Jak nám vyrostla Sněžka a v Olomouci našli Madonu z polské Nisy
Chaos v krkonošském místopisu, větší „bratříček“ Čeljabinského meteoritu a chystaný marsovský projekt ExoMars.
Nejvyšší hora Krkonoš Sněžka je asi o metr a čtvrt vyšší, než je hodnota, uváděná v mapách. 1602 metry je ve skutečnosti výška trigonometrického bodu na vrcholu. Nejvyšší bod se nachází jinde, u kaple sv. Vavřince, asi 3,5 metru za státní hranicí – tedy v Polsku. Jak se uvádí ve zprávě geodeta Vladimíra Hlavsy, skutečná výška hory je 1603,3 metru nad mořem. Kdy a jestli vůbec se tato skutečnost projeví u kartografů, na to si ještě počkáme.
Správa Krkonošského národního parku chce udělat pořádek i v krkonošském místopisu. Ředitel Správy dokonce jmenoval názvoslovnou komisi, která má vyřešit několik případů, kdy se jedno a totéž místo nazývá dvěma i více jmény, starými i novými. Na mapách pak vzniká chaos, který se zvyšuje s každým novým vydáním. Výsledkem práce komise má být vzorová mapa Krkonoš, která by měla sloužit jako podklad vydavatelům mapových děl.
V Muzeu umění v Olomouci objevili sochu Trůnící Madony z polského města Nisa, významnou památku slezského sochařství 14. století. Polští historici měli za to, že vzala za své za války. Ve skutečnosti byla v roce 1945 z obavy před zničením vyvezena do Javorníku. V 60. letech se ocitla na hradě Šternberku a odtud ji převezli do Olomouce, kde stála dlouhá léta nepovšimnuta v depozitáři. Teď by se měla vrátit na své původní místo – do polské Nisy.
V březnu naši planetu bezpečně mine asteroid 86039. Jeho dráha se podobá dráze tělesa, které loni 15. února zasáhlo Zemi, při průletu atmosférou vybuchlo a pokrylo mnoha úlomky oblast v okolí ruského Čeljabinsku. Planetka 86039 byla objevena v roce 1999. Do těsné blízkosti Země se dostane vždy jednou za sedm let. Vědci by při jejím aktuálním přiblížení rádi zjistili, jestli nemá s čeljabinským tělesem společného i něco víc, než jen dráhu.
V lednu roku 2016 začne evropsko-ruský program výzkumu rudé planety ExoMars, komplikovaná mise několika sond, během níž bude na povrch Marsu vysazen přistávací modul a pak i vozítko. Cílem je dopravit na Zemi vzorky marsovské horniny, o což se dosud nikdo nepokusil. Z Marsu k nám zatím přilétají jen meteority, ale to jsou „vzorky“ vzniklé přirozenou cestou před miliardami let. Čerstvý vzorek by měl na Zemi přistát po roce 2020.
Zdroj (není-li uvedeno jinak): ČTK
Vysíláno v Planetáriu č. 8/2014, 22. února.
