Bílí žraloci v ohrožení a tunel pod mayskou pyramidou
Solárním letounem kolem světa, Novozélanďané na lovu invazních savců a bukové porosty v Národním parku Šumava.
Švýcarský solární letoun Solar Impulse 2 přistál v úterý na letišti v Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech. Dokončil tak 42 tisíc kilometrů dlouhou cestu kolem světa, kterou bez jediné kapky paliva zvládl v 17 etapách za rok, čtyři měsíce a 17 dní. Cesta trvala déle, než bylo plánováno – letoun zlobila baterie a nepřálo mu ani počasí. Stroj o rozpětí 72 metrů a hmotnosti osobního auta získává energii z více než 17 tisíc fotovoltaických článků.
U pobřeží Jihoafrické republiky ubývá velkých bílých žraloků. Mohou za to sítě rybářů, pytláci a znečištění. Podle vědců brázdí pobřežní vody už jen něco mezi 350 a 520 jedinci – tím pádem klesá genetická rozmanitost celé populace, které tak hrozí vyhynutí. Ztráta velkého predátora by měla zásadní vliv na celý ekosystém – vedla by nejspíš k přemnožení lachtanů, kteří by ve zvýšené míře lovili ryby, což by mělo nepříznivý dopad na rybářský průmysl.
Novozélandská vláda plánuje do roku 2050 vyhubit všechny invazní druhy dravých savců, které ohrožují původní faunu ostrovního státu. Jak uvádí časopis Science, týká se to hlavně krys, lasic a vačic opossum, které ohrožují především novozélandské ptáky. Ti se po tisíciletí vyvíjeli bez kontaktu s dravci a někteří z nich neumí ani létat – třeba pták kivi, který je jakýmsi neoficiálním maskotem země. Jak chtějí Novozélanďané při záchraně původních druhů postupovat, není zatím známo.
Dominantním stromem Národního parku Šumava je smrk. V tamních lesích poslední dobou přibývá i buků, které tvoří asi šest procent stromové skladby parku. Jsou odolné proti kůrovci a do šumavské přírody nepochybně patří. Byly časy, kdy skoro každý druhý strom na Šumavě byl buk, říkají vědci. To se změnilo po roce 1870, kdy velkou část šumavských lesů poničil orkán. Od té doby se, i bez lidského přičinění, na Šumavě prosazovaly spíše smrky.
Pod známým Chrámem nápisů v mayském Palenque na jihu Mexika, kde se nachází hrobka krále Pakala z přelomu 7. a 8. století, našli archeologové asi půl metru širokou šachtu. Předpokládají, že tunelem kdysi proudila voda z podzemního zdroje. Hrobka s chrámem byla nad tímto zdrojem vystavěna záměrně, aby – jak staří Mayové věřili – umožnila Pakalovu duchu cestovat do podsvětí. Podle odborníků zhruba v tomto smyslu hovoří i nápisy objevené v chrámu.
Zdroj (není-li uvedeno jinak): ČTK
Vysíláno v Planetáriu č. 31/2016, 30. července.
