Peří archeopteryxů a oxid uhličitý v hledáčku nové americké družice
Sčítání kamzíků v Tatrách, plány na přilákání dropů na Moravu a pravda o neidentifikovatelných létajících objektech nad Norskem.
Už padesát let se ve Vysokých Tatrách dvakrát do roka sčítají kamzíci. Letos v červnu jich zoologové napočítali 1232; nejvíc v celé historii sčítání těchto sudokopytníků. Většina kamzíků přitom žije na slovenské straně Tater. K růstu jejich populace přispěly podle odborníků především mírnější zimy, přikrmování a zimní uzávěra některých turistických stezek. Mimochodem – Vysoké Tatry jsou nejsevernější oblastí výskytu kamzíků na světě.
Mezi nejtěžší létající ptáky vůbec patří dropi velcí. Kdysi žili a hnízdili i na jižní Moravě, kde je ale dvacet let nikdo neviděl. Vypudilo je intenzivní zemědělství. V Rakousku se ošem dropi vyskytují, a tak se na Znojemsku ochranáři a zemědělci dohodli na společné strategii, která by měla tyto ptáky na Moravu znovu přilákat. Sto hektarů pozemků bude oseto speciálně navrženou mozaikou plodin, které zemědělci nebudou chemicky hnojit a vynechají i pesticidy.
Němečtí paleontologové důkladně prostudovali dobře dochovanou fosilii archeopteryxe, která se našla v roce 2011. Všímali si hlavně peří, ze kterého se snažili vyčíst, jestli tento pověstný prapták vůbec dovedl létat. Zaujalo je zejména aerodynamické tvarování postranních per na ocase, které skutečně mohlo při letu hrát významnou roli. Jinak podle nich sloužilo peří archeopteryxovi jako tepelná izolace a nejspíš i jako okrasa při namlouvacích rituálech.
Norští piloti, kteří se v 50. letech občas setkávali se záhadnými objekty létajícími vysokou rychlostí ve velkých výškách, se konečně dočkali vysvětlení. Podle vyjádření americké zpravodajské služby CIA šlo o testovací lety výzvědných letounů Lockheed U-2, které létaly až 18 kilometrů vysoko – mnohem výše, než tehdejší vojenská letadla. Protože šlo o špionážní stroje, byly jejich aktivity utajeny. Pro běžnou veřejnost se z nich stala UFO.
Američané vypustili na oběžnou dráhu kolem Země družici OCO-2, určenou k měření množství oxidu uhličitého v atmosféře naší planety. Družice létající ve výšce 700 kilometrů má vědcům poskytnout ucelený přehled o lidských i přírodních emisích tohoto skleníkového plynu a také o tom, kolik ho zpětně pohlcují lesy a oceány. Podle dosavadních výzkumů je současný podíl oxidu uhličitého v atmosféře Země nejvyšší minimálně za posledních 800 tisíc let.
Zdroj (není-li uvedeno jinak): ČTK
Vysíláno v Planetáriu č. 28/2014, 12. července.
