Nová hypotéza o Marsových měsících a náš (možná) nejstarší předek
Hojení ozonové díry, krutihlavové u Milovic a jedna z nejstarších trepanací na africkém kontinentu.
Vrstva ozonu, která nás chrání před smrtícím ultrafialovým zářením, se obnovuje a ozonová díra mizí; ukázala to čerstvá data. Podle vědců je to díky úbytku chloru, který ozon rozkládá. Chlor se do atmosféry dostával hlavně prostřednictvím freonů, plynů, používaných v chladničkách nebo jako hnací médium ve sprejích. V roce 1987 se státy světa dohodly, že je přestanou používat. Plné zacelení ozonové díry se i tak čeká až za 40 nebo 50 let.
V Přírodní rezervaci Milovice se vedle divokých koní, zubrů a praturů daří také vzácným ptákům – krutihlavům obecným. Letos vyvedli mláďata ve všech pěti budkách, které jim ornitologové nachystali. Krutihlavům se u Milovic líbí: díky velkým kopytníkům tam neroste vysoká tráva a důležitá jsou i četná mraveniště – vynikající zdroj potravy. Krutihlavové na zimu odlétají. Vědci proto část mláďat okroužkovali. Zajímá je, kolik se jich do Milovic vrátí. Víc se dočtete v tiskové zprávě o.p.s. Česká krajina.
Homo naledi, považovaný někdy za našeho nejstaršího předka, žil asi před 912 tisíci lety, uvádí web Archaeology. Tým paleoantropoložky Many Dembové z univerzity v kanadském Burnaby k tomu došel studiem kosterních pozůstatků, zejména lebek a zubů, objevených v roce 2013 v jeskynním systému Rising Star nedaleko známé jihoafrické lokality Swartkrans. Vědci je porovnávali s ostatky jiných hominidů, u kterých jsou k mání geologická data, na která se v případě Homo naledi zatím napjatě čeká.
Jak píše web Nauka w Polsce, polští archeologové v súdánském Omdurmanu vykopali šest až sedm tisíc let starý hrob muže s trepanovanou lebkou. Jde o jeden z nejstarších dokladů trepanace v Africe. Muž obtížný chirurgický zákrok nepřežil, okraje otvoru v lebce nenesou žádné stopy po hojení. Muselo jít přitom o významnou osobnost. Mrtvý byl pohřben ve skrčené poloze, posypaný okrovou hlinkou, s lasturu mlže na čele.
Stejně jako náš Měsíc i dva měsíčky Marsu, Phobos a Deimos, mohly vzniknout po srážce mateřské planety s jiným velkým tělesem planetárních rozměrů – z trosek, které se dostaly na oběžnou dráhu. Podle scénáře, publikovaného v časopise Nature Geoscience, mohl mít Mars původně ještě třetí, mnohem větší měsíc, který však obíhal tak blízko, že nakonec podlehl přitažlivým silám, rozpadl se a zřítil. Hypotézu (viz např. článek na webu Phys.org) bude pochopitelně třeba ověřit.
Zdroj (není-li uvedeno jinak): ČTK
Vysíláno v Planetáriu č. 28/2016, 9. července.
