Nejrychlejší čtyřnohý robot a struny z pavoučích vláken
Rostliny jako nenápadní vetřelci v Antarktidě, Cirebonský poklad z mořského dna má prý kupce, nebeská tělesa a katastrofa Titaniku.
Někteří roboti dovedou i běhat. Jeden z nich, čtyřnohý Cheetah (česky Gepard), nedávno vytvořil nový rychlostní rekord v kategorii robotů s nohama. Na pohyblivém pásu v laboratoři firmy Boston Dynamics běžel rychlostí 29 kilometrů v hodině. Konstruktéři s ním mají velké plány. Z laboratoře se chtějí přesunout do terénu a rychlost mechanického Geparda přiblížit rychlosti toho skutečného.
Japonský vědec Šigejoši Osaki se dlouhá léta věnuje zkoumání mechanických vlastností pavoučího vlákna, technologii jeho získávání od pavouků, chovaných v zajetí, a také jeho praktickému využití. Nedávno dokonce z vláken tří set samiček nefily chluponohé spletl houslové struny. Mají prý měkký, příjemně zbarvený tón, podobný zvuku tradičních strun z ovčích střev, které se už prakticky nevyrábějí.
Příroda Antarktidy je v ohrožení. I kvůli turistům, kteří do ní mohou zanést vetřelce – nepůvodní rostliny. Dva roky vědci vysávali záhyby oděvů, kapsy, podrážky i batohy návštěvníků Antarktidy a vybírali z nich uvízlá semena. Každý na sobě nebo u sebe nějaká měl - v průměru to bylo devět semen na osobu. Někdy i taková, kterým by se v Antarktidě dařilo, třeba semena islandského máku Papaver nudicaule nebo trav kostřavy rákosovité a lipnice roční.
Tzv. Cirebonský poklad možná najde svého kupce a bude jako celek vystaven v muzeu. Oznámila to společnost, která jej před šesti lety vyzvedla z vraku lodi, potopené kolem roku 960 u přístavu Cirebon, při pobřeží indonéského ostrova Jáva. Mezi nálezy jsou egyptské sošky z křišťálu, sklo z Mezopotámie, perly z Perského zálivu, bronzové a zlaté předměty z Malajsie nebo čínský porcelán.
4. ledna roku 1912 se Slunce, Země a Měsíc dostaly do jedné přímky. Měsíc byl zároveň nejblíže k Zemi za posledních 1400 let. O den dříve dosáhla Země na své eliptické dráze největšího přiblížení k Slunci. Součet faktorů zvýšil vliv Měsíce na příliv a odliv v pozemských mořích. Následkem toho mohlo být, podle vědců, do Atlantiku vyplaveno nezvykle mnoho ledovců. Nebeská tělesa tak možná nepřímo způsobila katastrofu Titaniku, který se 14. dubna toho roku s jednou ledovou horou potkal.
Zdroj: ČTK
Vysíláno v Planetáriu č. 12/2012, 17. – 23. března.
Pravidelná rubrika Objevy a události se vysílá na začátku každého Planetária.
