Čtyři sta let starý žralok a vyhynulý sladkovodní delfín z Aljašky
Pandí dvojčata z vídeňské zoo, Věstonická venuše pod mikrotomografem a konec čínského lunárního vozítka Jü-tchu.
Jediná evropská zoo, kde se daří rozmnožovat vzácné pandy velké (Ailuropoda melanoleuca) přirozenou cestou bez umělého oplodnění, je v Rakousku – ve vídeňském Schönbrunnu. Tamní pandy letos v srpnu připravily chovatelům překvapení. Ti o tom, že samice porodila mládě, pochopitelně věděli. Že se ale ve skutečnosti jedná o pandí dvojčata, zjistili až po několika dnech. Mláďata měří asi 15 centimetrů, jsou holá a zcela odkázaná na péči matky. Ošetřovatelé je zatím sledují pouze s pomocí kamery a novinky sdělují veřejnosti prostřednictvím webového deníčku.
O žraloku malohlavém nebo také grónském(Somniosus microcephalus), velké, až šest metrů dlouhé parybě ze severních moří, se předpokládalo, že je dlouhověká; zjistit skutečnou dobu dožití však bylo donedávna nemožné. Tým Johna Steffensena z univerzity v Kodani to zkusil radiokarbonovým datováním bílkoviny crystallinu z očí nedávno uhynulých jedinců, nalezených na pobřeží Norska. Výsledek je doslova šokoval. Jak uvedli ve svém článku v časopisu Science, nejstarší ze zkoumaných jedinců se narodil někdy kolem roku 1620 – plus minus 120 let.
Ve sbírce Národního muzea přírodní historie v americkém Washingtonu našli tamní badatelé čtvrt metru dlouhou lebku neznámého sladkovodního kytovce, kterého pojmenovali Arktocara yakataga. Srovnání s lebkami jiných říčních delfínů prokázalo, že arktokary, které žily asi před 25 miliony lety, jsou blízké příbuzné indických delfínovců. Což je trochu překvapivé – vzhledem k tomu, že onu fosilní lebku přivezl v roce 1951 americký geolog Donald Miller z Aljašky. O objevu arktokary se píše i na webu Sci-News.
Nejznámější sošku českého pravěku, Věstonickou venuši, podrobili novému výzkumu – tentokrát za pomoci mikrotomografu. Vědce zajímá vnitřní struktura sošky; hlavně pak to, jestli byla vyrobena z čisté hlíny nebo zda její hmota skutečně obsahuje úlomky mamutích kostí, jak tvrdil Karel Absolon. Chtějí také detailně prozkoumat vrypy a prohlubně, které má 25 - 29 tisíc let stará plastika ženy na hlavě. První výsledky budou k mání za dva až tři měsíce.
28. července ztratili čínští vědci definitivně spojení s lunárním vozítkem Jü-tchu, které v prosinci 2013 na povrchu Měsíce vysadila sonda Čchang-e 3. Vozítko ujelo jen asi 100 metrů, zastavilo se a od té doby se nehnulo. Pokračovalo však v měřeních. Nejzajímavější data, která odeslalo na Zemi, se týkají geologie Měsíce. Jeho georadar například odhalil nečekaně mělce uložené vulkanické horniny. Zdá se, že Měsíc byl geologicky aktivní déle, než se myslelo.
Zdroj (není-li uvedeno jinak): ČTK
Vysíláno v Planetáriu č. 34/2016, 20. srpna.
