Objevy a události17. listopadu  2002 v 14:24  

Návštěva planiny Nazca

S cestovatelem a reportérem Martinem Mykiskou.

O obrovských obrazcích, pokrývajících planinu Nazca jste už určitě slyšeli a viděli jste desítky jejich fotografií. I teorií o jejich smyslu či účelu jste jistě slyšeli spoustu a mnohé docela fantastické. Málokdo z vás však měl příležitost ona místa navštívit a vidět všechno na vlastní oči. A tak nejprve pár slov na úvod.
Záhadné obří obrazce najdete mezi peruánskými městy Nazkou a Palpou, v oblasti dlouhé zhruba 50 a široké 10 kilometrů. Jsou tu obrovská vyobrazení zvířat, geometrické tvary i dlouhé linie, táhnoucí se bez ohledu na terén kilometry daleko. Říká se, že až do konce první světové války neměl o jejich existenci nikdo ani sebemenší tušení. Pokud o nich totiž nevíte, ze země si jich vůbec nevšimnete. Obrazce se tak prý zjevily až překvapeným pilotům prvních letadel, přelétajících nad planinou. Možná to ale bylo trochu jinak. Některé z obrazců totiž ze země vidět jsou, protože se nacházejí na svazích přilehlých kopců. A naopak - z vyšších poloh jsou zase vidět některé z těch dole. Dokud byly udržované, byly jistě daleko zřetelnější než dnes. Pravda bude asi taková, že obrazce zkrátka až do jisté doby nikoho nezajímaly. Předpokládá se, že byly vytvořeny někdy v rozmezí od 5. století před našim letopočtem do počátku 13. století letopočtu našeho. Technologie jejich výroby je známá a ještě se k ní vrátíme. Dodnes však nikdo netuší, proč se předincké indiánské civilizace výrobě těchto obrazců věnovaly s takovým zaujetím. Podobných lokalit jako Nazca je totiž v Peru celá řada, jen nejsou tak medializované.
Co se teorií o smyslu obrazců týče, populární jsou zejména astronomické teorie. Podle nich vyznačují čáry východy či západy astronomických objektů. Linií je však příliš mnoho a v noci pochopitelně nejsou vidět. Také se říká, že obrazce zvířat mohou znázorňovat souhvězdí. Jenže i v tom je háček. Ptejte se v peruánských horských vesnicích a zjistíte, že indiáni si nevšímají hvězd jako my. Naopak: názvy dávají temným místům v Mléčné dráze. Vidí v nich lamu, její mládě, ropuchu nebo posvátného hada. Takže žádná souhvězdí.
Pak jsou tu ještě různé astronautické teorie o přistávacích drahách mimozemských korábů nebo indiánských větroňů a spousta dalších. Pro Středoevropana, který se doma vybavil znalostí všech těch více či méně pravděpodobných teorií o obrazcích z Nazky pak musí být skutečně úžasný zážitek, proletět se nad planinou v letadle a vidět je na vlastní oči. Poštěstilo se to i Martinu Mykiskovi.
 

Nazca

Nazca


 


Prohlídka planiny Nazca je dnes velice usnadněná - jednoduše si můžete najmout malé sportovní letadlo pro čtyři až šest lidí, které dělá vyhlídkové lety nad celou planinou. Je to skvěle propracovaná turistická atrakce. Piloti dobře vědí, co mají člověku ukázat, takže se s nimi dostanete nad všechny ty známé obrazce, které představují různá mytologická zvířata andských indiánů. Nad každým zvířetem letadlo opíše velkou osmičku a vy díky tomu vidíte obrazec ze všech stran přímo pod vámi. Pro slabší žaludky je to docela nepříjemné, protože letadlo je nakloněné hned napravo, hned zase nalevo a když pozorujete ty obrazce pod sebou, často ještě prostřednictvím hledáčku fotoaparátu, tak se vám z toho potom motá hlava. Po návratu má proto většina lidí lehké žaludeční problémy. Myslím si ale, že všechny ty obtíže jsou jednoznačně přehlušeny zážitkem z pozorování obrazců, kterých tam je opravdu spousta. Navíc jsou ty obrazce překřížené stovkami a stovkami čar, provedenými stejným způsobem, které měří stovky metrů a vedou všemi směry jedna přes druhou a křížem krážem. Když se vrátíte zpátky, opravdu nevíte, co si o tom máte myslet. Myslím, že je to jeden z divů světa.

Možná bychom měli popsat výrobní technologii. Jak jsou ty obrazce a čáry vytvořeny?

Všechny obrazce v Nazce vznikly tak, že došlo k odkrytí zvětralého povrchu hornin. Planina Nazca vypadá zdálky jako písečná poušť, ale není to pravda. Její povrch je vyfoukaný větry a proto natvrdo zpevněný, tvořený jakýmsi krunýřem. Když ten svrchní krunýř odstraníte, což není problém, protože není nijak zvlášť silný, objeví se materiál jiného zbarvení. Obrazce jsou hluboké jen pár centimetrů. Fascinující je, jak mohli lidé kdysi dávno tyto desítky až stovky metrů veliké obrazce vytvořit. Rozhodně je nemohli pozorovat ze vzduchu, z letadla nebo třeba z balónu. I když jedna spekulativní teorie říká, že indiáni v jižní Americe byli schopni zkonstruovat horkovzdušný balón, připoutaný k zemi, ze kterého by potom mohli řídit stavbu těch obrazců. Ale není to prokázané.

Zopakujme si ještě jednou, jak jsou obrazce u Nazky vytvořeny. Místní obyvatelé jednoduše odstranili vrchní, tmavou vrstvu kamenů a štěrku, pod níž se nachází světlý písčitý podklad. Na planině Nazca takřka vůbec nepršelo a neprší, neznají tam bouře. Silný vítr, dující od jihovýchodu a od Pacifiku odnáší odsud všechny drobnější částice, které by obrazce mohly zasypat. A tak se nám zachovaly přes dlouhá staletí až do dnešních dnů. I se svým tajemstvím.

Dnes jsou obrazce oblíbeným turistickým cílem a přiživuje se na nich i spousta průvodců. Co říkají turistům?

Průvodců je tam celá řada, na nejrůznější úrovni, takže se od nich můžete dozvědět jak velice zjednodušené výklady, tak i docela fundované. Řekl bych, že dnes už je překonaný ten výklad, že obrazce u Nazky jsou obrovským kalendářem pod širým nebem. Jedna z námitek proti této teorii říká, že by se za pomoci linií a obrazců jen těžko daly sledovat noční objekty na obloze, protože linie v noci samozřejmě nejsou vidět. Dnešní průvodci se o této hypotéze zmiňují už jen v té souvislosti, že už to vlastně není pravda; nějaké jiné pořádné vysvětlení tam ale prezentováno není. Obrazci se ale nadále zabývají někteří vědci a konstruují nové teorie. Já sám jsem se seznámil s publikací, která vysvětlovala, že obrazce v Nazce jsou jakási obrovská obětiště, zasvěcená jednotlivým horám, které indiáni v Andách považovali za duchy nebo nadpřirozené bytosti, a ke kterým se modlili. Viděli totiž, že právě z hor vždycky přichází voda, a že ty hory vlastně ovlivňují klimatické podmínky. Ti horští duchové se mohli indiánům zjevovat prostřednictvím znamení, třeba jako různá zvířata. Například kolibřík byl poslem deště; proto má taky jeden z obrazců na planině tvar kolibříka. Obětiště byla zasvěcená těm různým symbolům - zvířatům, která představovala horské duchy.

Na téhle teorii opravdu něco je. Každá peruánská hora má dodnes svého boha. Víru v ně mají obyčejní Peruánci doslova pod kůží. Třeba děti: když malují hory, má každá z nich oči, nos a ústa. Peruánské vesničany zná dobře Olga Vilímková. Žila mezi nimi, učila je a před časem o nich i o jejich víře hovořila i v našem Planetáriu. Připomeňme si, co nám tenkrát řekla o vztahu prostých indiánů k horám:
Pro mě byly velice působivé obřady s andskými kněžími komunity Q'eros, kteří žijí velice vzdálení od civilizace a křesťanství nepoznali, takže jejich obřady jsou vlastně jakoby incké, opravdu velice tradiční. Jejich kontakt s bohy hor - apuy a nebo s Matkou zemí je skutečně velmi blízký. Oni se boha hory na něco konkrétního zeptají a bůh hory jim odpoví. A oni tu odpověď slyší. Bůh ji prostě zašumí ve větru. Nebo ji zazpívá nějaký pták a nebo ji zašumí potok. Potom jsou obřady, které provádějí běžně lidé, kteří jdou do hor. Tehdy staví takové malinké kamenné mohyly. Mohyla jim reprezentuje vzdálenou horu a jejího boha a oni jsou mu tak vlastně nablízku a mohou s tím bohem mluvit a zase ho třeba o něco poprosit. Stejně tak si staví z kamení třeba domky, když prosí boha o dům a nebo o to, aby jeho dům nebyl zničený při zemětřesení. Z kamení si ale mohou postavit třeba i stádo lam a alpak a prosit boha o rozšíření stáda?
Co tedy můžeme vědět o podobách víry předinckých obyvatel Peru, před osmi sty a nebo dokonce dvěma tisíci lety? Vůbec nic. Zbyly nám po nich jen ty obrazce, keramika, zbytky sídlišť a práchnivějící pozůstatky.
Vraťme se ale ještě na chvilku k diskusím o účelu obrazců z planiny Nazca. Zajímavou teorii vyslovil nedávno Američan David Johnson. Hydrologickým průzkumem prokázal, že obrazce (zejména pak ty čistě geometrické) označují místa, která mají vztah ke zdrojům pitné vody. Jak známo, západní jihoamerické pobřeží je místem, kde se srážejí jihoamerická s pacifickou litosférickou deskou. Ta se pod ní podsouvá a zdvihá Andy. Protože jde o poměrně rychlý pohyb (asi 7 cm za rok), vznikají v horách geologické zlomy. Ty zadržují a vedou vodu do nižších poloh, kde se tvoří její podzemní zásobníky. Nazkánci tyto zásobníky dokázali najít a navrtat do nich studny. David Johnson tvrdí, že se obrazce vždy nacházejí pospolu s geologickými zlomy, podzemními rezervoáry, studnami, rozvody vody, bývalými sídlišti a pohřebišti. Obrazce navíc mohly sloužit i k rituálním účelům - tedy k nejrůznějším obřadům, jak jsme ostatně už naznačili.
Ale co si máme v této souvislosti myslet o slavném vyobrazení postavy, zvané Astronaut? Erich von Däniken ji označuje za zpodobnění mimozemšťana... Češi Jaroslav Klokočník a František Vítek identifikovali v postavě rybáře! Jeho vztyčená ruka drží vezírek a u nohou má rybu. Mezi pobřežím a horami vždy existovala obchodní výměna a ryby byly důležitou obchodní položkou. Rybářova postava je dobře vidět ze země, protože se nachází na svahu kopce. Byl to snad jakýsi billboard nebo turistická značka? Vedla kolem něj obchodní cesta? Dnes už tam není, zato tudy vedou dvě rovnoběžné paprskové linie. Kde je pravda - nevíme. Každý se může mýlit a všechno může být úplně jinak. Potíž je v tom, že si žádnou teorií nikdy nebudeme moci být stoprocentně jisti. To bychom se museli zeptat starých Nazkánců. A to bohužel nejde.
Ale vraťme teď ještě na chvíli slovo cestovateli Martinu Mykiskovi.
 

Nazca

Nazca


 


Planina Nazca pochopitelně přitahuje davy turistů z celého světa. Co od své návštěvy mohou čekat?

Samotné městečko Nazca leží na Panamerické dálnici, což je hlavní silniční tah podél pobřeží, který propojuje velkou část jižní Ameriky a vede přes celé Peru. Většina cestovních kanceláří organizuje po Peru, které je neobyčejně bohaté na památky, velice podobný turistický okruh, který zahrnuje i Nazcu. Lidí je tam tedy dost, zas až tolik to ale nevadí, protože v letadle jste čtyři nebo maximálně šest, a tak si ten zážitek můžete třeba se skupinkou přátel vychutnat vcelku soukromě. No a díky tomu, že tam těch turistů je tolik a Peru je chudá země, vládne mezi tamními cestovkami tvrdý konkurenční boj. Takže musím říct, že turistické služby jsou v Peru opravdu na poměrně dost vysoké úrovni.

Zájem turistů je tedy velký, přes Nazcu vede dokonce už zmíněná Panamerická dálnice. Když ji kdysi dávno stavěli, o obrazcích se toho ještě mnoho nevědělo, příliš chráněné nebyly a několik jich bylo stavbou velmi poničeno. Od té doby se ovšem hodně změnilo. Jak jsou obrazce chráněny dnes?

Dnes je vyhlášen striktní zákaz vstupu na území s obrazci a za jeho porušení jsou dost vysoké pokuty. Nikomu bych tedy nedoporučoval tam chodit a snažit se obrazce pozorovat zblízka. Není pro to ani důvod; drtivá většina návštěvníků může obrazce velice pohodlně vidět z letadel. Kdo se s nimi chce seznámit z menší vzdálenosti, může využít vyhlídkovou věž na odpočívadle u Panamerické dálnice. Stojí právě v místě, kde dálnice protíná jeden obrazec a poblíž jsou ještě dva další. Z té výšky nějakých pěti až deseti metrů nad okolním terénem si tak můžete prohlédnout několik obrazců z celkem bezprostřední blízkosti.

Mluvil jste o obrazcích i s obyčejnými lidmi, třeba obyvateli městečka?

Tak to je strašně zajímavé. Peru je rozvojová chudá země, vzdělání tam není na příliš vysoké úrovni a obyčejní lidé v městečku Nazca z šedesáti nebo sedmdesáti procent vůbec o ničem nevědí. Zeptáte se jich na obrazce z Nazky a oni krčí rameny. Samozřejmě, pokud už o nich něco vědí, tak potom vám jsou schopni říci spoustu zajímavých věcí. Jsou na tu svou světoznámou atrakci patřičně hrdí, chlubí se s ní a vědí třeba i o Marii Reicheové, německé matematičce, která strávila celý život studiem obrazců z Nazky. Nicméně - opravdu pro mně bylo překvapující, že spousta místních lidí o těch obrazcích vůbec nic neví.

Nazca to ovšem nejsou jenom zmíněné obrazce. V okolí byla učiněna i řada archeologických objevů. Je v městečku Nazca třeba i nějaké muzeum, kde by bylo možné si je prohlédnout?

Je tam vynikající archeologické muzeum, kde je spousta nálezů, přehledně popsaných a seřazených. Na dvorku stojí modely indiánských obydlí i podzemních hrobů. Kolem Nazky je celá řada podobných odkrytých hrobek, které jsou však z velké části porušené a vyloupené. Během 19. a 20. století tam totiž řádili vykradači hrobů, kteří nebožtíkům brali zejména zlato a stříbro. I přesto stojí návštěva takové hrobky za to. Pod širým nebem tam uvidíte prohlubně a v nich sestavené lebky s kusy oděvů a třeba i se zbytky vlasů. Je to velice působivé.

Když to tedy shrneme - je i pro Čecha jednoduché, pokud na to má finanční prostředky, městečko a planinu Nazca navštívit?

Jak jsem se už zmiňoval, konkurence je tam veliká. I díky tomu nejsou ceny nijak zvlášť přemrštěné a myslím si, že i obyčejnému českému cestovateli se vyplatí dát pár dolarů za prohlídku této světoznámé turistické atrakce.

Šťastnou cestu!

Frederik Velinský
Fotografie: Martin Mykiska (publikováno s jeho svolením).

DODATEK

Kde si přečíst víc?

Na internetu vám zejména mohu doporučit stránky Kathy Dooreové, nazvané Nazca. The Enigmatic Lines of the Nazca Pampa. Najdete na nich obsáhlou fotogalerii obrazců, informace o nových objevech, povídání o Marii Reicheové a na své si přijdou i milovníci mimozemských teorií, kterým stránky nabízejí třeba i fotografie neidentifikovatelných objektů nad planinou Nazca. Ač jsou tu zveřejněna i poněkud diskutabilní fakta, je to provedeno kulturním a přehledným způsobem (alespoň mám ten pocit).
Na českém webu o Nazce mnoho originálních informací nenajdete. Pokud nejde o obrázky či informace, stažené z výše zmíněných stránek Kathy Dooreové, jedná se většinou o dost fantastické (až fantasmagorické) články oněch "badatelů", kteří sice nesnášejí vědce, označují je za suchary bez fantazie a jejich teorie přímo za bláboly, sami však mnohdy zveřejňují neověřitelné a hlavně nepřesné informace. Například internetový magazín Pyramida.kom.cz cituje hypotézu, podle níž by planina Nazca mohla být například "letištěm indiánských větroňů" a za jejího autora označuje Rusa Kazanceva (známého fantastu, který i tunguzský meteorit považoval za loď vesmířanů, tuším ze souhvězdí Labutě). Stačí však otevřít knihu Miloslava Stingla Uctívači hvězd, abyste se dozvěděli, že onen ruský badatel se ve skutečnosti nejmenoval Kazancev, ale Kazakov, a že tedy jde o úplně jiného člověka. Možná je to drobnost, ale podlamuje to důvěryhodnost autora.
Další pikantní informace nabízí Jiří Wojnar v jedné z kapitol své knížky Tunel do kosmu. Podle něj byla Nazca dokonce polním letištěm pro stroje, udržující letecký most mezi kontinenty. Zajímavé je také jeho tvrzení, že zřizovatelé letiště planinu nejprve velmi pracným způsobem odvodnili. Autor zřejmě není informován o skutečnosti, že planina je odvodněna jaksi od podstaty, samotnou přírodou a její obyvatelé se naopak museli mnohdy značně přičinit, aby sem nějakou vodu dostali. Ale nešť. Udělejte si obrázek sami, chcete-li. Jste-li skeptici, přeji vám pevné nervy.
Zachce-li se vám číst seriózní informace, lze je v češtině nalézt třeba v přírodovědeckém časopise Vesmír. O planině Nazca do něj psal například Mnislav Zelený (Je záhada geoglyfů v Nazce vysvětlena? Vesmír 60, č. 2/1981, s. 52-56) a v poslední době Jaroslav Klokočník s Františkem Vítkem (Nazca - mýtus a skutečnost, Vesmír 81, č. 2/2002, s. 94-101; připojen je i zkrácený překlad článku peruánského archeologa Aurelia Rodrígueze Rodrígueze Geoglyfy u Limy. Tanec kolem mytického hada). Jaroslav Klokočník psal o obrazcích u Nazky i do geografického magazínu Koktejl (Překvapivá zpráva z Nazca, Koktejl č. 7-8/ 1998). A doporučit vám konečně můžeme i už zmíněného Miloslava Stingla, tedy Uctívače hvězd a nebo skvělou knihu o letecké archeologii Objevy z ptačí perspektivy od Leo Deuela, která u nás vyšla v roce 1979. 

Pořad: Planetárium  |  Stanice: Sever
Čas vysílání: neděle 09:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas