Z "kuchyně" muzejního preparátora

Rozhovor s preparátorem muzea v Mostě Jaroslavem Bažantem.

Nedílnou součástí všech muzejních sbírek jsou nejrůznější preparáty živočichů. Neznalí laici je obvykle šmahem označují za "vycpaná zvířata". V některých případech pravdu mají, v jiných nikoliv. Záleží to na zvířeti a také na preparátorovi...
V preparátorské dílně v suterénu mosteckého muzea stojí čerstvě preparovaný mohutný divočák. Preparátor Jaroslav Bažant mu věnoval (s jistými přestávkami) čtvrt roku tvrdé práce. Proč? Čím si právě tohle divoké prase zasloužilo být preparováno a stát se ozdobou muzejních sbírek? To byla první otázka, kterou jsme Jaroslavu Bažantovi položili.


 

Spokojený pašík? Jedná se o největší exemplář divokého prasete, který kdy byl v okolí Mostu střelen. Kanec vážil 170 kilogramů a zastřelil ho myslivec Václav Bulan z Mysliveckého sdružení Lišnice, což je osvícený člověk, který ví, že takhle cenná zvířata je vhodné věnovat do muzea či do nějaké jiné instituce, která se o ně postará...

Věnoval vám ho, takže se vlastně připravil o trofej...

Ano, byl tak velkorysý. Z kance získal alespoň kly neboli zbraně; náš preparovaný exemplář má zuby z dentakrylu.

Dělal jste už někdy nějaký takhle velký preparát?

Je to zatím můj největší... Druhým největším byla dospělá srna, ale ta je svou velikostí proti tomuto praseti v podstatě nepatrná.

A jak se takové veliké prase vůbec preparuje?

Originál jsou jenom kůže a lebka, ostatní tělo je uměle vytvořeno. Základ představuje kostra ze železných profilů a silných tyčí, objemy těla jsou vyrobeny z tvrdého pletiva. Potom je tělo vymodelováno směsí hoblin a sádry a po zaschnutí a nalakování je na tuto sochu svalnatého prasete natažena kůže.

Jedná se tedy částečně o sochařské dílo a částečně o preparát.

Ano - preparovaná je jen kůže a lebka; tělo zvířete je socha... Stažená kůže ze savců, tedy i z tohoto prasete, se musí speciálně vyčinit. Základem veškerých činících roztoků je sůl, potom různé hlinité či chromité soli. Kůže musí být napřed z vnitřní strany zbavena veškerých masitých a tukových zbytků. S kolegou, který je u nás na civilní službě, jsme jich z rozprostřené kůže nařezali asi 30 kilogramů. Pak je kůže namočená v činících roztocích a to několik dnů. Teprve poté, kdy roztoky proniknou celou tloušťkou kůže, která je třeba u tohoto prasete velice silná, můžeme mluvit o vyčiněné kůži, připravené k dalšímu zpracování. Na závěr byla kůže našeho kance otrávena speciální chemikálií, zvanou molantin, který ji zabezpečí před jakýmikoliv kožojedy.

To je běžný postup a nebo se některá zvířata i dnes vycpávají klasickou technologií?

U takových velkých zvířat, jako je tohle prase je to úplně běžný postup. Ostatní, menší a nebo úplně malá zvířata se preparují tradičním způsobem, který je známý mezi veřejností. Tělo zvířete se vymodeluje z chuchvalců dřevité vlny a utáhne provázkem. Svalstvo na nohou se nahradí vatou a podobně.

Jak se preparují třeba ryby? I jejich preparáty bývají pravidelnou součástí muzejních sbírek...

Existuje několik způsobů, jak preparovat ryby, případně i plazy a obojživelníky. Pro mně nejosvědčenější způsob spočívá ve stažení kůže, jejím vyčinění ve zředěném formaldehydu a poté vyplnění kaší ze sádry a pilin.

Jakou pak mají takové preparáty životnost?

Pokud je preparát správně udělaný, naprosto neomezenou. A to proto, že činící roztoky a případně moderní chemikálie, které tyto preparáty otravují, zabezpečí dokonale kůži a jakýkoliv organický materiál proti rozkladu.

I proti hmyzu?

Ano, samozřejmě - na to jsou ty jedy.

A nejsou pak preparáty nebezpečné pro člověka? A nebo alespoň pro preparátora?

Pro preparátora nebezpečné být mohou. Formaldehyd i ty ostatní jedy, které se prodávají koncentrované, nejsou příliš zdravé. Při finálním postupu se však používají natolik zředěné, že už nehrozí téměř žádné nebezpečí. Posléze, když preparát vyschne, obsahuje už jen nepatrné množství závadných látek; tak nepatrné, že nehrozí vůbec nic.

Přesto se ale v muzeích sbírky občas plynují. Proč se to tedy dělá, když vlastně ty preparáty nemůže nic napadnout ani sežrat?

Neplynují se preparáty obratlovců. Většinou se jedná o bezobratlé, zejména hmyz. Ten se totiž ničím nekonzervuje; otravuje se pouze jeho prostředí, aby nemohlo dojít k napadení různými rušníky, moly, kožojedy a podobným hmyzem.

Preparovaný kanec zatím ještě na své místo v muzejní expozici čeká. Ale jistě se ho dočká - byla by to věčná škoda, utajit ho před veřejností. To ostatně můžete posoudit sami z fotografií... Je na nich zachycen postup výroby preparátu a samozřejmě i jeho výsledná podoba. Myslím, že velmi zdařilá.

Frederik Velinský
Fotografie laskavě zapůjčil Jaroslav Bažant
Podívejte se i na článek Jak se dělá nosorožec.

FOTOPŘÍLOHA

 

První fáze - kovová kostra - Foto: Jaroslav Bažant

První fáze - kovová kostraFoto: Jaroslav Bažant


 


Tělo je modelováno směsí hoblin a sádry - Foto: Jaroslav Bažant

Tělo je modelováno směsí hoblin a sádryFoto: Jaroslav Bažant


 


První zkouška kůže - Foto: Jaroslav Bažant

První zkouška kůžeFoto: Jaroslav Bažant


 


Zašívání kůže - Foto: Jaroslav Bažant

Zašívání kůžeFoto: Jaroslav Bažant


 


Vyztužení uší, rypáku a nosních dírek - Foto: Jaroslav Bažant

Vyztužení uší, rypáku a nosních dírekFoto: Jaroslav Bažant


 


Preparát je hotov - Foto: Jaroslav Bažant

Preparát je hotovFoto: Jaroslav Bažant


 


Zpět na titulní stránku. 

Pořad: Planetárium  |  Stanice: Sever
Čas vysílání: neděle 09:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Soutěže

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas