Navštivte podzemí!

Do mnohých podzemních prostor se ze zcela logických důvodů nesmí; do některých dokonce není vůbec radno vstupovat, protože jsou životu nebezpečné. Na jiná, nepoměrně bezpečnější místa, se zase lidé sami od sebe bojí chodit. Vůči podzemí mají totiž často nejrůznější předsudky, i když k tomu vlastně v řadě případů vůbec není důvod. Proč tomu tak podle vás je?

Většina lidí si myslí, že podzemní prostory jsou hnusné, černé, zabahněné díry, do kterých padají děti a v nichž bydlí krysy a skrývají se nekalé živly. Je to ale trochu jinak. Samozřejmě existují i opravdu nebezpečné podzemní prostory - třeba v oblastech poddolovaných dlouholetou důlní činností, na Ostravsku nebo Příbramsku. Tam se propadají domy i ulice a dochází tam k výronům metanu nebo radonu. Na takových místech může samozřejmě dojít i k ohrožení životů. Podobné problémy je potřeba eliminovat, provést odborné průzkumy a následující sanace. Zcela jinak je však vhodné postupovat, pokud je třeba v lese, někde za skautským táborem třicet metrů dlouhá průzkumná štola, vyražená v pevném vápencovém masivu. Nevidím důvod, proč by se do ní nesmělo chodit a proč by v ní skauti nemohli například lovit bobříka odvahy. Ostatně - v zimě v takové štole určitě zimují netopýři; tak proč ji zasypávat? Jen si vzpomeňte na svá klukovská léta. Snad každého z nás lákalo nějakou tu temnou a tajemnou díru ve skalách či v lese prozkoumat.
Další příklad - stará, ručně ražená díla středověkých dolů v pevné skále. Ta vydrží tisíce let. Najdete je třeba v Jílovém, Kutné Hoře a nebo v Krupce. Bývalých horních měst je u nás spousta a dodnes pod nimi vedou chodby, které jsou starší než kláštery a chrámy nad nimi. Zde se těžilo bohatství českých zemí, tudy kráčela naše historie. A krysy zde rozhodně nežijí. Úrazy se zde výjimečně stávají; není to však chyba podzemí, ale lidí. Skály přece také nezbouráte, když z nich někdo spadne a pokud porovnáte procento úrazů v podzemí a na českých silnicích - není vůbec o čem hovořit. Já sám se obvykle v podzemí cítím bezpečněji než na přechodu pro chodce.
Jak vidíte, podzemí je třeba rozlišovat. Stávající zákony však bohužel takové rozlišení neznají. Jakmile se někde propadne zem, úřady obvykle rozhodnou o nekompromisním zasypání nebo zalití betonem. Někdy tak zničí cennou historickou památku; nemluvě o tom, že mohou narušit složitý cyklus odvětrávání podzemních prostor a proudění podzemních vod, což se může v důsledku projevit dalšími neočekávanými problémy. Typickým příkladem může být třeba brněnské podzemí. Množství problémů při stavební činnosti tam způsobují propady do neznámých sklepů a chodeb, v minulosti neprozkoumaných a raději zasypaných. Dnes je vyplavuje spodní voda.
Velké škody páchají v podzemí i nezodpovědní jednotlivci. Díra do země je pro ně vítaným místem, kam je možno házet odpadky, mršiny zvířat a nebezpečný odpad. A zase se nám to po čase vymstí.

Co zajímavého se dá v podzemí vidět a zažít? S řadou starých důlních děl i jiných prostor jsou jistě spojené nejrůznější pověsti - ať už staré a nebo novodobé.

Naše země je opravdu bohatá na historické podzemí. Jsou zde stovky opuštěných dolů a délka jejich chodeb se počítá v tisících kilometrů. Na mnohé z nich se už dávno zapomnělo. Staré záznamy se ztratily, archivy vyhořely nebo je vyplavila voda. Když se někde nějaký ten vchod do podzemí objeví, je třeba ho prozkoumat. Zjistit o jaké dílo se jedná, co se tam těžilo, jeho historii i současný stav. Pokud je podzemí nějakým způsobem cenné, je potřeba aby si ho vzal někdo do správy, zabezpečil vchod, případně našel další využití. Například jako skanzen, zimoviště netopýrů, zdroj vody a podobně. Je ho ale také možné prostě jen zachovat - jako památku pro budoucí generace. A nejde jenom o doly. Dodnes se nacházejí třeba zazděné a zapomenuté krypty a kostnice - kosti z nich pomáhají při antropologických výzkumech bývalých populací na našem území. Vojenské objekty zase mohou vyprávět o sice celkem nedávné, ale stále nepříliš známé historii; ať už válečné a nebo z období socializmu.
Procházet podzemím znamená vracet se do historie. Dodnes tu v blátě můžete najít stopy okovaných nacistických holínek - taková stopa se v podzemí zachová tak dlouho, dokud ji zase někdo jiný nerozšlápne. Nacházejí se tu kosterní pozůstatky dávných mnichů, mlátky a želízka středověkých horníků. V hradním sklepení můžete usednout na tentýž kámen, kde popíjel víno Přemysl Otakar II. V podzemí je zvláštní atmosféra. Člověk má odedávna k podzemí až mystický vztah. I nám moderním lidem stále zůstávají v genech pevně vryté pohádky o dírách do pekla, o čertech, dracích a permonících. Snad proto legendy o podzemí přežívají až do dnešních dnů. Na čerty a démony už nevěříme, a tak si vymýšlíme pravděpodobnější legendy. O tajných chodbách, o ukrytých pokladech, o Jantarové komnatě, o duchu německého vojáka Hagena, o světélkující chodbě v Jihlavě a podobně. A pak třeba procházíte setmělým podzemním velitelstvím, odkud se měla řídit jaderná válka a jste zase zpátky u těch démonů.

Praha-Bráník. Ve vápencových štolách se za 2. světové války vyráběly elektronky pro firmu Phillips.|foto: Ladislav Lahoda

Jak už bylo řečeno, své podzemí mají i města - to největší asi Praha.

Je neuvěřitelné, co všechno se pod Prahou skrývá.
Krasové jeskyně, podzemní svatyně, chodby po těžbě uhlí a železa, umělé jeskyně - grotty, krypty, vojenské objekty, stovky kilometrů cihlových chodeb staré Lindleyovy kanalizace, podzemí klášterů, románská sklepení, jeskynní kaple, staré jímací štoly vodovodu, které zásobovaly vodou Pražský hrad, chodby barokní citadely, podzemní pískové lomy, karmelitánské katakomby se stovkami rakví, skrýše slavných Vyšehradských jezdců ve vyšehradských hradbách, protiletecké kryty i válečné výrobny. Pražské podzemí ovšem není tvořeno souvisle propojenou sítí chodeb, jako třeba podzemí pařížské, ale množstvím samostatných objektů různého stáří a účelu.
Pod románskou kaplí Všech svatých byly za druhé světové války ukryty korunovační klenoty. Nejstarší pražský důl sv. Antonína Paduánského na křídové uhlí byl založen roku 1767 v Hloubětíně. Štola císaře Rudolfa prorazila pod Letenskou plání roku 1593, královskou hrobku pod chrámem sv. Víta založil již Karel IV. V hlubinách malostranských sklepů dodnes stojí zachované oblouky Juditina mostu. A tak bychom mohli cestovat dál do minulosti, snad až do roku 993, do podzemí Břevnovského kláštera sv. Markéty. A možná ještě dál.
Podzemí Prahy není ani zdaleka prozkoumané. Vypráví se o něm spousta legend. Někde zde možná leží hlavy popravených českých pánů. Někde určitě je podzemní studánka, u níž debatoval Karel Hynek Mácha s Karlem Sabinou; vypráví se o tajemném podzemí Faustova domu, bájném podzemí Platýzu, Libušině pokladu ve sklepích Vyšehradu. Chodba k Daliborce vede docela určitě - dodnes ji však nikdo nenašel. Na Loretánském náměstí prý je zase propast, která pohltila Drahomíru - iniciátorku vraždy sv. Ludmily. Ještě mnohá tajemství pražského podzemí čekají na své odhalení.

Richard u Litoměřic. Největší podzemní továrna u nás.|foto: Ladislav Lahoda

Na našem území se také nachází řada bývalých podzemních továren z druhé světové války. A není to je ten slavný Richard... Kde všude Němci továrny budovaly a co po nich zůstalo?

V roce 1943, kdy spojenecké letecké svazy začaly bombardovat průmyslové podniky Hitlerovy Říše, se v celé okupované Evropě důležitá válečná výroba přesunula do podzemí. Ani v Protektorátu Čechy a Morava tomu nebylo jinak. Vznikly velké podzemní komplexy (Richard u Litoměřic, Rabštejn u České Kamenice, Alkazar u Berouna, Lindavské komory u Velenic) i mohé menší. Pro zbrojní výrobu se využívaly staré doly, železniční tunely, pivovarské sklepy, pohraniční opevnění, pět jeskyní Moravského krasu. Všechny továrny měly své krycí názvy: Nachtigall, Famo, Ginster, Stieglitz I.-II., Storch I.-III., Omega I.-II., Blaumeise I.-VI., Valerie, Januar, Kali I., Dinar - na konci války jich byly stovky. Většinou existují dodnes. Nejsou však až na výjimky přístupné.
Železniční tunely a pivovarské sklepy se po válce vrátily k původnímu využití. Doly jsou vesměs opuštěné, některé jeskyně se vracejí do původního stavu až dnes. Většinu velkých podzemních továren později využila naše armáda, hlavně jako sklady munice a pohonných hmot. Později je opustila a v některých zvolna vznikají unikátní muzea; válečná historie lidi stále zajímá. Známá továrna Richard, kde bylo za války více než 30 kilometrů chodeb a výrobních sálů je částečně využita jako uložiště radioaktivních odpadů a částečně se už zřítila. Některé další objekty byly přestavěny, zmodernizovány a stále slouží naší armádě.

To jsou tedy prostory nepřístupné. Do kterých se naopak smí?

Do starého a nevyužitého podzemí by lidé neměli vstupovat; ostatně je to zakázané. Jsou samozřejmě výjimky - třeba staré sklepy, náhony, podzemí skalních hrádků a podobně. Takové objekty jsou obvykle uvedeny na turistických mapách. Hodně je jich v oblasti Kokořínska, Hruboskalska, Lužických hor, na Trutnovsku i jinde; nejčastěji v pískovcových oblastech, kde je podzemí bezpečné.
V poslední době vzniká množství hornických skanzenů, které kromě klasické muzejní expozice nabízejí i návštěvu podzemí. Mnohdy jde o stovky metrů zpřístupněných prostor; návštěvníci se mohou svézt důlním vlakem, vyzkoušet si těžkou hornickou práci. Třeba na Příbrami na Březových horách nebo v Chrustenické šachtě u Berouna. Další skanzeny jsou Landek v Ostravě, Mayrau na Kladně, nově otevřená štola Josef v Jílovém či dávná stříbrná štola v Kutné Hoře. I v Praze pod budovou Technického muzea na Letné je sice umělý, ale rozsáhlý důl a hluboko pod ním i známá Rudolfova štola, přístupná ze Stromovky.
Pod mnohými městy jsou desítky kilometrů dlouhé systémy sklepů, studní, spojovacích a odvodňovacích chodeb, tzv. městská podzemí. Obvykle jsou alespoň částečně zpřístupněná veřejnosti. Uveďme alespoň Plzeň, Jihlavu, Znojmo, Tábor, Slavonice, Litoměřice nebo Brno.

Křtiny. Krypta chrámu Panny Marie, plná lidských koster.|foto: Ladislav Lahoda

Kostnice nebo katakomby jsou například v Mělníku, Sedlci u Kutné Hory, Českém Brodě nebo Klatovech, v Brně na Špilberku, na Velehradě a nesmíme zapomenout ani na Prahu. Tam můžeme navštívit královskou hrobku na Pražském hradě, kryptu kláštera sv. Markéty v Břevnově nebo i památník parašutistů v kryptě v Resslově ulici.
Dále jsou u nás velmi zajímavá pevnostní podzemí. V první řadě barokní - například chodby pražského Vyšehradu, Terezín nebo Josefov, kde je víc než 50 kilometrů podzemních chodeb a část je zpřístupněna. Jsou tu i prvorepubliková opevnění v Orlických horách - pevnosti Hanička, Bouda nebo Dobrošov. I zde jsou přístupné návštěvní okruhy, vesměs delší než 1 kilometr.
V rámci prohlídek lze samozřejmě navštívit mnohá sklepení hradů i zámků. V některých případech si dokonce můžeme návštěvu podzemí zajímavě zpříjemnit - návštěva některých vinných nebo pivovarských sklepů je spojená s ochutnávkou. Známé jsou třeba sklepy Plzeňského pivovaru, pivovaru Klášter, sklepy v Mikulově, Příměticích, v Šatově a nebo v Mělníku. Spousta sklepů na pražském Starém Městě a nebo na Malé Straně se proměnila v unikátní vinárny.
Na turistických mapách můžete zpřístupněná podzemí snadno nalézt. Česká a moravská krajina nabízí desítky takových možností. Hodně informací je k dispozici na internetu, třeba na stránkách naší Společnosti pro výzkum historického podzemí. Tu a tam lze ještě zakoupit publikaci Navštivte podzemí, vydanou nakladatelstvím Olympia v roce 2002, která kromě historického podzemí popisuje i zpřístupněné jeskyně. Nebo si sežeňte mapu České republiky s podtitulem Podzemí.

Historické podzemí u nás je neuvěřitelně rozmanité. Bylo budováno od nejstarších dob až do celkem nedávné minulosti. Kráčeli jím horníci, mniši, žoldnéři, loupežníci i králové, vězňové koncentračních táborů i vojáci různých armád. Všichni zde zanechali své stopy a ty je nutné chránit, protože vypovídají o pohnuté historii naší země. Historické podzemní prostory mohou vyprávět ještě mnoha generacím po nás.

Frederik Velinský

Fotografie jsou převzaté z webových stránek Společnosti pro výzkum historického podzemí; publikujeme je s laskavým svolením prezidenta Společnosti, Ladislava Lahody.

Zpět na titulní stránku.