Chlupáčovo muzeum

7. prosinec 2008

V suterénních prostorách budovy Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze na Albertově bylo nedávno otevřeno nové muzeum - Chlupáčovo muzeum historie Země. Není sice velké, ale přesto nabízí návštěvníkům poutavou procházku dávno zaniklými světy, které už dnes známe jen ze zbytků, stop a otisků.

Kdy a jak vznikla myšlenka na vybudování podobného muzea? Proč bylo založeno? O tom hovoří vědecký pracovník Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Martin Mazuch.

Mazuch: "Došlo k tomu svým způsobem trošku jako z nouze ctnost. Dlouho jsme měli poměrně velké prostory sbírek, ale byly sbírky toho typu jako jsou v Národním muzeu - to znamená skříně, šikmé vitríny a víceméně všechno to bylo plné. Přibývaly stále nové a nové věci a tak bylo potřeba vymyslet nějaký způsob, aby ty sbírky mohly fungovat jako depozitář a zároveň aby měly tu část expoziční. To znamená, že se ty sbírky přepracovaly na část depozitáře, a pak na část, která bude fungovat jako nějaká sice částečně omezená, ale veřejně přístupná expozice čistě specializovaného muzea této historie. První žádosti na ministerstvo, nějaké dotace a podobně, proběhly už v půlce devadesátých let. Reálné to začalo být někdy v letech 2003 a 2004, kdy byly peníze přislíbeny; pak přišly, různě se přesouvaly na účtech, zkrátka klasická peripetie, a ve výsledku nakonec bylo rozhodnuto, že se začne budovat. V podstatě v posledních třech letech došlo k obrovské rekonstrukci těch sbírkových prostor a zároveň k vytváření muzea. To je vlastně záležitost posledního roku - fyzický vznik expozice a depozitáře."

A kdo byl Ivo Chlupáč, jehož jméno muzeum nese?

Mazuch: "To byl náš významný historický geolog a paleontolog, který částečně působil nejdřív na České geologické službě, a potom zde u nás na fakultě a byl to jeden z nejlepších pedagogů a odborníků na paleontologii a historickou geologii, stratigrafii. Mimochodem - je to člověk, který vlastně stanovil jeden z prvních stratotypů u nás na hranici silur/devon."

To bychom asi měli vysvětlit. Co je to stratotyp?

Mazuch: "Stratotyp je jakýsi etalon, který stanovuje, jak má vypadat hranice mezi jednotlivými útvary v rámci historie Země, kterou dělíme na různá období. Vlastně je to hranice mezi těmi obdobími. Stratotyp je nějaká fyzická lokalita, kde je zaznamenán ten přechod. Ono se sice už zjišťuje díky novým metodám, že ten stratotyp asi není úplně stoprocentní, ale to je prostě dáno vývojem vědy a poznání. Třeba známá událost na konci křídy, ta má taky svůj stratotyp. Jsou zase ale některé útvary, které jej nemají dodneška. To záleží na tom, nakolik jsou ty hraniční intervaly na světě zachovány a nakolik se vědci mezi sebou dohodnou, což někdy bývá velký problém."

Etalonu se také jinak říká standard nebo hezky česky "normál" a v našem případě se tedy jedná o jakousi typovou lokalitu, zachycující hranici mezi geologickými obdobími historie Země. Zmíněná "událost na konci křídy" souvisí pochopitelně s katastrofou, která před 65 miliony let pomohla na onen svět dinosaurům. Ale vraťme se zpátky mezi vitríny nového Chlupáčova muzea. Co všechno je tam k vidění?

Mazuch: "Ta expozice je udělána ve stylu chronologického řazení jednotlivých útvarů vývoje Země. To znamená, že začíná přehledem vývoje vesmíru a vzniku Země, pak je tu nejstarší část starohor, proterozoika a poté už přecházíme k tomu velkému boomu na začátku kambria, k obrovskému rozvoji bioty. Vlastně až do současnosti tam máme chronologicky jednotlivé vitríny, které zobrazují zastoupení různých organizmů a jejich vývoje a popřípadě i těch událostí v rámci celého období vývoje Země."

Minulost je představena mnoha různými exponáty. Jsou tam originály, jsou tam kopie. Co spíš převažuje?

Mazuch: "Záleží na období a na jeho zastoupení tady v Čechách a taky v našich sbírkách samozřejmě, protože my tady nemáme jenom věci od nás, ale i ze zahraničí. Také jde o to, v jaké jsou kvalitě a jestli jsou vystavovatelné, protože některé věci mohou být 'háklivé' a není možné je nějakým způsobem vystavovat. Opravdu nejsem schopen určit přesně, jaký je tam poměr třeba odlitků originálů, kopií, rekonstrukcí obrázkových a podobně. To se dá hodně těžko stanovit. Ale máme tady třeba obrovskou oblast toho barrandienu, sbíranou víc jak dvě stě let, takže ta je téměř komplet v originálu, narozdíl třeba od triasu, který u nás téměř není, takže je víceméně zastoupen buďto odlitky, nebo popřípadě některými zástupci ze zahraničí a podobně. Některé exponáty máme jako dary, dočasné popřípadě i dlouhodobější, zapůjčené ze zahraničí. Některé ukázky přivezli naši odborníci, kteří jezdí po celém světě v rámci konferencí a různých terénních prací, ty jsou tam zařazeny taky. Ale byla tady třeba poměrně bohatá kolekce ještě z dob, kdy byla přírodovědecká fakulta součástí filosofické fakulty; to bylo před rokem 1921, kdy vznikla. V ní jsou hodně zastoupeny sběry z Německa, Švýcarska a z těchto oblastí. Ze zajímavých originálů máme tam třeba velmi zajímavou expozici takzvaných 'lagerstädte', což je takový mezinárodní název pro světově významné lokality velmi unikátních sběrů. Máme třeba německý Solnhofen a Holzmaden, což jsou známé jurské lokality, máme tam originální ichtyosaury nebo popřípadě unikátní nálezy belemnitů, ať už z jury nebo z křídy. Nachází se tam třeba slavný Maison Creek ze Severní Ameriky, což je zase naleziště, odkud jsou třeba známy nejstaršími mihulovci, které pak známe v podstatě až po dlouhé době třeba z druhohor a ze současnosti."

Máte i nějaké čínské nálezy?

Mazuch: "Chenjiangskou faunu. To je fauna, která má svoji obdobu po celém světě v rámci burgesské fauny. Takže jsou tam různí zástupci unikátní nejstarší fauny z toho nejspodnějšího paloeozoika. Jsou to v podstatě nejstarší nálezy živočichů po prvotní kambrijské explozi, když nepočítáme tu původní vendskou nebo ediakarskou faunu, která tomu předcházela v tom svrchním proterozoiku. Samozřejmě laik, když vidí nějakou placatou věc na kameni, a často je to třeba jen fragment, tak si nedokáže představit, jak vypadal ten jedinec v životním stavu. Pro ten případ to tam máme doplněno různými modely, které byly dělány přímo na zakázku k jednotlivým expozicím těch jednotlivých útvarů. Část máme zapůjčenou z Národního muzea nebo ze Západočeského muzea a poměrně mnoho modelů vyráběl preparátor mosteckého muzea, pan Jaroslav Bažant."

Chlupáčovo muzeum historie Země - pohled do jedné z vitrin

O největším z modelů, vystavených v Chlupáčově muzeu historie Země se paleontolog Martin Mazuch dosud nezmínil. Do Prahy doputoval ze zahraničí a celé expozici doslova dominuje.

Chlupáčovo muzeum historie Země není muzeem obvyklého střihu. Jak už bylo řečeno na začátku kromě studentů a pedagogů Přírodovědecké fakulty do něj sice bude mít přístup i veřejnost, tento přístup však bude do jisté míry omezen. Proč?

Na návštěvu Chlupáčova muzea historie Země nás pozval paleontolog Martin Mazuch, vědecký pracovník Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Právě v jejich prostorách v Praze na Albertově se muzeum nachází. Informace o něm by se měly co nevidět objevit také na webu www.natur.cuni.cz. Podobný návštěvnický režim, jaký se chystá v Chlupáčově muzeu historie Země, mají třeba i v Hrdličkově muzeu člověka, které sídlí v budově Přírodovědecké fakulty ve Viničné ulici. Funguje už léta ke všeobecné spokojenosti. Jistě tomu tak bude i s muzeem Chlupáčovým.

Vysíláno v Planetáriu č. 49/2008, 6. - 12. prosince.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (10:26).

Podívejte se také na:
Chlupáčovo muzeum historie Země
Rozhovor s preparátorem muzea v Mostě Jaroslavem Bažantem

autoři: frv , Martin Mazuch
Spustit audio