Nebohý Beagle 2 na Marsu a svitky z Herculanea pod rentgenem
Na jachtě do Antarktidy, hrobka z časů Alexandra Makedonského v řecké Amfipoli a neznámé planety na periferii Sluneční soustavy.
Z přístavu v australském Hobartu vyplula ke břehům Antarktidy česko-polská expedice na jachtě Selma. Míří do Velrybí zátoky v Rossově moři na 78. stupni jižní šířky, oblíbeného startovního místa řady polárních výprav minulosti. Rossovo moře je kvůli plovoucímu ledu a špatnému počasí jen obtížně dostupné. Tak hluboko na jih zatím žádná jachta nedoplula. Cílem plavby je kromě rekordu získávat peníze na podporu českého výzkumu v Antarktidě.
Nevyloupená hrobka významného jedince z konce 3. století před Kristem, odkrytá archeology v řecké Amfipoli, obsahovala podle odborníků ostatky nejméně pěti lidí – ženy starší 60 let, dvou mužů středního věku, novorozence a ještě jedné osoby, která byla zpopelněna a jejíž pohlaví se nepodařilo určit. Spekuluje se, že v hrobce mohl být pohřben někdo z rodiny slavného dobyvatele Alexandra Makedonského nebo některý z jeho generálů.
Vědcům se podařilo přečíst první slova ze zuhelnatělých papyrových svitků, nalezených už v 18. století v tzv. Vile papyrů v Herculaneu, zničeném při známém výbuchu Vesuvu v roce 79 našeho letopočtu. Podařilo se to díky nové metodě rentgenologického průzkumu, tzv. metodě fázového kontrastu. Obtížnost výzkumu je dána tím, že v antických dobách se psalo inkoustem na bázi sazí, jehož zbytky je velice těžké odlišit od zuhelnatělého podkladu.
Na snímcích americké sondy Mars Reconnaissance Orbiter se podařilo najít ztracenou evropskou sondu Beagle 2, která na povrchu Marsu přistála na Vánoce roku 2003, ale vědcům se s ní nepodařilo navázat spojení. Objev je pro vědce velmi frustrující – zdá se totiž, že Beagle přistál úspěšně. Jediným problémem je, že se mu zřejmě vinou mechanické závady nepovedlo odklopit všechny solární panely. Pod jedním z nich zůstala skrytá anténa.
Na periférii Sluneční soustavy se možná ukrývají ještě nejméně dvě planety o velikosti Země a snad i větší. Podle odborníků z univerzity v Madridu o tom svědčí podivně excentrické dráhy některých těles za dráhou trpasličí planety Pluto, které se podle nich dají vysvětlit jedině přítomností jiných, větších objektů, které je ovlivňují svou gravitací. Na podrobnější informace si však budeme muset vinou omezeného množství dat ještě nějakou dobu počkat.
Zdroj (není-li uvedeno jinak): ČTK
Vysíláno v Planetáriu č. 4/2015, 24. ledna.