistivý lidojed a pták nepták

Tím místem je Nová Guinea, velký rozeklaný ostrov, ležící nad rovníkem severně od Austrálie. Svahy jeho vrcholů, z nichž nejvyšší dosahují čtyřtisícové výšky, jsou pokryté hustým deštným pralesem, který je domovem lidí, jimž se říká souhrnně Papuánci. Ostrov je rozdělen ostrou hraniční linií mezi Nezávislý stát Papua Nová Guinea a Indonésii. Je ale víc než jisté, že o tom mnozí ze zhruba šesti milionů jeho obyvatel vůbec nic nevědí. Žijí si svůj život ve vesnicích skrytých v nepřístupném vnitrozemí, daleko od civilizace, z níž k nim doléhají jen nepatrné dozvuky. Sbírají "plody džungle", loví a někdy i válčí kamennými nástroji s bojovníky ze sousedních vsí, kterým často ani pořádně nerozumí - vždyť na Nové Guineji se hovoří více než devíti sty jazyky a dialekty. A Papuánci si v těchto jazycích vyprávějí své pohádky, legendy a mýty, předávané ústní tradicí po řadu desetiletí nebo i staletí - kdo ví. Až před nějakými 70 či 80 lety se do novoguinejských džunglí vypravili první etnografové, vyprávění začali sbírat a vydávat tiskem. Krátký výbor z mýtů a pohádek Nové Guineje vyšel na sklonku loňského roku i v češtině. Převyprávěl je indonesista, anglista a bývalý velvyslanec Jaroslav Olša. Pod názvem Závistivý lidojed a pták nepták je vydalo nakladatelství Argo.
Jak sám autor v úvodu podotýká, jeho záměrem bylo sestavit co nejpestřejší tématickou paletu z nejrůznějších částí rozlehlého ostrova. A tak tu najdete opravdové pohádky, vyprávění o bozích a démonech, legendy o hrdinských předcích i drsné příběhy "ze života". Mytologie se tu proplétá s vírou v duchy zemřelých a různými tabu, válčí se tu, loví, obdělávají se chudá políčka a chovají prasata. Vše se odehrává v přírodních kulisách, mezi zvířaty a rostlinstvem, často i pod měsíční oblohou. Poutavá vyprávění jsou plná pro Evropana nezvyklé poetiky a drsného realismu, jehož běžnou součástí je smrt; často násilná a z našeho středoevropského pohledu značně nehumánní. Nezřídka je v těchto vyprávěních jedním z hlavních motivů kanibalismus. A není se co divit - ve své rituální formě, spojené s převzetím vlastností nebo duše mrtvého, se u některých kmenů praktikoval zcela jistě ve třicátých, ale pravděpodobně ještě v padesátých letech minulého století. A není vyloučeno, že na některých místech Nové Guineje žijí lidojedi dodnes.
Olšův Závistivý lidojed a pták nepták pro vás může být zajímavou vstupenkou do světa, který je úplně jiný, než ten náš. I my jsme však zřejmě z podobného světa vzešli. Jen je už dávno pryč... A ptáte-li se, zda jsou poněkud drsné papuánské mýty a pohádky vhodné i pro děti, nezbývá mi, než připomenout, že také v českých pohádkách je krve a kanibalů požehnaně. Karel Jaromír Erben by mohl vyprávět!

Jaroslav Olša: Závistivý lidojed a pták nepták : Mýty a pohádky z Nové Guineje. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0006-8