Hry se slovy a jazykem

Rozhovor o knížce s jejím autorem, Pavlem Houserem.

Jak se bavit a jak si hrát, nemáte-li k dispozici nic jiného než svůj mozek a pár pomůcek navrch - hlas, tužku, papír? V takovou chvíli přichází čas her s řečí a jazykem. Čeština vám k tomu dává nepřeberně možností. Dokonce si o tom můžete předem i něco zajímavého přečíst. V knize, která je ve své podstatě dvojjediná. Její hlavní část totiž vyšla tiskem; to, co se na papír nevešlo a nebo nehodilo, je k dispozici na Internetu... Víc vám už prozradí autor sám.

Nejprve tedy pár slov o knížce. Co obsahuje?

 

Hry se slovy a s jazykemKniha se jmenuje Hry se slovy a s jazykem a jak už název napovídá, je především o jazyce. Její obsah je tedy, řekněme, lingvistický. Protože jsou však v jejím názvu i hry, je také spíše hravý, než odborný. Hry jsou ovšem pojaty poněkud šířeji, než byste možná očekávali. Je tam sice kapitola o křížovkách, ale rozhodně to není celé o křížovkách. Najdete tam různé slovní hříčky, ale dozvíte se třeba i to, jak se tvoří zaklínání. Je tam rozbor některých zajímavých literárních děl, kapitoly, věnované vývoji jazyků, ale i hrám samotným, třeba různým slovním fotbalům. Naučíte se také luštit šifry. A protože i stará zapomenutá písma, jako jsou například egyptské hieroglyfy můžeme dnes chápat tak trochu jako šifry, nabízí kniha i kapitolu o tom, jak byla rozluštěna řada starověkých písem, kdo jim přišel na kloub, a jakým způsobem. Další část je věnována etymologii, to znamená původu slov. Z ní se například dozvíte, jaký je původ různých vlastních jmen, nebo třeba názvů měst. Protože kniha je hravá, není text jen pouhým výkladem, ale je doplněn různými úlohami, které si můžete sami vyzkoušet. Jsou tam anagramy, přesmyčky, křížovky, osmisměrky i testy. Rozebrán je třeba jazyk v testech IQ; to znamená, že na základě knížky se můžete svým způsobem připravovat i na nějaký ten IQ test. Obsah je zkrátka dost široký.

Mohl byste, jen tak pro zajímavost, říci něco bližšího třeba o těch zaklínadlech?

Hlavní teze, kterou najdete i v knížce vychází z názoru, že zaklínadla sloužila především k měření času. Vařili jste třeba nějaký lektvar a k tomu jste si říkali: "Ohni vař a zde to pěkně uvař" a nebo "Vař se, vař, kouzlo zmař" a podobně. Smysl říkanky byl v tom, že když jste ji třeba sedmkrát zopakovali, odměřili jste potřebný čas. Zaklínadla byla tedy podle mého něco jako primitivní hodiny. Když už jsme u těch zaklínadel, tak na podobné téma je v knížce i několik dalších kapitol; například o slovních tabu. To jsou taková slova, která se nemají říkat, aby se třeba jejich prostřednictvím něco špatného nepřivolalo. Takové to "O mrtvých jen dobře", "Neber jméno Boží do úst nadarmo" a podobně. Další kapitola je zase věnována kletbám. K těm slovním tabu by ještě stálo za to říci, že tu nejde o cosi pověrečného nebo přežitého, je to stále živý jev. I dnes máme tendenci podvědomě se vyhýbat některým slovům, která třeba souvisejí s medicínou, s určitými chorobami a tak podobně. Ten problém je v knize trochu rozebrán - jaké jsou jeho příčiny, kde se projevuje, jak působí a tak dále.

A co kletby, to je snad také současná záležitost?

Já osobně jsem žádné kletby vymýšlet nezkoušel. V knize jsou jen zmíněny - je přeci jen o slovních hrách, ne o černokněžnictví. To bych rád zdůraznil. My se zabýváme kletbami jako jazykovým jevem. A hravě. Samozřejmě si nemyslíme, že by podle nás měl někdo někoho zaklínat.

Jak už bylo řečeno, vaše kniha měla původně i řadu dalších kapitol, které do ní nakonec nebyly zařazeny. O čem jsou a proč se do knihy nevešly?

Kniha vyšla v edici Hry. Vydavatel se proto snažil, aby její obsah byl hravý. Některé její části, které jsou sice třeba trochu zajímavější, ale spíš pro menší okruh čtenářů, se objevily jenom na webu. Myslím si, že je to v pořádku. Není to žádný nový nápad a je to úplně normální. Takových knih bude stále přibývat. Integrální podobou každého tištěného titulu bude jednou i webová stránka, kde si budete moci přečíst to, co v knize není. A tak je tomu i u mé knihy. Na webu ale samozřejmě není její plný text. Webová stránka neslouží jako náhrada tištěné knihy, ale jako její doplněk. Tu webovou stránku můžete ale číst i v případě, že knihu nemáte.

Jaká je adresa té webové stránky a co nabízí?

Adresa je hricky.webpark.cz. Z kapitol, které v tištěné knize nejsou, je na webu například ta, věnovaná psychologii jazyka. Nebo jak se odborně říká, psycholingvistice. Najdete tu například různé asociace s vlastními jmény - řekněme třeba, že není úplně jedno, jak se jmenujete. Jména různě zní a existuje celá složitá teorie o tom, zda jméno například nějak souvisí s povahou; jak na nás třeba působí jména, která jsou nějakým způsobem exotická a tak podobně. Pouze na webu najdete také speciální kapitoly, věnované evoluci jazyků. V této souvislosti se samozřejmě často hovoří o indoevropské jazykové skupině, ale nejenom o ní. Existují i úvahy o tom, jestli původně existoval jenom jeden lidský jazyk a nebo jestli těch jazyků bylo hned na počátku více a jak se potom dále vyvíjely. Další kapitola na webových stránkách se věnuje židovské kabale. Oč jde? Židé samozřejmě nenapsali jenom Starý zákon, mají i další svaté knihy a nebo texty tohoto typu. Kabala je jedním z nich. Často o ní můžeme slyšet v různých pochybných souvislostech, my se však pokoušíme o seriózní pohled na ní. Kabala patří do naší knihy tematicky kvůli tomu, že se v ní uvažuje o tom, nakolik se lze domnívat, že svět je přímo poskládán z písmen. Kabala chápe celý svět do určité míry jako slovní hru, permutaci nebo jazykovou kombinaci. Další kapitola, kterou najdete pouze na webových stránkách se týká toho, jakým způsobem s jazykem pracují počítače. Možná jste už slyšeli o různých systémech, které se pokouší donutit počítače, aby překládaly texty. Tím nemyslím pouze elektronické slovníky; tady jde o delší texty, třeba i beletrii. Najdete zde i kapitolu o pokusech naučit počítače psát povídky. Zbylo tu i místo pro některé ukázky, které se do tištěné knihy nevešly. Popisují se v ní například různé poetické prostředky, které se používají v poezii; rým nebo třeba aliterace. To jsou texty, v nichž maximum slov začíná na stejné písmeno. Webové stránky nabízejí některé ukázky této poezie. Řeší se na nich i otázka neurolingvistická; v jedné kapitole se totiž zabýváme tím, nakolik je jazyk svázán s lidským mozkem. Jestli máme v mozku nějaká centra pro jazyk a zda případně jazyk nějak souvisí s tou často diskutovanou otázkou hemisfér, kdy pravá mozková hemisféra reaguje trochu jiným způsobem a je zodpovědná za trochu jiný druh činnosti, než hemisféra levá. Vyřešení této otázky by mohlo pomoci léčit různé poruchy a úrazy. No a nakonec si v této souvislosti můžeme ještě říci, že jako určitou poruchu můžeme chápat i to, když si jedinci sami vytvářejí vlastní umělé jazyky. V některých případech je to konání neškodné a dokonce může být třeba literárně zúročeno. Nejgeniálnějším příkladem je určitě J.R.R.Tolkien. Jeho knihy Pán prstenů a Hobit totiž vlastně původně vznikly jenom jako jakýsi doplněk a nebo glosy k umělým jazykům, které si pan profesor vymýšlel. Tolkien však nebyl jediný. Lidí, kteří si vymýšleli umělé jazyky, byla celá řada. I o nich si přečtete na webu. V knize je o tomto tématu jenom letmá zmínka.

A tak si čtěte a třeba i hrajte. Příjemnou zábavu.

Frederik Velinský 

Pořad: Planetárium  |  Stanice: Sever
Čas vysílání: neděle 09:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas